Neděle 6.11.2016
Doubravka patří mezi moje nejzamilovanější závody. Před patnácti lety a dvěma dny jsem zde dokonce prožila nejlepší den svého života. Po tom, co jsem pár posledních ročníků vynechala, jsem ráda, že se mi letos opět naskytla příležitost sem přijet :-).
Lidi jsou tu takoví divní. Skoro vůbec se nesmějou :-(. Z koho mám čerpat energii? Ta Doubravka už asi není co bývala…
V devět hodin ráno vybíháme my vytrvalci na desetikilometrovou trať.
První ze čtyř okruhů absolvuji společně s dalšími prvními třemi ženami. Pak už však bohužel začínám ztrácet. Neběží mi to. Hodně mě bolí nohy. Ještě že ne srdce. To by bylo horší. Vždyť o nic nejde… 🙂
Jak jsem si tady v srpnu při Teplickém půlmaratonu říkala, že tohle bude brnkačka, tak ačkoliv tyhle kopečky v porovnání s ním působí směšně, dávají mi přece jen zabrat.
„Paráda, dávej!“ Což o to, já bych i dala, kdybych měla co…
Ale jo, myslím si, že jsem si vytvořila doubravkový osobák. Pod devětačtyřicet minut jsem ji doposud asi ještě nikdy nezaběhla.
Po závodě vyklusávám jeden okruh v protisměru. Byl by zajímavý nápad běžet to někdy obráceně. Toho 4.11.2004 jsem si odsud v plastové lahvi s vodou přivezla formu :-). Před rokem jsem ji vyhodila a od té doby je to jízda. Vzpomínám na staré dobré časy :-). Měli jsme fajn partu a užili si spoustu legrace.
Převléknu se, dám si housku se sýrem, teplý čaj, čokoládovou müsli tyčinku a jde se zase poklusávat ;-).
Nejenom Ježíškovi, ale i Mikulášovi se už začíná rýsovat nadílka.
Kolem půl dvanácté startuji znovu. Nyní v běhu na patnáct set metrů. Běžíme dohromady se staršími žáky, žákyněmi, dorostenkami a veteránkami. Pro nás dvojbojařky to může být v podstatě taková odveta za ráno.
V prvním stoupání předbíháme dost holek, co to zpočátku přepálily.
Při výběhu asfaltky jdu nebojácně před Evu Slavíkovou. Hustý! No jo, asi ještě holka nerodila… Na kopci se vrací zpátky přede mě. Sice se jí stále snažím stíhat, ale utíká mi.
Obě tentokrát končíme pod stupni vítězek. Na nich se umisťují o deset let mladší holky, které ráno neběžely desítku.
Eva mě předběhla o devět vteřin. To není moc. Začíná zima, přijdou intervaly, kruhové tréninky, … Všechno bude! Čeká nás budoucnost, o níž se nám ani nesnilo :-).
Vyklusávám další okruh v protisměru. Nohy mi příjemně zteplaly :-). A pak že Doubravka není co bývala! Zima, mlha a tenhle úžasný běžecký double jí dělá jedinečnou. Ani mě ta patnáctistovka tolik nebolela. Zase mě to bavilo :-). Ale bylo to strašně krátké. Aby ne, když nejkratší trať, kterou běhám, jsou dvě míle.
