Na tyhle velikonoce jsem se těšil úplně ultramoc. A co si budeme nalhávat, Transvulcania na Kanárských ostrovech je už za rohem, takže musím přitvrdit. Sice jsem, už kolem Londýna konečně objevil pár kopců kde můžu trénovat, tak pořád to není má milá Milešovka. Když se přehoupnul kalendář a ukazoval 4 volné dny, plán byl jasný – Lake District. Janča si v práci vyřídila taky dny volna, já ještě zabookoval auto a mohlo se vyrazit.
Vyjeli jsme až v pátek ráno. Trasa byla velice jednoduchá 500 km přes Birmingham, Liverpool a pak už kemp u jezera Coniston Water. O cílové lokaci jsem neměl ani tušení, všude jsem slyšel že v LD, je všude krásně takže jsem se ani moc neinformoval co a jak. Prostě jsem si zadal do navigace akorát kemp a vše co budeme potřebovat se dovíme na místě.
 |
| Lítám |
Cesta byla nekonečná, právě v pátek se přesouvalo z jihu na sever zhruba 15 miliónů lidí a podle toho to taky na cestách vypadalo z 4,5 hodinové cesty se vyklubala cesta 7 hodinová. Na místo dorážíme ve čtyři odpoledne notně unavení, ale šťastní z místa kde jsme se ocitli, nejenže počasí bylo úžasné, ale také místo kde stál kemp, magické místo s výhledem na jezero. Rychle stavíme stan vybalujme kola a po krátkém zhodnocení situace se vydáváme na krátkou projížďku po okolí najít redukci na Presta ventilek. No nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat, nakonec z toho bylo maratónských 42 km. Na rozhýbání ztuhlých končetin z auta, to pravé. Jo a ventilek jsme nesehnali 🙂 zato jsme objevili nádhernou cyklostezku číslo 37. Ještě před zachumláním do spacáku ve stanu jsem pošilhával po nejvyšším vrcholku v okolí. Tím byl Old Man of Coniston (803 mnm). S myšlenkou na něj a Janču jsem usínal asi 3 hodiny, protože jako správný osel jsem stan postavil ve svahu a celou dobu jsem sjížděl dolů.
Ráno, je kolem všude nádherná jinovatka, trošku mrzlo byla totiž naprosto jasná noc. V sedm obouvám moje horské Brooksy slibuji Janči návrat do hodiny a štráduju si to směr Old Man. Nikde nikdo všichni buď spí nebo rozvážejí kbelíky ovečkám. Tak krásně mi to šlape že se ani pořádně nezahřeji a už mám natočeno pěkných pár kilometrů a stovek převýšení. Ale slib je slib a otáčím to někde v půli Oldmena, stejně hned jak doběhnu dolů, se jen nasnídám a půjdeme to už s J společně. Na zahřátí to teda bylo 9 km s 370 metry nahoru za pěkných 54 minut. Taková uvítaná pro mě jako plochodrážníka 🙂 Janča už v kempu kompletně probuzená, takže jen popis plánu a už si to pěkně vykračujeme tentokráte až na vrchol. Po cestě míjíme horolezeckou chatu a staré opuštěné břidlicové lomy a všude kolem nás je nepočítaně oveček. Nad jedním
 |
| Goat’s water |
lomem, který vypadá jak malá Amerika u Prahy jsem oznámil změnu v plánu a to, že Janča poťapká (její výraz) do sedla mezi Oldmena a Dow Cragg. Kde se sejdeme a pak ji doprovodím až na vrchol. Přepínám na to malé zvířátko, které ve mě dřímá a jdu to kolmo na vrstevnici, zahřívám se na provozní teplotu a chrochtám blahem, vzpomínám na Lysaře a je mi krásně. Mám nádherné výhledy a prostě je mi jen krásně…Když překračuji turistické trasy, někteří si na mě dokonce ukazují prstem, a to mě ještě více povzbuzuje a pomáhá vzlínat vzhůru. Na vrcholu jsem za 28 minut a v lýtkách cítím právě 570 metrů převýšení. Nahoře se nezdržuji, jen si prohodím s pár lidma pozdrav a utíkám na domluvené rande do sedla, nějak se mi daří tam být rychleji než jsem počítal, tak si to vybíhám na další vrchodl Dow Cragg, kdo to zná na Fatře tak je to podobná hřebenovka, no prostě skyrunningová lahůdka. Trošku fouká, ale to je dobré tak akorát na schlazení toho motoru ve mě. Na skalnatém vrcholku se zase jen otáčím a běžím zase zpět na již úspěšné shledání s Jančou. Šikulka se neztratila a pak už společně dosahujeme vrcholu Old Mana. Trošku posvačíme, cvaknem pár fotek a já mám v hlavě další plán. Janičku pošlu tou vertikální slotou dolů a já se budu snažit oběhnout celou Horse shoe (tak se říká všem exponovanám hřebenům kolem jezer) až dolů, na místo kde jsme se původně rozdělili. Seběhy nemám absolutně natrénované, technický hřeben jde krásně ale dlouhý seběh mě nadělil krásné křeče do lýtek. Síla okamžiku je však příliš veliká a shledávám se se svou polovičkou a rozhodujeme se už jen si to krásně užít spočinout a ochladit nohy v potoce.
 |
| Já & Čuli |
V neděli jsem naplánoval cross country výlet na horských kolech. Museli jsme pokřtít Jančino nové kolo, okruh vedl z výchozího města Torver v délce 22km a 600 metry převýšení. Celou dobu jsme si mysleli, že jsme se ocitli někde v americké preriji. Nejlépe okolí popíšou fotky a nově také SPHERE FOTKY, což je vlastně fotka z možností 360 stupňové rotace. Pro zelenáče jako sme my ta stezka byla úžasná, rychlé sjezdy, technické úseky, strmá stoupání, ale stále plně pod kontrolou. Celá tato krása byla zakončená ve stylové hospůdce kde jsem si dal lokální specialitu uzenou šunku se zeleninou a
bramborem, kdybych jen věděl co mé druhé já chystá, asi bych si dal něco lehčího. Po návratu do kempu, jsem si myslel, že jsem asi ještě málo, tak jsem si naordinoval výběh celého hřebene přes Old Mana, a pak podle možností jak se mi bude dařit. Janičku nechávám dole, kde pojede prozkoumat jezero pod kempem a já půjdu poměřit síly s vichrem který panuje na hřebeni.
*v pravém horním rohu klikni pro maximalizaci
Vybíhám v naprosto skvělé duševní pohodě, metry ukrajuji s železnou pravidelností, tepovka je docela v pohodě, zdravím se sestupujícími turisty. S přibívajícíma metrama, ale sílí i vítr. Když se vydrápu na hřeben, už je to takový miniorkánek, je to klasický vysavač kdy se na hrebení přetahuje studený a teplý vzduch. Ten mě, ale nezastavuje a já pokračuji přes hřeben zase na Oldmena, kde cucám gelík, pozdravím se s dvojkou běžců a pro sestup volím turistickou kozí stezku do již zavřených břidlicových dolů a kolem nádherného jezera. Už mě dost bolí namožené stehna, ale zatínám zuby, přeříkávám si nějaké citáty z od Jurka a Jorneta. Fotím, piju vodu z potoka. Proháním stádo ovcí a posílám hlasovku své milé, že neležím nikde pod skálou a jsem na cestě do kempu. Před kempem se setkáváme vyměňujeme si zážitky, a protože je venku kosa jak cyp, vezeme si líné zadky do hospůdky na jídlo a ještě nějaké to lokální vynikající pivo.
V Lake Districtu jsem byl poprvé a určitě ne naposledy, takové univerzální misto, kde můžete dělat opravdu cokoli se jen tak nepoštěstí objevit.Celá fotogalerie bude do konce týdne, musím to teprve zpracovat a roztřídit….
Běh: nastoupáno 2700 m, uběhnuto 40 km
