aneb kolik toho jde ujet na běžkách.
ÚVOD: Je školní den, čekám v Jeseníku na autobus. Šedivá zima, den ničím výrazný. Zazvoní mi telefon. Den se změní. „Vašku, nejel bys čtyřiadvacetihodinovku na běžkách? Sháním lidi do týmu.“ Nejsem zrovna typ běžkaře, který by jezdil na závody a 24 hodin se zdá hodně, i když se rozdělí na tři lidi. Najet co nejvíce kilometrů za jeden den. Výzva. Odmítnout nemožné – chci to zkusit. Za dva týdny pojedeme na rychlebském Paprsku závody a budeme se snažit na tříkilometrovém okruhu najet tři sta kilometrů:)
NA MÍSTĚ: Sobotní dopoledne, Rychlebské hory. Sněhu kupy. Stavíme stan u kraje sjezdovky. To bude naše základna. Za chvíli začne závod a my budeme jako šílenci lítat na tříkilometrovém okruhu, střídat se jako štafeta a zkusíme, kolik toho dokážeme ujet. Zatím mi to připadá neskutečné, tělo spustilo obranný mechanismus a jakoby si vůbec neuvědomovalo, co ho čeká v příštích hodinách.
Jsme na to tři, Tom, můj bývalý třídní ze základky, který nás do tohoto podniku dostal. Kuba, kamarád o půlku mladší než Tomáš, tedy stejně starý jako já. Oba jsou dobří běžkaři, a jen já budu na běžkách běhat, jak mi nohy narostly. Jsem zvědavý…
ZÁVOD: Startovní výstřel, závodníci se poklusem vydávají k běžkám. Zatím vedeme:)…První kolo jede Tom, jsme domluvení, že zatím budeme střídat po dvou kolech. Druhý jedu já. Pak si jde zabruslit Kuba. My s Tomem ležíme zpocení na spacácích a vzhledem k tomu, že máme za sebou první hodinu závodu, jsme poněkud vyplivnutí. Nouzová taktika – budeme střídat po jednom kole. Jen tak udržíme vysoké tempo. Nakonec se to ukázalo jako dobrý plán.
Celý den jsme jsme jeli taktikou jedno kolo naplno, dvě odpočívat. To znamená jet, jak nejrychleji to jde úsek dlouhý 3,1 km s převýšením 52 metrů. Poté jeli zbývající dva členové družstva a každý z nás tak měl necelou půlhodinu na rychlou regeneraci.
NA TRATI: Přijel Tomáš a sjel krátký úsek do prostoru, kde se měnili běžci. Plácl mě a já vyjel na trať. Vyběhnu krátký kopec a pustím se do lesa. Sjezd do poměrně ostré zatáčky (tady jsme jednou sletěl – hned v druhém kole), která byla zvlášť v noci nepříjemná a rychle klouzat stopou k dalšímu sjezdu. Pořádně se soupaž odpichovat, ať vyjedu co nejdále z dolíku mezi dvěmi kopci Táhlé stoupání, obrátka a cesta zpátky. Sjet kopec, který jsem před chvílí vyšlapal a vyšlapat další. Potom chvíli uhánět soupaž pod poslední krátké stoupání (nízký hrbolek mi připomínal před koncem závodu Matterhorn) a dojet do prostoru cíle, kde už čekal Kuba na svou jízdu.
Každé kolo jsem dojížděl parádně zmožený, zpocený a udýchaný. Kol bylo asi třicet…
PAUZY: Kdo zrovna nejel, hibernoval. Stav vypnutí mysli i těla. Jen sníst nějaký banán, rohlík, něco. Občas bylo třeba navoskovat běžky, ale jinak se čekání omezovalo na příjem živin a vzpamatování. Pak zase naskočit na běžky a odjet co nejlépe své kolo. A tak celý den. V noci jsme každý spali necelé tři hodiny a střídali se dva zbývající členové družstva. Noc byla dlouhá, ve dvou lidech není tolik času na odpočinek. Třeba jen třináct minut.
KRIZE: Když se setmí v šest večer, není vám jasné, jak můžete vydržet jezdit do jedenácti dopoledne dalšího dne. To nastupují obavy. Ale jde vydržet, samotného mě to překvapilo.
Vzbudíte se a je vám zima, hlad a husí kůže. Na hory padla mlha.Všechno oblečení je propocené a není vám zrovna do zpěvu. Za deset minut si připnete běžky a noc je dosud mladá. Další kolo.
Chvíle vysílení přijde, když ve čtyři ráno přijedete k cíli a tam není nikdo, kdo by vás vystřídal. Jedete neplánovaně další kolo a nožky táhnete za sebou. Je tma, na trati skoro nikdo a blíží se šedesátý kilometr, který jedete naplno. Pak chvíli ležíte ve spacáku a ještě patnáct minut po jízdě dýcháte, jakoby jste běželi. Srdce tepe v krku.
RADOST: V pět ráno zjistíte, že máte průběžné druhé místo a vedete nad týmem chlapů z jesenické horské služby. Hned se snažíte nohy rozběhnout rychleji, kopce jsou menší a srdíčko jásá. Ale druhé místo nebylo jasné až do konce závodu, družstvo horské služby se prohánělo těsně za námi celou dobu. Stačilo jediné zaváhání a z druhého místa by bylo třetí a klidně i horší.
Blíží se konec závodu, kolo je daleko delší a i převýšení se nějak zvýraznilo. Trávím na trati i o tři minuty déle než včera. Kuba je z nás nejrychlejší a bruslí jen o minutu pomaleji proti včerejšku. Já jedu klasicky a ruce i nohy už protestují. Unavení jsme všichni. Ale budeme druzí!
Stojíme na bedně, druhé místo, 296,4kilometrů. Dvacet čtyři hodin běžkování je za námi. Já jsem najel 90km, Kuba 99km a Tom 107km. Jen si tak sednout…
SMÍCH: Všichni zestárli o pár let proti včerejšku. Lidé se svěšenými rameny se plouží kolem Paprsku a sotva zvedají nohy. Vypadáme k popukání.
OBDIV: K holkám které najeli i dvakrát více než já (Daniela Chlíbková 186km, 1. sólo žena). K paní Tvrdé (příhodné jméno), které je 52let a přijela z Ramzové na běžkách, potom ujela v závodě 139km a vrátila se na vlak na Ramzovou na lyžích. Nespala ani minutu.
Ke každému, kdo se postavil na start čtyřiadvacetihodinovky v kategorii jednotlivců, protože 24 hodin je vážně dlouhoooooo.
SOUHRN: Najet na běžkách 90 kilometrů je celkem namáhavé, pokud jste za zbytek zimy najeli sotva dalších 50km. Ale vítěz mužů- jednotlivců ujel skoro 214 km. Když má jedno kolo převýšení kolem 50 metrů, tak třicet kol má 1500 výškových metrů. Celkem se to nasbírá.
Doporučuji čtyřiadvacetihodinovku každému, kdo nemůže spát. Po závodě budete spát jako miminka, slibuji.
A taky doporučuji každému, kdo pokukuje po dlouhých závodech. Je to skvělá zkušenost a běžky jsou vcelku ohleduplné k nohám, protože v pondělí jsme do školy došel po svých.
A děkuji Tomovi, že mě na tento skvělý závod dotáhl a Kubovi, že do toho s námi taky šel. Teda jel&běžel.
Družstvo Sněžníků – horská služba(24). Nakonec jsme nad nimi udrželi těsný náskok.
Tvrdá žena, Zdeňka Tvrdá ujela 140 km.
Vítěz v kategorii mužů – jednotlivců. Tomáš Bek ujel 214 km.
Tom Novotný z týmu Jeseníci (my) ve své skvělé závodní vestě (100% cotton).
Vítězné družstvo v cíli po 24 hodinách.
Jeseníci. Zleva: Kuba, Tom, ve vzduchu já.
A výsledková listina družstev.
Více informací o závodě na www.kudrna.cz
a článek od Toma N. je tady: http://www.zlh.banda.cz/clanek/19910/kudrnovska-24-na-bezkach/
