Občas se stane, že mi po dlouhém nedělním běhu neuvízne v paměti nic, co by stálo za zapsání. Dokonce někdy marně zápasím s pamětí, kudy jsem přesně běžel. Nic zvláštního se nepřihodilo, nepotkal jsem nikoho známého. Ještě štěstí, že bývám zpocený, špinavý a žíznivý. Jinak bych za chvíli mohl pochybovat, jestli jsem vůbec vyběhl. Ale jsou i jiné běhy, napěchované událostmi. Třeba jako
