Když jsem začal v hlavě slýchat volání divočiny a boty začaly mít tulácké choutky, uvědomil jsem si zoufalý nedostatek vybavení v naší turistické skříni.
Všehovšudy tam bylo pár starých kousků z dob puberty a ke všemu ještě většina vybavení patří manželce, staré skautce.
Jasně, že by mi svoje věci půjčila, ale znáte to. Když se chlap pro něco rozhodne, musí mít všechno své.
A když se pro něco rozhodne Maaristaan, je to snad ještě horší.
Kluk s velkými plány a sny a s požadavky lecjaké ženy.
Nejen, že to musí být dostatečně funkční, lehké a supermoderní, ono to musí být i hezké a mít to tu správnou barvu! A tak jsem si pořídil šetřící prasátko a nový notes, kam jsem si vystřihoval fotky z katalogů, porovnával technické parametry a kreslil si vykřičníky ke kouskům, které si plánuji pořídit.
V dnešním povídání bych se rád podělil se svým názorem na batoh, základem zádveřního dobrodruha. Vždyť kam jinam si člověk běžně dá knihu, deník a něco na zub, když jde ven? Přece to neponese v igelitce, žejo? … upřímně?
Vybrat batoh byl pro mě problém.
Nemohl jsem se rozhodnout pro jeho velikost. Vím, co tak zhruba budu chtít tahat s sebou, ale nevím, do jak velkého batohu se to vejde.
To máte: Stan. Spacák. Samonafukovací karimatka. Samonafukovací polštářek (Coje?! Pohodlí, voe!). Vařič. Bomba na vařič. Ešus. Hrnek. Kniha. Druhá kniha (Co když mě ta první přestane bavit?). Deník. Pouzdro s propiskama, fixama, pastelkama (To všichni normálně nosí, žejo?). Nůž. Záložní nůž. Pilka. Sirky. Křesadlo. Čelovka. Lžíce. Kafe. Cukr. Čaj. Guláš v sáčku. Voda. Další voda. Rukavice. Nějaký ty trenky a náhradní triko. A spousta důležitých pytlovinek typu „mohlo by se hodit“. Když to člověk vyskládá na podlahu, je toho tak na takový ten sportovní kočárek, co před sebou tahají dobrodružně založené maminy.
Vydedukoval jsem si velikost 70, 80 litrů, ale když jsem si na Googlu vyhledal obrázky takhle velkých batohů na lidských zádech, nemohl jsem si nevšimnout, jak velké jsou to almary a že je nosí expedice na měsíc a více. Bylo by asi blbý tahat takhle velkou kraksnu na noc, jen pár kilometrů za město.
Slevil jsem ze svých požadavků, odebral záložní knihu a hned jsem stál před číslem 55 litrů.
Moje chyba, že jsem se nepodíval, jak velký je ve skutečnost … ale o tom ještě bude řeč.
V notýsku s výstřižky jsem si dal vykřičník k batohu Pinguin Activent a šel se procházet po eshopech. A jak to tak se mnou a se všemi těmi výstřižky bývá, nakonec mi domů přišel Lowe Alpine Cholatse 55 🙂
To máte tak. Jak si zde poctivě a upřímně zapisuju, kterak se na cestách trápím, občas se mi někdo ozve, zda nechci něco vyzkoušet a trápit se méně. Prostě jsou na mě hodní 😉
Tentokrát se ozvali z eshopu
slovo dalo slovo a protože Pinguin byl dočasně ve skladech nedostupný, rád jsem kývl na novinku od Lowe Alpine, na kterou mi nabídli hodně příjemnou cenu.
Domů mi přišla krása, jakou Maaristaan ještě neviděl!
Ta vůně (jako starý čichač knih jsem musel do batohu hned strčit nos), ta barva (černá barva je prostě černá barva), ty detaily! Kapsička tady, kapsička tam. Tu poutko (které nevím k čemu může sloužit), tu poutko o jehož funkci není pochyb.
Všechny zipy mají velká očka, nebo plastová držátka, aby se vše lépe zavíralo a otvíralo. Popruhy pohodlně měkké, zádový systém vypadá propracovaně.
Ve spod schovaná pláštěnka, na vrchu dírka na trubičku od hydrovaku. Nadšení malého kluka dobrodruha nezná mezí …
Reklamní batoh od STIHL, který visí opuštěný ve skříni, se studem rozpadl.
Snáším do pokoje vše, co bych chtěl do batohu narvat a zkouším, co se kam vleze. Nový třísezóní spacák od Pinguinu se do spodní oddělené komory vleze tak tak, ale je tam. Když se budu hodně snažit, narvu k němu ještě ponožky nebo trenky.
Do velké komory na stojáka karimatku a polštářek. Polovina batohu je rázem plná. To je nevýhoda samonafukovacích karimatek. Dřív jsem tu tradiční srolovanou objemnou (ale lehoučkou) nepohodlnou karimatku připnul na vršek batohu a bylo sbaleno, tuhle pohodlnost musím strčit dovnitř a zabírá tím pádem dost místa.
Ešus (v něm bomba), oblečení na spaní, plastové krabičky s kafem, čajem a cukrem. Kniha. Deník. Hrnek. Jedna mikina. Batoh je plný po okraj. Na zemi zůstává stan a láhev s pitím.
55 litrů není moc. Nebo nemám ultrasbalitelné vybavení. Nebo neumím balit batoh.
Co teď?
Zalehnu na batoh a láhev dovnitř ještě natlačím. Když zaberu, ještě jednu 1,5 litrovou pet flašku bych tam asi dostal, stan ale nemá šanci.
Po stranách jsou poutka, ale nejsou tak dlouhá, aby se do nich upnul stan v jednom kuse. Naštěstí se stan skládá z kusů dvou a tak srolované tropiko připínám na jeden bok a hlavní část stanu na druhý. Kolíky a tyče se tam vejdou taky, kapsy po bokách jsou dostatečně pružné, že se vše bezpečně zajistí.
Už to sice nevypadá moc hezky, ale když si na to ušiju nějaký obaly, nebude to zas tak blbý.
Do kapes v bederním pásu putuje čelovka, peníze, křesadlo, sirky a další malé blbosti. Do horní ho víka se toho také vydá docela dost.
Jenže!
Jenže ne všechno.
Kam dám jídlo?
Jasně, jeden sáček s gulášem se tam vejde, ale dva už stěží. A pecen chleba? A co budu jíst zítra? A pozítří?
55 litrů …
OK, není to expediční batoh a není to batoh pro zhýčkanou povahu začínajícího dobrodruha. Když bude hezky a nebudu se muset tahat s náhradním oblečením, když se nevypravím do opuštěné divočiny a budu procházet místama, kde si v obchodem budu průběžně doplňovat sáčky s gulášem a budu pít ze studánek, není problém.
Na víkend se sbalím relativně bez problému.
Ale co když půjdu někam dál? A na dýl?
Řešení jsou dvě.
Buď si pořídím další (o pár chlupů větší) zavazadlo a nebo … tradááá … vezmu s sebou Lucchu a ona potáhne to, co se mi do batohu nevejde!
„Luciééé? Co plánuješ na víkend?“ …. pokračování příště 😉
Děkuji tímto e-shopu www.1obchodak.cz za poskytnutí slevy a za doporučení.
Batoh je vážně parádní, precizně zpracovaný, s vychytanými detaily … a tu velikost jsem si vybral já 😉
