Tenhle víkend jsem měla strávit v pohodě na Lipně. Kamarádka organizovala rozlučku se svobodou. Z původního nápadu poklidné relaxace se postupně začalo vyklubávat něco akčnějšího: k původním slovům „výlet“ a „pohoda“ se začali přidávat slova jako „striptýz“ nebo „diskotéka“. Ojoj. Ale tak přežila jsem čínský nový rok v Číně, kde mě kolega dokonce pozvracel, tak diskotéku nebo nějakého naháče snad zvládnu taky… Ve čtvrtek ráno přišla zdrcující zpráva. Chudák nevěsta má horečku. To mě samozřejmě hodně mrzelo, nicméně nebudu zapírat, že se mi i trochu ulevilo.
A taky jsem si vzpomněla, že holky jedou na hřebenovku do Krkonoš! Hned jsem volala Leoně. „Jééé, no to je skvělý, tak pojeď s náma!“ – „A kolik plánujete?“ – „tak 20 až 30…“ – V tu chvíli jsem trochu zezelenala, přece jen 2 týdny po angíně a antibiotikách, zatím skoro bez jakéhokoliv tréninku, se vzpomínkami na Prčické bolení… ale když jsem byla připravena zvládnout diskotéku, chlastačku a striptýz, co bych nedala 20 kiláčků. (30 můj mozek raději vytěsnil.). Tak opatrně reaguju: „A víš, že běhám pomalu a teď jsem moc neběhala…“ – „Ale dyť mě znáš, já na ty kopce nejsem,“ odpovídá Leona a ujišťuje, že si s tím rozhodně němám lámat hlavu.
V pátek večer jsem dorazila k Renatě na chatu – velmi útulné stavení. Holky už tam byly a užívaly si fantastickou atmosféru.
 |
| Renata ma na chatě i hvězdičky 🙂 |
Jako ranní ptáče jsem vstala v 6h, jako Renata. Něco málo jsme připravily k snídani (spíš Renata), já si především ohřála svá luxusní vajíčka se slaninou a zeleninou 🙂
Venku mírně pršelo, ale tak málo, že skoro ani nepršelo. Plánovaly jsme vyrazit brzo, protože odpoledne právě mělo pršet znatelně. Přiblížila se půl sedmá a Renata šla holky budit. Z kuchyně slyším Leonu, jak mumlá z postele: „Ale dyť tam prší, to přece nemůžeme jet!“ Ale Renata se nedala: „Tady prší, ale tam neprší.“
Postupně jsme se všechny sešly u snídaně a řešily jsme hlavně, co na sebe. Norové a iDnes měly předpověď poměrně podobnou, ale jak bude nahoře? Mělo by být celkem hezky, polojasno, teplíčko tak akorát. Neprozřetelně jsem vzala tablet a koukám na aktuální počasí na Snězce.
Oops. Na Medvědíně to bylo o něco lepší. Vyměnila jsem tílko za tričko s krátkým a do tašky do auta přibalila termotriko.
Jen, jak jsme otevřely dveře ven, bylo jasné, že bude krásně. Dorazili jsme k lanovce a venku bylo teplo, svítilo sluníčko, léto, jak se patří. Tričko a větrovka musí stačit. Na lanovce začalo trochu pofukovat, značně se ochladilo a nahoru jsme dojela poměrně vymrzlá. Ale hned, jak jsme se rozběhy, udělalo se nám teplíčko a brzo i vylezlo sluníčko. Foukal osvěžující větřík, počasí bylo úplně dokonalé.
 |
| Připadala jsem si jako na módní přehlídce. Krávy chodily volným krokem, jedna po druhé, každá v jiném designu… |
Nikam jsme se nehnaly. Zvlášť do kopců a v obtížném terénu jsme střídaly chůzi s během. Užívaly jsme si kochací pauzy, čekaly jsme na sebe (teda spíš holky na mě), když bylo potřeba. A všechny jsme si to parádně užívaly.
