Jubilejní bilancování, aneb jak jsem téměř jako Forrest Gump proběhl šesti roky života

Martin se mě v pondělí ptal: „Tak co, jak si oslavil tu „TISÍCOVKU?„

Co na to já?

„Ale, Tom mi donesl ten den do práce slivovicu, tak jak jsme doběhli, tak jsme ji ochutnali.“ (do jedné nohy) 

……..

Je fakt, že jsem tenhle „milník“ vyhlížel jak (typičtí studenti MATFYZU prominou) typický student MATFYZU první rande. Loni se mi totiž povedlo naběhat nějakých 300 km. Proto jsem si na Nový rok řekl, že zkusím naběhat letos alespoň 500….To jsem překonal, ale snad už někdy před letníma prázdninama… Ale pojďme na samotný začátek.

Ne nebojte, nebudu psát co který den Bůh stvořil.

Vrátím se do roku 2007 a cca měsíce září. Tenkrát někdy mi dala košem moje tehdejší přítelkyně. Abych se z toho lépe vzpamatoval, začal jsem BĚHAT. No běhat… Jednou za týden, nebo čtrnáct dní, jsem vyběhl tady v Brně na takový kopeček s výhledem na Brno (Bílá hora). Kilák a půl tam, kilák a půl zpět. Tehdy jsem si říkal, že si aspoň udělám lepší fyzičku pro fotbal, vyčistím hlavu a že mi všechny ženský světa můžou být víte kde… Později jsem začal i hodně cvičit a chodit do posilovny, abych něco konečně udělal se svojí věčně rachitickou postavou a nebyl pořád ve fotbale za takové „vořezávátko„. Jenže fotbal je prostě hra pro jiný lidi. Řekl bych jinou mentalitu lidí, než jsem já. (Něco jako jsou pro Brňáka Pražáci. Nebo volavky pro jelena.) Já na to došel po 11 letech. A tak bylo na čase tenhle vlak opustit. Fakt soráč kluci nagelovaní. 🙂 Na ten fotbal ještě občas mrknu, jak se „hraje o čest a slávu a pro radost ze hry.“ Zbrojovku ještě občas taky sleduju, ale to je tak vše.
Zůstala mi ta posilovna a „běhání„. To kardio je přece taky důležitý. To ti potvrdí i Róny Koulemám. (Ronnie Coleman)

Další takový dva větší zlomy přišly asi až v roce 2011. Objevil jsem někdy na jaře cosi, co se jmenovalo (a pořád jmenuje) Beskydská sedmička! To musím zkusit. Po horách chodím pravidelně, cvičím, když budu víc běhat… Jo to půjde! Ale se mnou do toho nikdo nepůjde, napadlo mě… A nešel. Ale zápal do běhání byl od té doby větší. Tenhle zápal se rozhořel pak někdy v prosinci 2011. To k nám do hokny začala chodit na brigádu jistá Zuzka. Zjistil jsem, že taky běhá. Hodně jsme toho o běhu prodebatovali. Dokonce běhala víc než já. A znáte to, jaká dokáže být chlapská ješitnost. No a co, že je prosinec, je tma a zima. S čelovkou se dá taky běhat! Přece ženské pohlaví nebude lepší než já! Od té doby bych tak nějak to svoje běhání nazýval během. Už jsem byl schopen obkroužit i sedmikilometrové úseky. Doběhnout na Stránskou skálu, ať bylo léto či zima. 

Někdy na jaře roku 2012 jsem se pak domluvil s Tomem, že vyrazíme na Beskydskou sedmičku! Začal jsem se do toho dostávat. Dokonce tak vehementně, že jsem si rozbil hlavu o strom v Jeseníkách. Ale hlavně jsem po 5 letech zahodil všechen ostych a předsudky a našel si konečně Ženu. Ženu s velkým Ž.
V září jsme sice na Beskydské sedmičce neuspěli, ale od té doby začal běhat i Tom!! A to, že i já na tom, měl maličký podíl… tak nějak, jako Forrest, mě do dneška těší.

