Chřiby od západu k východu a zpět.

    Od
    Jiří Vaněk
    -
    0

    Jednoho krásného dne dostal Martin nápad.
    „Hele co nějaké víkend i s Michalem přeběhnout Chřiby a Ždánickej les„…
    „Warum nicht“ tak nějak zněla moje odpověď.
    Namysleli jsme trasu a mohli plánovat datum. Původní plán přeběhnout Chřiby a Ždánický les jsme ale opustili a rozhodli se o start a cíl v jednom místě-Koryčanech. Trasu jsme nakonec naplánovali jen přes Chřiby a všechna jejich krásná zákoutí. Celkem bylo v plánu cca 62 km. Vyvolen byl termín 21.3.. Sice ne víkend, ale všichni jsme měli volno. A já tak mohl mít celý víkend jen pro svoji snoubenku. Mělo být krásně a tak jsme se všichni těšili na krásný zážitek. Vyjet jsme chtěli ve čtvrtek pozdě večer, až skončím v práci. V den D a hodinu H už na mě kluci na Vinohradech na parkovišti čekali, ale… Michal nechal doma boty. 🙂 Takže ještě malou oklikou přes Troubsko (prosím vás, ne Troubky!! Místní to označení nemají rádi 🙂 ) a pak vzhůru do Koryčan. Tam jsem dorazili chvíli po 11 večer. Ještě jsme něco málo snědli z Michalových zásob uzenin a sýrů a zalezli jsme spát do spacáků. Všichni tři v dodávce po vzoru Tonyho Krupicky. Ráno jsme pojedli ovesnou kaši s CHIA semínky (Michal dokonce čtyři balíčky 🙂 ) a čekali na Martinova kamoša a učitele botaniky a fytocenologie Sama, který měl běžet s námi. Já ještě vypil asi půl litru citronové vody s CHIA semínky. Původní plán vyběhnout v 8 vzal za své, protože Sam se bohužel zdržel v zácpě. Ale i tak jsme nakonec cca v 8:45 stoupali „po modré“ do prvního kopce nad Koryčany. První větší zastávkou byl Ctiborův dub. Mohutné vyhořelé torzo dubu. Které kdysi vypálili omylem místní kluci, když chtěli vykouřit včely.

    Ctiborův dub
    Pak přišel seběh dolů k lávce u motorestu Samota a pak dlouhá táhlá asfaltka zpátky na hřeben k rozcestí a myslivně Vlčák. Z myslivny k nám přiběhl maličký voříšek a nejspíš chtěl běžet s námi. Chvíli nás očichával a pak mazal zpět. Pak už následovala krásná cesta na vrchol a rozhlednu Brdo. Všude ve vzduchu byla taková ta zemitá vůně a bylo „cítit jaro“. Rozhledna byla bohužel zavřená a na místě dost fučelo. Takže jsme pořídili jen pár fotek na mobily a už jsme běželi k chatě na Bunči. 
     Rozhledna na Brdu
    Rozhledna a sněženky-chybí machři
    Cestou jsme ještě míjeli torza staré rozestavěné dálnice. Velmi pozoruhodné místo.

    Na Bunči (cca 16 km naší trasy) jsme pojedli něco málo z našich zásob a vydali se vstříc další části trasy. Míjeli jsme Komínské skály a jiné skalní útvary na hřebeni.

