V neděli 8. 5. 2016 se konal již 37. ročník Běhu osvobození Ostravy. Jak je vidno závod, který má tradici, se začal pořádat, když někteří z naší partičky třicátníků ještě nebyli na světě 🙂. Běží se od památníku v Hrabyni, do Háje ve Slezsku, přes Dobroslavice a Plesnou do Poruby na stadion Arrows, fakt moc hezká trasa. Trať má necelých 14 km, i když oficiálně má mít 15 km. Tento závod jsem běžela už před dvěma lety, ale to se kvůli nějakým dopravním omezením běželo podél hlavní cesty. Je jen škoda, že se vždy kryje s pražským maratonem a nemívá tak velkou účast. No nevadí, mně se to tentokrát oplatilo, ale o tom později.
Na start jsem se postavila z našeho oddílu pouze s Djangem a ten se obětoval a běžel se mnou – on na pohodu a já na své maximum. Ale děkuji, doufám, že mu tyto kilometry pomohou k nějakému slušnému krakovskému výsledku. Výstřelem z historické zbraně (trochu jsme se báli) závod odstartoval sám honorární konzul Ruské federace Aleš Zedník.
S Djangem jsme běželi spíše vzadu, ale s výsledným časem 1:16 jsem spokojena. Na mé poměry slušné. Trať je zvlněná, hodně rovinek a seběhů, nejhorší bylo stoupání z Háje do Dobroslavic. Ten kopec nemám ráda ani na kole, protože vypadá nenápadně, ale je strašně táhlý a dlouhý. Tam jsem dokonce předběhla nějaké běžce a jednu běžkyni a to mi zaručilo třetí místo v kategorii. Na vítěznou Petru Pastorovou to byl výkon samozřejmě o několik tříd horší.
Vyhlašování výsledků provázel chaos, a podobně jako na horské výzvě, i zde to pořadatelé zase popletli. Kurňa když už se mi nějakým nedopatřením povede dostat se na bednu, tak oni normálně zapomenou. Ale to já se zase nedám a moje soupeřka naštěstí hrála fair play a tak se nakonec vše vysvětlilo a v dobré obrátilo. Jen jsem teda přišla o ten ceremoniál 🙁.
A já? Jsem zase zpět! Od prosince pilně trénuji a je to fajn. Po roce, kdy jsem se tak nějak hledala, běhat mě nebavilo, nová práce, frmol s dětma, škola školka atd. jsem se vzchopila. Musela jsem odstranit nějaká kila nadváhy, vybojovat si doma čas pro sebe, který rodina respektuje. Vřesinské večery indiánského běhu ve cnotě, sněhu, dešti, kdy jsem trénovala spíš svou hlavu než tělo, se oplatily. Mám radost. Další meta je půlmaraton pod dvě hodiny v červnu v Olomouci, držte mi palce 🙂 a kurde přydejte.
Výsledky
Výsledky
