Tenhle prispevek jsem dlouho odkladala ze dvou duvodu: Je toho tolik, ze nevim, kde zacit. A hlavne jsem nemela cas nic sepsat. Tak jsem rada, ze jsem se k tomu konecne dostala a mate se na to tesit 🙂 A budu to muset rozlozit do nekolika clanecku.
 |
| Plaz u jezela asi mili od nas (byt, o kterem budu psat priste) – jen skoda, ze kvuli kvalite vody je zakazane koupani. |
 |
| Rani beh proste stoji za to… |
 |
| Vyhled z loznice (zase v novem byte, o kterem napisu priste) nam obema pripomina dovolenou – takhle to vzdycky vypada v Chorvatsku nebo Italii vecer 🙂 |
Zacnu tim, ze dokoncim story s autem – samozrejme, ze se to jeste znovu vsechno zkomplikovalo. Byl krasny anglicky den (primerene destivo) a my meli celkem jasne dany program:
1. V 9 rano si vyzvednou auto z pujcovny. Tim se uvolni misto v garazi (jinde se tam parkovat bez pokuty neda – a i ve vlastni garazi jsem dostala 100 liber pokutu, nebot mi parkovaci listecek ufoukla klimatizace a nebyl citelne videt – a neukecala jsem to 🙁 ).
2. Stavim se v bance pro kartu, abychom meli za nove auto cim zaplatit – vsechny penize na uctu, ale karta nikde – ale dnes tam uplne urcite bude.
3. Odpoledne vyzvedneme a zaplatime „nove“ auto.
Takze plan byl jasny. Kdyz bylo 11 a nikde nikdo, zacala jsem telefonovat. Uz jsou pry na ceste, za 15 minut u nas. V 1h odpoledne jsem znova telefonovala. Pry zjisti, kde to vazne a ozvou se.
Tak jsem aspon zasla do banky pro kartu. Bohuzel se ukazalo, ze nastala chyba v systemu a karta ve skutecnosti nebyla objednana a tak logicky ani nedorazila. No jo, ale cim zaplatime za auto, kdyz mi slibili kartu a ja proto vsechny prachy z podpolstare nasypala na ucet, na ktery se ted nedostanu? Vybrat u prepazky… Prapazky byly dve. U jedne stala pani postavou, vekem i oblecenim podobna anglicke kralovne a resila asi 3 kg pytel minci, ktery prinesla a prala si obnos vlozit na ucet. U druhe prepazky velmi vehementne resila nejaky komplikovany problem jista spanelka a postupne se za okenkem objevovalo vice a vice zamestnancu snazicich se problem vyresit. Malem jsem tam vystala dulek, dobrych 20 minut jsem si pockala. Mezi tim se za mnou vytvorila fronta asi 12 lidi. To jsem prisla jeste docela dobre. Stat na konci, asi me klepne. Frontu neustale dokola obchazeli jini zamestnanci banky ve snaze nektere cekajici odlifrovat jinam, bohuzel marne.
Kdyz jsem s konecne dostala k okenku, vyplnila jsem formular, kteremu jsem lautr nerozumela, trikrat ho podepsala a musela jsem uredne uvest duvod, proc si vybiram penize na prepazce a jeste k tomu takovy balik. Vyslouzila jsem si aspon gratulaci k novemu autu 🙂 Asi uprostred tohoto procesu mi zvonil telefon – D. Zavesila jsem, protoze prece nebudu v bance u prepazky telefonovat, zvlast uprostred vyrizovani. Sotva jsem zavesila, volal znovu. Znovu jsem zavesila. Pani na chvilicku zmizela vzadu a hned se zase objevila, s uhlednymi balicky penez opatrenymi papirovou paskou, na ktere byla napsala hodnota balicku. D zase volal. Zase jsem zavesila. Pani vzala prvni balicek, vyvlekla ho z papirove pasky a rucne prepocitala. Pak ho prepocitala v pocitacce. Pak ho znovu prepocitala v pocitacce a nechala me cislo zkontrolovat. Pak stravila slusnou chvili ve snaze bankovky narvat do originalni papirove pasky. Kupodivu se ji to povedlo. D zase volal. Zase jsem to polozila. Uz jen par balicku… Narvala jsem obnos do kabelky a vybehla z banky. Volam: „Hori?“ – „Prosimte honem pod, je tady ten pro to auto a sepisuje seznam zavad a nenecha si nic vysvetlit, jsme v garazi a uz chce odjet, uz ho nedokazu dal zdrzovat!“
