Tak už se mi to konečně taky povedlo. Zařadila jsem se mezi borce, kteří neváhají se cestou vyzvracet, jen když to dopomůže lepšímu umístění. Teda, ne že by mě to nějak zrychlilo, jenom to možná trochu zpomalilo propad. Taky to ale mohlo ještě ten kilák vydržet. Jsem zvědavá, kolik lidí mě ještě předejde, než se doplazím do cíle. I želvě by se to podařilo. Hele, kámen, tady si trochu posedím. Že prý je to na cestu už jenom kousek. Ale jak přesně je definovaný kousek? Konečně cesta. A do cíle už jenom z kopce. Žaludek zkřečovaný na kámen, nemůžu se pořádně nadechnout. A to ještě musím nacvičit úsměv pro fanoušky v cíli, protože mě to přece baví:-) A jsem tady. Kdybych neběžela tak rychle, mohl mi vyjít labužnický cílový čas. Hned mi berou čip a dávají kelímek s vodou. To jsem zvědavá, co s ní budu dělat, žaludek protestuje proti přijímání čehokoliv. No, možná se s ní opláchnu, až se nebudou dívat.
Jdu hledat úschovnu zavazadel. Asi předpokládali, že budu tak hotová, že si stejně nebudu pamatovat, kde jsem batoh nechávala, ta ji pro jistotu přemístili. Pořadatelé jsou ale jasně identifikovatelní a ochotní. Slečna se mě ptá, jestli zvládnu jít po schodech, to musím vypadat dost strašně. Úschovna je nakonec hned vedle sprchy, tak si jdu vystát řadu. Sprcha je jedna jediná pro všechny, zato ale krásně studená, tak jsem se trochu vzpamatovala. Jdu si vyfasovat jídlo a pití. Jenom doufám, že mě nevyloučí z klubu ITB, protože jsem asi vytvořila nový světový rekord v pomalosti pití piva. Ale nakonec jsem to zvládla, to těstoviny se mi nepovedlo dojíst ani za dvě hodiny.
Ve dvou mikinách je mi tak akorát, horší jsou okamžiky, kdy je třeba reprezentovat v klubových barvách, to mám husí kůži a fialové rty.
Dívám se podle dresu, ty běháš s Honzou H.? Já jsem jeho spolubydlící z koleje.
Ten, co s ním splouval kanál? (oblíbená historka z POPu)
Jo, přesně ten.
Svět je malý a o náhody tu není nouze 🙂
Jizerský ultratrail hodnotím jako moc pěkný závod. Pěkná a náročná trasa, asfaltu a betonu jenom trochu, dobře značená. Jenom v jednom místě jsem už sahala pro mapu s popisem, poradili mi ale nějací turisté (naštěstí dobře :-)). Výhledy na jedničku, koupání cestou (brod na 10. km), občerstvovačky zásobené, jedna i se sprchou. Pořadatelé milí a ochotní. A počasí? To tomu přidalo ještě víc ultra rozměr. Když budete mít příští rok volný termín, zkuste si 🙂
