Nikdo nejsme neomylní. A já teprve ne. Není to ani rok, kdy jsem na své poměry nadšeně psal o běžeckých botách mladé americké značky Skechers Go Run 2 a dokonce jsem z klávesnice vypustil nějaký ten superlativ. Stačilo jenom pár měsíců, abych svá slova začal brát zpět.
Což o to, ve Skechers se běhá fajn. Jsou lehké, ohebné, příjemně sedí na noze. Má to však jeden zásadní nedostatek: poměrně brzy se začal drbat svršek na vnitřní straně obou bot. A to nemám kdovíjak široké chodidlo ani vybočené palce. Tím pádem se ze Skechers stávají nestabilní boty, kde chodidlo zmateně plave, seběhy jsou vyloženě koledováním si o zranění.
Abych to shrnul: Skechers Go Run 2 jsou hodně dobré boty. Na prvních 150 kilometrů.
Když už jsem u těch novinek, na podzim jsem dostal tkaničky do běžeckých bot, u kterých stála proklamace výrobce, že jsou nerozvázatelné. Jsou hezky barevné, mají zajímavý povrch, ale i u nich jsem našel jednu drobnou mušku. Zhruba dvakrát do hodiny se rozvážou. Což vzhledem k tomu, že ty obyčejné se mi obyčejně nerozvazují, považuji celkem za handicap.
Být inovátor je prostě fuška.