    Následoval pak prudký seběh do Kudlovické doliny. Ten (jako každý seběh toho dne) jsem si nesmírně užil. Z kopce jsem vždycky klukům dost utekl. Poté měl následovat výběh na Budačinu a následný seběh. Ale ten jsme odpískali. Nikomu se moc nechtělo jen tak vyběhnout na kopec a zase seběhnout dolů. Pokračovali jsme tedy dál a navázali jsme v místě, kde se schází z Budačiny. Následný prudký kopec na Sypčiny už jsme místy šli. Až na Michala, ten měl asi pořád dost energie z tolika ovesné kaše 🙂 Na Sypčinách jsme narazili na krásnou louku, z které bylo vidět až na Bílé Karpaty. Nádherná odměna za tu námahu. 
    Na Sypčinách
    Podle GPS jsme si chtěli cestu přes louku zkrátit, ale po chvilce přišel plot a nějaké stavení, což nás stálo chvilkou bloudění a obcházení, ale nakonec jsme se dostali zpět na požadovanou cestu a seběhli jsme dolů do Jankovic, kde jsme před zdejším malebným kostelem udělali další větší pauzu. Já pojedl Tortillu s nutelou, pár plátků manga a měsíčků mandarinky. A všichni jsme si užívali slunného dne. 
    Kostel v Jankovicích
    Tohle byla už přibližná polovina trasy a únava už se začala maličko dostavovat. Takže další kopec už jsme neběželi, ale šli. Jakmile jsme se dostali na pomyslný vrchol kopce, přišel opět krásný kamenitý seběh takovou úzkou zmolou ke Zlacké studánce. I když jsem do kopce byl na chvostu naší skupinky, při seběhu jsem klukům zase značně utekl a mohl si tak jako první vychutnat krásně ledovou vodu ze studánky. Martin mě nazval Brujitou Jenn, ta Tarahumarům taky utíkala z kopce. 🙂 Následovalo doplnění vody a mohli jsme vyrazit na Salaš. Rsp. do dědiny toho jména. 
    Zlacká studánka
    Za Salaší následovalo opět prudké stoupání a jak už se ve druhé půlce naší cesty stalo zvykem, tak jsme do kopce přešli do chůze. Na Dubovém díle jsme rozmýšleli kudy se vydat. Jestli rovnou po zelené na Buchlov, nebo oklikou (jak bylo prvně naplánováno) přes Buchlovský kámen a Zikmundov (Zmikundov). Vyhrála druhá varianta, protože se nám zdála méně do kopce. 🙂 K naší smůle jsme odbočku k Buchlovskému kameni minuli a ocitli se až na Zikmundově (Zmikundově). Od tud jsme zamířili k Buchlovu. Ale těsně pod ním jsme se rozhodli, že až na něj nepoběžíme. Krásné počasí a návaly turistů nás maličko odradily. Přeběhli jsme tedy frekventovanou silnici přes Buchlovské kopce a zamířili do poslední etapy dnešního dne. U přístřešku Na Pile jsme dali další pauzu. U nedaleké studánky jsme se občerstvili krásně ledovou vodou a vyrazili dál. 
    Na pile
    Cestou jsem se rozpomněl, jak jsme tudy před rokem a půl byli se snoubenkou na prvním čundru a těšil jsem se na „Kazatelnu.“ (tehdy náš první společný vrchol) Ovšem cesta do kopce byla táhlá a my už toho začínali mít docela dost. Nicméně Kazatelna nám byla všem odměnou. Dojedli jsme zbytky zásob, (Tortilla s nutelou a mango 🙂 ) nadopovali jsme se a seběhli ke studánce U mísy. Svěží voda z ní opět (aspoň mně) dodala energii. 
    Skalní útvar Kazatelna a okolní kopce
    Hrad Cimburk a okolní kopce z Kazatelny
    U studánky jsme se definitivně utvrdili v tom, že si střihneme kratší variantu. Tedy rovnou po zelené do Koryčan. Nikoliv oklikou přes Moravanské lúky. Kdo by si pomyslel, že když jsou Koryčany pod vámi, že vás čeká ještě jedno nechutné stoupání. 🙂 Ale od Vršavy už to šlo jen z kopce a my tak asi po celkových 8 hodinách (cca 6h 50min čistého času) doběhli k autům. Pak následovalo přejídání se zbytků jídel, sledování fotbalového tréninku, povalování se na parkovišti a chytání posledních slunečních paprsků. Celková trasa měla nakonec bez pár metrů 55 kiláků. Tedy jen o 7 méně, než bylo původně v plánu.

    Záznamy z trasy

    Myslím, že pro nás všechny to byl úžasný zážitek. Počasí vyšlo na jedničku s hvězdičkou a třikrát podtrženou. Celou trasu jsem absolvoval jen v tričku a šortkách. Sice místy dost foukalo, ale bylo to příjemné osvěžení. Příroda je v Chřibech nádherná a místy docela mystická. Studánky nám posloužily vždy jako skvělá občerstvovací stanice. Navíc vzduch a vůně jara do nás permanentně lily přívaly energie. Spíš než té fyzické, tak tu psychickou. (Nebo aspoň mně 🙂 ) Hlavně jsme se dost během běhu bavili (jak je u nás zvykem) různýma hláškama a průpovídkama. Doufám, že v blízké době podobnou akci zopakujeme. Musíme totiž „potrénovat“ ty kopce, ty nám nejdou (Fugasi ty ponožky vám nejdou 🙂 )
    Já si ještě pohrávám s myšlenkou tu v budoucnu uspořádat na této trase závod. Nějaký maličký, pro pár kamarádů, stejně jako v Brně na Hádech půlmaraton. Ale to je hudba daleké budoucnosti.

    Závěrem si dovolím ještě jednu citaci z knihy od Foglara, která to (podle mého) celé krásně vystihuje: „Vzduch se zase naplnil tou známou těžkou vůní jara jako tenkrát, když Rikitan přišel podruhé k Jirkovi a Vilíkovi do Staré čtvrti… Jížní větry vály krajem. Vlažné a vonící něčím tak divným, co rozezvučelo v srdích hochů opět staré touhy po dobrodružných příhodách a po něčem, čemu ani dobře nerozuměli. Rozezpívané dny jara byly zde.„

    Run Free!

    Zdroje: mapy.cz a turistika.cz

    SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA