Takže to pro nás byla jasná Holka ve formě měsíce června. Je to zapálená běžkyně, proto nás překvapilo, že s přípravou na závod začala teprve nedávno. Přečtěte si její příběh a nechte se motivovat! A rozjeďte další červencové kolo!
Když jsem v 18ti letech ukončila svojí aktivní tenisovou „kariéru“ (přechod na činnost trenérskou), nedokázala jsem mít tolik volného času a žít bez sportu bylo pro mě (a stále je) nepředstavitelné. Tou nejsnadnější volbou tedy bylo nazout tenisky a jít běhat do pro mě tak nenáviděných Riegrových sadů, kde jsem umírala při kondičních přípravách. Koupila jsem si své první pořádné Nike boty na běhání (začátek mé swoosh obssesion 
), stáhla si NRC aplikaci a šla. A co se nestalo, bavilo mě to – přímo jsem si to zamilovala! Neřešila jsem jestli běžím rychle či pomalu, jestli někdo běží rychleji, neřešila jsem ani jak běžím. Z běhu se stal náhle relax a zdroj endorfinu, které všichny po sportu tak milujeme.
Po nějaké době ale začla chybět motivace a i pravidelnost. Každý kdo dělal něco závodně, potřebuje výsledky, cíle či vidět progres ve svém výkonu. Chyběla mi i ta trenérská buzerace, která dokáže dostat člověka tam, kam by se sám nedostal, na dno či až na vrchol svého výkonu. Začala jsem tedy chodit na NRC tréninky v Praze, kde jsem poprvé poznala energické duo Báru s Lenkou! Od té doby jsem je pravidelně navštěvovala a poznala tam neskutečnou spoustu nových lidí se stejnými zájmy! Jako například Radku Vandasovou a její Amazons Gym, které doporučuji pro včechny holky ve formě na světě!
A tak se to stalo … 1.5. tohoto roku jsem se začla připravovat na Budapeštský půlmaraton pod vedením trenéra Roberta Honzíka a od té doby mám naběháno něco kolem 580 km a cítím se … jak nikdy! To, že hubnu, je jen třešníčka na dortu Cíl je jiný, je to čas zaběhnutí závodu … ale to si nechám zatím pro sebe Na celý 4 měsíční cyklus budu psát i bakalářskou práci, která by mohla být ve finále dobrým návodem pro amatérské běžce a jejich přípravu na velké závody