Do kopců Jana s Petrou vždycky zmizely za obzorem děsně rychle. Z kopce se zase Leona proměnila v kamzíka a hopsala po kamenech s fantastickou lehkostí, zatímco my opatrně šly šutr po šutru se strachem v očích, aby nám to neuklouzlo, nebo abychom neztratily balanc.. zkrátka abychom se neztřítily do propastí. (Leona to pak vysvětlila tím, že si prý nastavila letecký řežim – na telefonu.)
 |
| Renča fotí, makáme! |
 |
| O legraci nebyla nouze. |
 |
| Akce! |
 |
| A ty panorámata! |
 |
| Tři tyčky jít, čtyři tyčky běžet, k patníku jít, ke kameni běžet, ke smrčku jít… |
Kolem 14. km jsme se zastavily na oběd. Jídlo jako z Alcronu. Knedlíčky s borůvkama, lívanečky, kyselo… všechno naprosto luxusní. Dobře, že jsme pak musely běžet dál, že si člověk musel dát umírněnou porci – jinak hrozilo, že bych snědla snad všechno 🙂 Nakonec jsem měla carpaccio z řepy s kozím sýrem a půlku rizota – oboje snad nejlepší, jaké jsem kdy jedla.
Na 15. km jsme se musely rozhodnout: 20, nebo 30? Já jsem hlasovala spíš pro 20. Cítila jsem se dobře, ale už dlouho jsem nic nedělala, poslední pořádný běh byl na Hrbu, palce už jsem měla zalepené, protože začaly podezřele pálit… ale kdyby se holky rozhodly, že chtěji 30, tak bych to určitě zkusila. Petru ale ze seběhů začalo znatelně bolet koleno, takže to bylo jasné. Nebudeme to hrotit, 20 bude stačit. Dokonce jsme použily kopresní návlek na lýtko jako pružné obinadlo a tak se Petře aspoň trošičku ulevilo.
 |
| Hlavně nespadnout 🙂 |
Asi tři kilometry před cílem jsme potkaly medvěda. Teda, ono to tak nejdřív vypadalo. Holky běžely malinko napřed, ale najednou se v zatáčce zastavily a opatrně tam přeslapovaly. Tak jsme si dělaly legraci, že to vypadá, že potkaly medvěda. Nebyl to medvěd, bylo to malé stádečko ovcí na cestě. Vypadaly moc roztomile. Ale jak jsme se k nim přiblížily, že projdeme, najednou se daly do pohybu a začaly na nás běžet. V panice jsme přeskočily příkop na louku. Ovce zůstaly na cestě. Trochu se nám ulevilo, příkop asi nedají. Jenže ony byly děsně atletické a najednou začaly přeskakovat ten přkop! Vybraly si Renatu a začaly ji pronásledovat po louce. Zatímco Renata běžela po louce a za ní ovce, my jsme se kolegiálně prohýbaly smíchy. Leona měla v pohotovosti svůj pepřák, ale naštěstí to nakonec ovce vzdaly a tak nějak nenápadně se nám povedlo projít. Když už jsme myslely, že je to snad za námi, zase se k nám otočily a daly se do pohybu, ale to už bylo naštěstí jen takové bububu a nechaly toho. Zajímalo by mě, kdo byl vlastně víc vyděšený, jestli my, nebo ony 🙂
Nakonec to bylo 22 km, takže jsme pokořily i půlmaraton. Teda, já s Petrou ne, protože nakonec jsme počkaly raději asi 2 km před cílem a Petru jsme naložily rovnou do auta, protože nemělo smysl, aby se dál trápila. (Nakonec to naštěstí snad nevypadá na nic vážného.)
Ve zbytku odpoledne jsme doplnily energii, slunily se a blbly na zahradě. Kdo udělá víc kliků, kdo je pružnější, kdo zvládne most a spoustu dalších blbostí, při kterých jsme se příšerně nasmály.
Holky přenocovaly ještě do neděle, já večer vyrazila směr domov. Docela mě dneska bolí nohy, ale jen svaly, takže skvělý. Dnešní výklus to snad zlepšil a zítra to vyšlapu na kole 🙂