Přišel Nový rok (ten současný) A někdy na jeho přelomu mě to moje srdéčko představilo Martinovi a jeho ženě Johance. Vidím ho jako dneska. Delší černý vlasy, ostře řezaný rysy a tričko s vlkem! Zjistili jsme, že oba běháme a tak jsme začali domlouvat něco společnýho. Rsp. Martin víc začal. 🙂 Psal mi pořád o nějakých indiánech v Mexiku, maníkovi co byl bělochem a stal se jedním z nich a kterýmu říkali Caballo Blanco. O tom, jak má rád indiánskou kulturu apod.. A to všechno tou jeho krásnou brněnštinou 🙂

(zde malý výtažek)

Tohle na mě sypal přes skype s kadencí samopalu vzoru 24 (a někdy ještě mnohem rychlejší).
Koncem února jsme se pak domluvili a střihli si 11 km dlouhý výběh. A ani mi to nepřišlo a najednou tu byly trasy okolo 14-16 km. Leckdy i v dost kopcovitém terénu. A mě prvně v životě napadlo zkusit si zaběhnout půlmaraton. První půlmaraton za 1:48:43.
Potom už ani nebyl čas na posilovnu, nebo lezení, kterému jsem taky na malý čas podlehl. Byl tu běh! Prostě Run free! Byly to trasy kolem 20kiláků, lesem, s naprostou pohodou a s pitím ze studánky. Žádní nezpocení maníci co dávají na benchpress 130kg a prohlíží v zrcadle víc sebe, než činky. Žádní manekýni co si hrajou na všechny ty Ronaldy, Neymary, Došky, Pacandy apod. Přitom mají společnou jen vizáž a pití alkoholu… Jen já, (my) ticho a les. Taková ta naprostá souhra, férovost a poctivost…
Těšilo mě, že běhání drželo i Toma a díky Sports-Trackeru jsme se často hecovali. Však jsme se pak vydali spolu na Horskou vývzu a opět po roce na B7. (Co na tom, že jsme celou trasu neběželi)

Člověk prý běhá, proto, že často potřebuje od něčeho utéct, např. od problémů, stresu apod. Zmiňovaní Tarahumarové zas např. prchali před bílými muži.

,,Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu.“ (J.R.R. Tolkien)

A tak když jsem kdysi před těmi 6 roky začal běhat. V podstatě utíkat před něčím (ženy), jsem si k tomu od čeho jsem utíkal našel cestu… Letos pak na B7 došlo k dalšímu životnímu zlomu. Požádal jsem v cíli svoji přítelkyni o ruku…

Letos v listopadu se pak moje kilometráž přehoupla přes 1000 km. Ač jsem se na těch 1000 km těšil, žádný euforický prožitek se nedostavil. Něco, jako, že bych běžel, měl 999.9 km a najednou by přišel orgasmus a pak zas najednou 1000.1 km a já běžel dál… Ne!…Nic!..
Běh se nezměnil a zůstává dál tím během jak ho znám. Možná díky tomu jsem si zase uvědomil, že to není o kilometrech, ale o té čistotě a jednoduchosti pohybu, svobodě a pobytu venku, s kamarády (se zvířátky, jako jsou srnky, divočáci, jezevci apod. 🙂 ) Prostě nic, žádná změna. Běh je pořád stejně krásný. Neměnný. Ať vám na „tachometru“ svítí 100, 1000, nebo X000 kilometrů a ať jste Scott Jurek, Arnulfo Quimare, Dan Orálek, Tony Krupicka, nebo Myšpulín z Třeskoprsků…
Přemýšlel jsem, že bych v prosinci maličko zvolnil, ale nechce se mi. Chci běžet pořád víc. 🙂 Kór teď, když zvládám za týden to, co v lednu za celý měsíc. Navíc budu mít teď v zimě co do činění s Lysou Horou. A to po dobu 24 hodin! To přece nejde zvolnit 🙂
Run Free!

PS: Co se týká běhání v Luna Sandals… Čeká se na jaro. Nicméně na zimu jsem dostal od CzechOutu minimalistické New Balance. Za pár peněz a recenzi. 🙂
Run Free!

Zdroj obrázku: wikipedia