Nikdy bych si nepomyslel, že budu psát něco takového. Viděl sem už hodně blogů, kde si blogeři/běžci píšou, kolik toho ten který den naběhali a kolik jim to za týden hodí celkem.
Já se svými dvěma výběhy týdně si přece něco takového psát nebudu. Ale… Nikdy neříkej nikdy neříkej nikdy!
Pondělí 21.10.
Každý pondělí chodívám pravidelně běhat s Martinem. Člověkem, který mě přivedl k delším běhům, ke kráse knihy Born to run a všemu možnému spojenému s Tarahumary a jinými tajuplnými běžci. Sraz si dáváme vždy na Tomkovým náměstí a pak spolu běžíme podél Svitavy až do Bílovic, ke studánce Leoše Janáčka. Tam se osvěžíme, otočíme a mažeme zpět. Já pak zpět na Vinohrady. Tentokrát sem však běžel k Martinovi, pomoci mu vynést novou pračku do bytu. Za odměnu mi dal MATÉ což je nejoblíbenější jihoamerický nápoj, který se dělá z lístků cesmíny paraguayské. Maté je známé především svými výraznými povzbuzujícími účinky. Obsahuje kofein, minerální látky jako hořčík, vápník, draslík, železo aj. Dále pak Vitamíny A, B, C, E, betakaroten a antioxidanty. Maté podporuje funkci ledvin, zlepšuje látkovou výměnu, normalizuje hladinu cukru v krvi a posiluje imunitní systém. Obyvatelé Jižní Ameriky také pitím maté tlumí pocit hladu, což jim pomáhá přežít v dobách nouze. Prostě dobrá věcička na přípravu výborného čaje. 🙂
Většinou tahle trasa má přes 20km, ale tentokrát měla jen 19.5 km. Hold je to k Martinovi blíž.
 |
| Maté |
Středa 23.10.
Na středu sem byl domluvený s Tomem. Parťákem z B7! Byl jsem ještě nějaký utavený z pondělka, ale věděl sem, že Tom má pohodové tempo a že to nikde nebude hnát. Po práci jsme vyrazili po cyklostezce k Olympii. Tam obkroužili jedno kolečko na dráze pro inlajnisty a šupajdili zpátky. Ale ta cyklostezka je tak nudná… samá rovina a všude hluk od aut, dopravy apod. Naštěstí je s kým si povídat a tak člověk ani tu únavu a stereotyp moc nevnímá.
No bylo z toho 13.3 km a večer hezky tuňák s horkou vanou a levandulovým olejem. 🙂
Čtvrtek 24.10.
Mám dva dny dovolenou. Společně se státním svátkem tak nemusím 5dní do hokny!! Toho využívám a už někdy v srpnu rezervuju chatu v Jeseníkách v Bobrovníku. Jede se na ni až v pátek s partou přátel a tak čtvrtek využívám k různému zařizování apod. Je nádhernej den. Skoro jak na jaře. Odpoledne mi píše Martin: „Hola amigo! Jak to vypadá s dnešním během…šel bych“ Sice jsem po včerejšku maličko unavenej, ale venku je tak krásně!! Nechávám se ukecat a nakonec se potkáváme opět na „Tomkáču“. Oba šortky a trika! Koncem října! Tentokrát to nebereme až do Bílovic, ale přes lávku nad nádražím v „Majlontě“ a směr Hády, tam si vydupeme až skoro nahoru a kolem lam a kolem jezírka seběhneme na Vinohrady. Tady se rozloučíme a každý běží vstříc svému domovu. Na konec je z toho 10.4 km
Sobota 26.10.
Jeseníky osada Bobrovník. Mám ssebou věci na běhání a chci si střihnout nějaký pěkný výběh po kopečkách. Ale v sobotu se mi nechce z postele (nějak mi nedělá dobře to volno, sem přespanej a pak v noci nemůžu spat, tím pádem pak usnu nad ránem a když mám brzo vstávat, tak se mi nechce…) Takže nakonec je z toho jenom výlet na Šerák a zpět. Krásný podzimní den! Až na ty davy lidí, ale co už, na to si člověk bude muset asi pomalu u nás v ČR zvyknout… Přece si nedám vzít své milované hory, kvuli pár turistům navíc. 🙂
17.1 km pěšmo
 |
| V dálce Králický Sněžník |
Neděle 27.10.
 |
| Strom na cestě je jen zdánlivou překážkou |
Přetáčí se čas. Takže se spí defakto o hodinu víc! Ráno mi zvoní budík. Zamačkávám, nechce se mi… Zvoní za 10minut opět…típám… Moje milé srdéčko se mě rozespale ptá: „Jdeš běhat?“ … No, když už se takto krásně ptá… Ale jo. Dneska by to šlo. Dneska je v plánu jen výlet k Mechovýmu jezírku… Trasu co sem chtěl běžet jsme si včera prošli pěšmo… Dělám pití z CHIA semínek a do ledvinky flašku ionťáku… Vybíhám pěkně na lačno…
Cesta jde hezky do kopce hned ze startu. Louka co připomíná sjezdovku mě nutí přejít skoro do chůze… Ale je to paráda. Okolní kopečky lemuje slunko, který právě leze z betle. Ticho ranního lesa a hor je úžasný! Pro kluka z města, pro kterýho je největší tréninkový trail to, když se proběhne po okolí Hádů, Ochozské jeskyně a Mariánskýho údolí, je tohle něco úžasnýho!!! To znám jen ze závodů typu B7 a HV. Začínám trhat cestou kytky co ještě vydržely až do podzimu. Pro to moje srdéčko. Za to, že mě defakto poslalo běhat a proto, že ji přece mám tolik rád 🙂 tak rád, že se budeme brát. Přeskakuju stromy na cestě s nadšením a seběhy sklouzávám po vonícím listí. Po listech vonících podzimem. A to vše jen v tričku, šortkách a návlecích na ruce a kolena. Koncem října!! V lese je místy i dusno! Nechápu to. V horách, brzo ráno a v říjnu? Ráno na chatě bylo na teploměru tuším 12°C!! Do kopce je to náročné, ale o to víc si užívám seběhy. Každou chvíli se zastavím a něco fotím, trhám kytku, nebo se jen tak kochám. Dobíhám až na rozcestí Miroslav. (Asi po Mirovi Donutilovi, protože ten kopec se jmenoval Strmilovák a ten dědek do něj udělal jen héééén 🙂 ) Přemýšlím, jestli běžet až třeba k Obřím Skalám, nebo na Šerák, ale zas nechci zdržet ostatní, až se budou vypravovat „ráno“ na výlet. Tak se otáčím a mizím zpět. Louku co připomínala sjezdovku teď sbíhám. Co sbíhám, skoro letím. Podle záznamu ze sports-trackeru se řítím dolů 22,5km/h. Ve dveřích pak potkávám Kamila. Svého nejlepšího kamaráda. Ostatní ještě spí. On jde venčit psa a domlouváme se, že když ostatní ještě spí, dáme venku pár setů v pinecu… Sice prohrávám dva sety, ale to nevadí. V nohách mám krásných cca 7.5km v úžasném terénu a když vcházím do pokoje a probouzející přítelkyně vidí kytku co jí dávám na polštář vedle ní…… úsměv, kterým mě obdaruje po tak krásném výběhu… no…jsou okamžiky, kdy kilometry jdou stranou… Stranou na úkor úžasných zážitků a pocitů z běhu a toho kolem něj. 🙂
 |
| Pár cestou natrhaných květin, za něž obdržím krásný úsměv 🙂 |
 |
| pár drobných květů a poslední seběh |
