Ještě před pár týdny pouze slovní spojení, které mi ani zdaleka nebylo vlastní…ale…
Protože se kvalifikace na letošní mistrovství světa konala v Radňovicích, které jsou kousek od Nového Města na Moravě, kde často trénuji, napadlo mě, zpestřit si přípravu na podzimní část dráhové sezony tímto závodem. Běhy do vrchu se mi vždycky hrozně líbily, nikdy jsem je ale nevyzkoušela, pořád jsem jen říkala, že je zkusím až někdy „až budu velká“. A byl tu start – vyběhly jsme a já se brzo ocitla ve vedoucí skupince a v duchu se proklínala, že tohle bude bolet…ovšem nic takového se nestalo, běželo se mi celý závod super a já doběhla na třetím místě, což znamenalo nominaci na MS ! No nevěřila jsem tomu až do té doby, než…
…jsem 19.9. stála ve Walesu ve městě Betws y Coed na startovní čáře závodu MS. Na nás ženy, čekala trať o délce 8,9 km, členěná do dvou okruhů s celkovým převýšením 500 m. Vůbec jsem nevěděla co od sebe a taky nových krosových bot Xtalon-190 od firmy Inov-8, které jsem poprvé obula až ve Walesu, čekat. Startovalo nás 69 a já si řekla, že když se umístím do 2/3 startovního pole, budu to považovat za velký úspěch.
Start byl na silnici a po úvodních 300 m se před námi objevila první a hned ta nejprudší část kopce. Po této 600 m dlouhé štěrkovo-asfaltovo-kamenité cestě vzhůru trať odbočovala na úzkou, hodně kamenitou a bahnitou pěšinu do lesa. Zde už bylo stoupání menší ale výrazně technicky náročnější. Běžela jsem ve vláčku závodnic a soustředila se na terén, pořadí se v tomto úseku moc neměnilo. Potom se trať více srovnala, ale bahna naopak přibylo, což mi ale díky skvěle držícím botám vůbec nevadilo, celkově se mi zatím běželo opravdu dobře.
Když na mne jeden z vedoucích nahoře na kopci zavolal, že běžím kolem 26. místa, nechtěla jsem tomu vůbec věřit – do té doby jsem si myslela, že běžím tak na 40. pozici. Neskutečně mě to zaskočilo a rozhodilo, ale běžela jsem dál a snažila se nepřemýšlet, co bude následovat. Teď přicházela pro mne více obávaná část trati, a to seběh. Zpočátku byl mírný a běželo se po štěrku, to bylo v pohodě, mohla jsem využít rychlosti, kterou mám z dráhy. Postupně se ale přiběhlo na stejný prudký kopec, který jsme předtím vybíhaly nahoru. Tady už jsem se solidně bála a taky mě pár závodnic předběhlo, ale zvládla jsem ho ve zdraví. A hlavně – bylo to nakonec o dost víc v pohodě než když běžím i z mnohem méně prudkého kopce při běžném tréninkovém klusu v obyčejných
– nekrosových botech…ty X-talony jsou fakt super, pomyslela jsem si.
Dole na rovince jsem několik závodnic předběhla zpátky, na občerstvovačce se lehce napila a běžela vzhůru do dalšího kola. Prudkou část výběhu jsem zvládla překvapivě lehce. Ovšem serpentiny v lese mi daly více zabrat. Asi čtyřikrát jsem si myslela, že už je přede mnou poslední zatáčka, ale ona pořád další a další. Síly docházely, ale naštěstí jsem díky botám nemusela řešit žádné podkluzování na kamenech, či v bahně a mohla se soustředit na co nejvíc efektivní využití sil.
Konečně jsem ale byla nahoře a čekala mne už jen rovina a pár mírných krátkých kopečků a potom opět obávaný seběh. Tuto část závodu si už moc detailně nepamatuji, jenom vím, že jsem si říkala, že fyzické síly mám najednou pořád ještě dost a musím tedy zkusit přidat, ale hlava mě nějak nechtěla pustit…nechápala jsem jak je možné, že jsem pořád tak vepředu a čekala, že mi každou chvíli musí „dojít“. To se ale nestalo a já doběhla do cíle na 23. místě ! Byla jsem neskutečně šťastná ! Svoje první Mistrovství světa a zároveň druhý běh do vrchu v životě jsem zvládla více než nad svá očekávání ! Ohromný a skvělý pocit euforie, nadšení a kdo ví čeho všeho ještě (a taky úplně jiný…takový…jak to říct…komplexnější, než ze závodů na dráze) ve mě přetrvává až do teď
🙂 !
Běh v terénu mě vždycky i v tréninkách bavil ze všeho nejvíc, ovšem musím říct, že když si na něj člověk obuje boty do terénu vhodné, a ne boty určené spíše na silnici, ve kterých jsem doposud i v terénu běhala, má z toho ještě mnohem lepší zážitek! X-Talony mě v mnoha ohledech příjemně překvapily a určitě mě budou dál doprovázet na závodech v terénu nebo v bězích do vrchu. Věřím, že v nich dokážu být rychlejší a závody si mnohem více vychutnám 🙂 Super !
