HORSKÁ VÝZVA BESKYDY 2017

 “Psychicky se připrav na asfalt“  sděluje mi Lenka už před závodem. Ne, že bych nebyla psychicky připravena. Nebyla jsem ale připravena fyzicky. Asfaltu se při trénincích záměrně vyhýbám. Na cestách nemám natrénováno nula nula nic. 

1. DOBŘE SE VYSPAT  A PŘEHODIT SI REŽIM

Podstatné je pro mě přehodit si minimálně den, dva předem – pokud okolnosti dovolí – režim spánku. Tak tomu bylo i tentokrát. Spala jsem dva dny do poledne a chodila spát později. V cíli mi to pomohlo. Hlava mě z únavy nebolela, takže účel byl splněn. 

2. DOBŘE SE NAJÍST – KVALITNÍHO JÍDLA – NETUČNÉHO A VYSOKO SACHARIDOVÉHO

Za svitu čelovek všichni startujeme. Na startovní čáře potkávám spousty známých závodníku. Přejeme si ještě letmo hodně štěstí a ve 23:55 je odstartováno. 

Když zhodnotím po startovní tempo, mohlo být ještě pomalejší – ze začátku.

První třetina závodu je pro mě v klidu. Teprve se rozbíhám, dostávám se do tempa. Vnitřně však cítím, že to není ještě ono. 

PRVNÍ TŘETINA ZÁVODU

Cítím se dobře. V rámci možností. Závod dobře rozbíháme a to možná zahnalo okolnost, že jsem dva týdny proležela. Říkáte si, že jsem blázen. Myslela jsem si, že to zvládnu. Že jsem odpočatá. Opak byl však pravdou. V první třetině to jen zdánlivě vypadá, že mohu. Věděla jsem už od začátku, že to není ono. Jen jsem si to mentálně nepřipouštěla. Vše jde totiž potlačit. 

DRUHÁ A TŘETÍ TŘETINA ZÁVODU

Výstup foto: Andrej Rybář

Co dodat? Od začátku jsem věděla že mi to nejde, tak jako obvykle a že něco není v pořádku. Stav – jak jsem si lehla na Pinduli a řekla že dále nejdu se mi už hodně dlouho nestal. V posledních letech nemám tendenci vzdávat závody. TENTOKRÁT, PŘIZNÁVÁM, CHTĚLA JSEM TO VZDÁT. 

NEMYSLÍM JEN NA SEBE

V posledním seběhu z Javorníku to není tak, že bych se na Lenku vykašlala. Když se vžiji do Lenčiné situace naprosto chápu, že je naštvaná. 

Není to ale tak, že by mi na ni nezáleželo a ignorovala ji. V posledním seběhu z Javorníku na mě Lenka velice naštvaně řve, ať jdu. Od třetí třetiny mě začne bolet šlacha na pravé noze a nohu nemohu pořádně ohnout.  Do toho mi není úplně nejlépe. 

Asfalt, stav po nemoci a řekla bych nedostatečná regenerace způsobily u mě to k čemu došlo. To, že jsem v posledních týdnech neběhala také udělalo své. 

LENKA TO TÁHNE OD ZAČÁTKU DO KONCE 

Lenka byla úžasná. Celou dobu od začátku do konce to táhla a stále mě povzbuzovala. Nebýt ji, tak to zabalím. Za její trpělivost, silnou vůli, motivaci a spoustu dalších věcí, které by nestačily na tento článek ji vděčím a děkuji.

CÍL
Aby toho nebylo málo, tak se mi v cíli udělá špatně. Nevím jestli to bylo z vyčerpání, poklesu tlaku nebo poklesu cukru. Nejpravděpodobnější by byl ten tlak. Po kole se mi udělá dobře a doma jsem jako ryba. Musela jsem vypadat šíleně. Jsem prý bledá. Rodiče opět stresují co mi je. Tento stav však doma vymizí. Večer jsem už v pohodě. 

ZHODNOCENÍ CELÉHO ZÁVODU

Po dlouhé době jsem si ultramaraton jako takový protrpěla. Podobný stav jsem zažila před čtyřmi až pěti lety, což je sakra dlouhá doba. Možná bylo na čase si připomenout, jaké to je. Nyní se musím hlavně poučit ze svých chyb. 

Nejlepší parťák 🙂 Lenča při výstupu foto: Andrej Rybář

MÉ OKOLÍ A RODINA MĚ TVRDĚ KRITIZUJE ZA TO, ŽE MÁLO TRÉNUJI. Přiznávám, že netrénuji dostatečně. Je na čase s tím něco udělat.

VŠE ŠPATNÉ JE PRO NĚCO DOBRÉ

Na tomto závodě jsem si uvědomila, že je na čase možná přestat. Ultrarunning mě už nenaplňuje tak, jako před léty. Už běhám osmým rokem. To, že bych potřebovala změnu vím už déle. Není to rozhodnutí ze dne na den. 

U vytrvalostního sportu každopádně zůstanu a extrém mě také baví. Asi si v budoucnu vyzkouším něco vícestranného a běhání si ponechám jen jako doplňkový sport. 

I fakt, že každým rokem absolvuji méně a méně ultra – závodů a běžeckých závodu, mě utvrdil v mém rozhodnutí. 

Je čas na změnu.