Jednou jsem procházela Náplavní ulicí a zaujal mě zprvu nenápadný krámek s názvem Soap. Už ani nevím, jestli jsem tenkrát vešla dovnitř nebo jestli bylo vůbec otevřeno, ale každopádně se mi nějak vryl do paměti. Po čase jsem na stránkách Elle objevila zmínku o ženě, která vyrábí neobvyklá ručně dělaná mýdla a do obchůdku jsem se vrátila. Ta strohost mě zprvu trochu zarazila, ale pak jsem si uvědomila, že to je spíš elegance a na první pohled skrytá noblesa, co mě obklopuje. Uličky mezi Karlovo náměstím a nábřežím mi vždycky přišly takové zvláštně magické a přesně takový pocit jsem měla i v Soap. Už si nepamatuji, jestli tam tehdy Helena byla osobně, ale já jsem si koupila mýdlo Christian, jednoduše zabalené v bílém papíru a přelepené bílou etiketou. Vonělo božsky. Pak jsem začala sledovat facebookové stránky a po několika příspěvcích jsem si řekla, že s tímto člověkem bych se chtěla potkat. No a teď v květnu se mi to konečně povedlo.
Položila jsem několik otázek a dostalo se mi mnoho odpovědí. I na to, na co jsem se neptala, ale vlastně chtěla vědět. Tak nějak mě ten rozhovor povznesl o pár centimetrů výš z běžné a stereotypní přízemnosti všedních dnů. To je tak, když vám věnuje čas člověk velice upřímný a otevřený, plný plánů, snů a představ, takový trochu bohém s francouzským šarmem, pozitivně naladěný, inspirativní, umělecky založený, se smyslem pro opravdovost a poctivost. To byste si pak ta mýdla nejraději koupili všechna, protože víte, že do nich dává kousek sebe. A navrch přihodili ještě tu kolínskou, pro kterou se určitě brzo vrátím.
Jako malá žila obklopená přírodou, dům na kopci, kolem stromy, vůně lípy a mateřídoušky na zahradě. Kousek od domu potok plný kamínků a oblázků, se kterými si ráda hrála. Stejně tak jako s malými omydlenými mýdly, která ráda pozorovala a sbírala.
Inspirována ženským světem tet, které si šily oblečení a vozily ze zahraničí modní časopisy plné francouzského chic stylu. Další kroky vedly na uměleckou školu, kde se učila pracovat se sklem. Ale k mýdlům se dostala až na stáži ve Štrasburku, kde prožila velkou osobní krizi a tu léčila tím, že si kupovala pro radost ta voňavá francouzská. Tam se rozhodla, že vysokou školu uměleckoprůmyslovou ukončí diplomkou, kde si zvolí svoje srdeční téma a navrhne si kolekci mýdel, kterou věnuje lidským citům, vjemům a emocím.
Tvoří upřímně, načisto, bez strategií. Žije z emocí lidí. Co jí v životě chybí, to si udělá. Naposledy třeba síťovanou tašku na jógu, která se stala hitem. Inspirují ji lidé, svět který ji obklopuje a zážitky.
Z toho všeho čerpá, když vytváří nová mýdla. Mýdla, která vám padnou přímo do ruky jako ty oblázky z potoka, protože jejich tvary tvoří reálné otisky oblázků a kamenů. Je jich 12, aby si každý mohl vybrat ten, který mu vyhovuje.