Ano, je tomu skutečně tak. Opravdu celá!
Sice nejmladší synek svou trať pouze obešel, ale na druhou stranu skoro celých 130 metrů sám. Vinou své zvědavosti ještě nachodil pěkných pár metrů navíc. A navíc absolvoval svůj samostatný první závod o 25 dní dříve než (kdysi) synek starší.
Starší syn si tentokrát vybral svou slabší chvilku. Zapomněl na svůj start, nereagoval na naše výzvy, přiběhl na start na poslední chvíli, rezignoval a pak plakal, že skončil poslední. Přitom stačil drobný finiš a poslední by zaručeně nebyl. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že většina startujících byla minimálně o rok starší.
Tatínek konečně zase jednou běžel. Alespoň tempo 4:22/km vypadá oproti tempu při předchozím závodu (5:24/km) výrazně lépe. Opět se ukázalo, že kratší závody (v tomhle případě 2,2 km) tak nějak dokážu urvat i z minima tréninku. (Těm zhubnutým 1,5 kilogramům od posledně bych zlepšení nepřičítal. Pořád se po trati valil tlouštík.)
A to nejlepší na závěr. Maminka, byť pracovně vytížená tak, že za poslední měsíc nenaběhala ani celých čtyřicet kilometrů, zvládla krátkou trať velice pěkným (podpětkovým tempem) a zase nás všechny chlapy zahanbila umístěním na bedně.
Výsledky. (Trochou zmatků v kategoriích jsem byl „diplomově“ odsunut o tři místa níže než jak skutečně výsledky vypadají.)