Asi trenuju mizerne, protoze jsem bezela desne pomalu a desne jsem se zadychala 🙂 Ve vytahu rychle stiram pot, uklidnuju dech, nasazuju usmev a aktivne se ukliduju. Evidentne je potreba rozptylit paniku. Atmosfera v garazi je dusna, nikdo nevi, co dal. Zjistuju, co se vlastne deje. Me obavy se potvrzuji. Kdyz nam auto predavali, napsali, ze je bez zavad a na me namitky, ze je tam spousta odrenin a zavad odpovedeli nejakym letackem, kde bylo napsano, ze to jsou zavady, co se napocitaji. Ale tenhle pan evidentne zadny takovy letak nikdy nevidel a vsechny ty zavady nafotil a sepsal a chtel je podepsat. To me ve firme zastreli, az jim prijde ucet… (auto bylo pujcene na firmu) Taktika udrzet klid za kazdou cenu se vyplatila, domluvili jsme se, ze si taky vsechno vyfotim (dokonce jsem dostala svoleni si vyfotit i toho pracovnika – potrebovala jsem vedet, kdo to je a mel na sobe jmenovku – a dokonce se i usmal na fotku:) a ze nic nepodepisu a auto si odveze. Takze vsichni „spokojeni“.
Misto v garazi jsme meli, penize jsme meli a uz nam volali z autobazaru, ze za hodinu zaviraji, jestli prijedeme, nebo co se deje. Takze honem taxik a vyrazit, je to dobra pulhodina cesty. Z taxiku marne volam do prace, abych vysvetlila neprehlednou situaci s autem, nakonec pisu email, kde se odkazuju na 4 mesice stare emaily, ktere prokazuji, ze zavady na aute nejsou nove, omlouvam se a nabizim jakoukoliv podporu v dokazovani, ze firma zadne opravy platit nebude. (Dalsi den mi prijde odpoved, at si nedelam starosti, ze vsechno v pohode. Super. Jen mi nekdo vysvetlete, jak to sakra udelali??)
Auto jsme nakonec vyzvedli a vsechno dobre dopadlo 🙂 Mame Nissan Note, 8 let stary, ale krasne modry a v uzasne vybave 🙂 Kdyz se setmi, svetla se automaticky rozsviti, kdyz zacne prset, sterace automaticky stiraji.. a hlavne ta automaticka prevodovka. Och 😀 Mno, asi normalni auto, ale ja zvykla na nas Fordi traktor a pak 12 let starou Mazdu v nejnizsi vybave… luxus! 🙂
 |
| A je to doma! 🙂 |
A jeste pridam tresnicku na dortu:
Bylo to asi tyden pred tim, nez jsme se meli odstehovat z priserneho bytu (desne tam smrdela voda, ale fakt priserne; a byl tam sileny hluk – kdyz jsme otevreli okna, neslyseli jsme se) ve Watfordu konecne do naseho vlastniho dlouhodobeho pronajmu – blizila se pulnoc, oba jsme spali jak dudci. A najednou to zaclo. Kratce, ale velmi hlasite. Pip. Ticho. Pip. Ticho. Kruci!? Celkem rychle mi to doslo. Pozarni alarm takhle pipa, kdyz mu dochazi baterie – chce ji vymenit.
Se zalepenyma ocima jsme balancovali na zidli a snazili se to vypnou. Nic, neslo to. Pip. Pip. Pulnoc nepulnoc, majitel byl celkem buran, takze jsem bez vahani volala, co s tim kruci mame delat. Potvrdil, ze jde o dochazejici baterii a ze nevi, co s tim. Ze to mame zkusit nejak rozebrat. No to teda dekuju za radu. Po chvili zkouseni a pipani jsem na sebe hodila zupan a sjela vytahem do prizemi – byva tam nocni hlidac. A byl tam! Dobra duse, ze nam zkusi pomoct. Bohuzel dopadl stejne jako my – jenze v tom nemusel spat, takze proste s omluvou zmizel a my v tom zase byli sami a uplne bezradni. Pip. Pip.
Znovu telefonuju. Nemuze prijet a nevi co s tim – ale pry mame klidne jit do hotelu a proplati nam to. „Prvni vec zitra rano, prijedu a spravim to.“ OK. D je nasr**** az na pudu (stejne jako ja), jenze u me to zpusobuje chut proste oblect zupan a jit pres ulici do hotelu, zatimce u nej to zpusobuje absolutni nechut se kamkoliv presunout.
Jeste chvili to zkoumame. Ve snaze tomu vypnout pojistky jsme zjistili, ze jsou davno vyple – proto tomu asi dochazi baterie – protoze to celou dobu jelo na baterku. Ale ne a na prijit na to, jak z toho tu baterii dostat. Nechceme to rozlamat. I kdyz to by byl pocit… 😀
Nejakym zazrakem tomu ta baterie asi po pul hodine dojde uplne a pipani prestane. A my konecne usneme.
A co myslite… „prvni vec zitra rano“ – samozrejme, ze nikdo neprijel. Ale co – bylo nam to srdecne jedno. Nad charakterem tech lidi jsme zlomili hul uz davno. Hlavni bylo, ze to nepipalo.
Kvizova otazka za sto tisic. Co se stalo dalsi noc?
Pip. Pip. Spravne, zacalo to zase pipat! Na telefonovani jsem se rovnou vykaslala – zadna pomoc by stejne neprisla. Sice bych si mohla uzit ho zase vzbudit, ale z takovych veci stejne nejak pozitek nedokazu prozit, takze jsme se pustili rovnou na ten pipajici kram.
Napadlo nas – co treba pojistky zapnout? Pak by to nepotrebovalo tu baterii a mohlo by to prestat. A hle! Zapli jsme pojistky a ten kram bral elektriku ze site a zmlknul.
Kvizova otazka za milion. Co se stalo par vterin potom?
Zacal pipat druhy detektor koure! Ano, chapete to spravne. Pojistky vypnute: pipa prvni. Pojistky zapnute: pipa druhy (protoze nema vubec zadnou baterii). Muj vztek prostupoval celym vesmirem. Ja chci spat! Spat! Pip. Maminko pomoc! Pip.
D v tu chvili dostahl spravne hladiny vzteku a odhodlani a konecne se mu trochu rozlepily oci. Takze zcela jistym krokem dosel do kuchyne, vytahl priborovy nuz, vrazil ho presne doprostred pipajiciho kramu a s pomoci paky priboroveho noze a hrube sily to vyrval ze stropu. Ja jen uzasle a strasne vdecne mlcela. Skoro s posvatnou uctou jsem mu posunula zidli pod druhy pipak, se kterym ve vterine provedl stejny kratky proces. Pip. Tichoooooooo.
Asi tri nebo ctyri dny se nic nedelo. Pak prisel email, ze den pred tim, nez rano odevzdame klice, prijdou spravit ten alarm. Odpovedela jsem, ze jsme sundali, ze to bylo jen baterii a uz to nepipa a jestli je mozne to nechat, az odjedem, ze by to pro nas bylo prijemnejsi. Dozvedela jsem se, ze je to otazka pozarni bezpecnosti, ktera je nedokladna a ze prijdou. Takze ze cele dva mesice byl jeden alarm uplne vypnuty a druhy sotva dychal na baterky a ze to ted nekolik dni bylo cele mimo provoz… to je jedno. Ale tech 20h rozdilu je kritickych a nesmi se to odkladat. Mno, kdyz mysli.
Rano prisel elektrikar. Ukazali jsme mu, ze jsme to sundali, ze jeden nemel baterku a druhy ji ma mrtvou. Rekl, ze mame pravdu, podivil se, proc ho tam tahali a odesel. Hm, tak to byla oprava za vsechny prachy 🙂
Kdyz jsme tenhle byt opousteli, mela jsem fakt radost. Ten pred nim byl tak super. A tenhle byl tak strasny…
A priste se rozepisu o nasem zatim finalnim byte – to je taky zazitkove 😉
 |
||
| Trochu predbiham – nase skvela rychlovarna konvice 🙂 |
 |
||
| Pro jeste vetsi zmateni ztracenych bezcu 🙂 |
 |
| Po ceste do Ikea |
 |
| „Objizdka“ |
 |
| Kravicky 🙂 |
 |
| To neni povoden – to je proste chajda na vode. |
 |
| Ty jejich kanaly jsou uzasny… |
