5 Beskydských vrcholů

O tomhle závodu jsem kdysi slyšel skoro legendy… Běhá se po Beskydech, tam a zpět, mezi vrcholy a nikdo neví kolik a kudy poběží. Úžasná výzva! Když jsme v létě s Tomášem dali Horskou výzvu v Krkonoších, první ultra, první horskej závod, první noční závod, mluvili jsme po 68km o tom, že naším maximem mohou být 4 vrcholy, ale spíš jen 3. Poslední měsíc před 5BV jsme se snažili vyvarovat hlavně chřipce a nachlazení, což mě se moc nepovedlo, takže ve vlaku jsem mluvil jak s kolíčkem na nose.

pátek 11.10.2013
Ráno ještě do práce a po nepovedené prezentaci dobíhám vlak na poslední chvíli. Do Kolína stojíme, protože k našim místenkám přes plnou uličku cesta nevede. Ve vlaku ani jeden neusneme, takže jen tak relaxujem. Ve Valmezu přestup do osobáku, kde už jsou účastníci 5BV v převaze nad ostatními cestujícími.

V Rožnově procházka parkem a hurá na registraci v hale za kempem. Hala je skoro prázdná, takže vybíráme pěkné místečko a jdeme na guláš. Pak připravujem věci a zkoušíme opět marně usnout.
Před 21.hod potkáváme kamarádku ze školy, která jde už po 6. a tak trochu nás do toho namočila.

Dostáváme nějaké rady, hlavně ke startu, hledání obálek, které se pak ukáží jako velmi ku pomoci. Pak už jen poslední detaily na výbavě, připravit mapu pro hledání prvního vrcholu (ano taky jsme přeslechli, že je to jen nástupní bod) a Tomáš jde čekat do davu na obálku. 22hod a start.
Nástupní vrchol Tanečnice, asi 13km od Rožnova, cestu mám vyhledanou hned a Tomáš je venku z davu s obálkou asi po 1,5min. Rychlá kontrola a vybíháme z haly. Probíháme pustým Rožnovem a napojujem se na červenou. Před námi minimum lidí. Asi po 5 km se trochu zaseknu, když objevuju všechny funkce novýho vaku na vodu :-/. No a pak přišla ta pravá zábava: vodorovný déšť, který postupně zesiluje a nepomáhá ani běh v lese. Na 10km už jsem celej mokrej, ale ještě pořád je aspoň teplo. A pak už jsme na Tanečnici. Tomáš jde pro zápis do karty, já hledám další vrchol. Postup je jasný, pořád po červený a po hřebenu. Vytahujem bundy s heslem v mokru, ale v teple. Běžíme pořádnejma potokama na cestě a začíná bejt i pěkná mlha. 1. kontrolní bod je asi 25km daleko na vrcholu Lukavice – 898m. Občas jsou čelovky na dohled, ale běžíme celkem sami. A mě se chce spát, chvilku s tím zápasím, pak mi dá Tomáš kofeinový gel, sním chia, a za chvilku je to v pohodě.

Sobota 12.10.2013
Dokonce pak přestane pršet, i když asi za hodinu zase začíná. Celkově se pohybujeme rychle – po rovinkách a z kopců běžíme, do kopců rychle jdeme. Ve 4:11 jsme na Lukavici – podle mezičasu na 12. místě. Trochu něco sníme a jdeme dál. Za chvilku nás pobaví dvojice, která když je asi 5 m za náma, říká: „Hele chlapi, Vy šetříte baterky, že tak málo svítíte?“ A my odpovíme: „Ne, to ty čelovky tak prostě svítí, víc to nejde.“ My vidíme sotva na 2m, oni i v mlze na 10m. Když člověk dává pozor, tak to v lese jde, sice se občas nestačíme vyhnout kaluži, ale kdo by to x hodinách v dešti řešil. Horší je to na loukách, kde vůbec netušíme kam cesta asi vede. S jednou dvojici takto sejdeme ze hřebene a míříme na Slovensko. My se asi po 300m dáváme po cestě zpět na hřeben a po minutě jsme opět na červené. Podle štěkání psů museli oni dojít nejmíň k první dědině.
Pak ještě jednou ztratíme značku, ale držíme se hranice, tak ji za chvíli opět najdeme. V obci Konečná máme za sebou po dlouhé době čelovku – jednu, to je nám divný, ale pak zjišťujem, že to už jen jde pán do práce, pomalu svítá. Z Konečné volíme cestu po modré přes údolí na Gruň a pak po Zelené na Smrkovinu – 3.KB. Brod v údolí přeběhnem bez váhání a při stoupání pomalu vypneme čelovky a na loukách si užíváme svítání. Před Gruní naplníme ve studánce vaky, a jdeme dál. Smrkovinu – 924 m – najdeme s malou pomocí ostatních celkem dobře – jsme tam v SO 7:20 asi na 18. místě. Další vrchol je Čertův mlýn. Trochu váháme nad cestou, ale nakonec volíme jižní variantu. A málem se nám splnil sen, že budeme plavat přes v.n. Šanci.
Do Starých Hamrů se dostáváme malou zkratkou přes louky, a pak nás čeká zas jen stoupání. Možná nakonec pomalejší cesta (než severní varianta přes Ostravici a kolem M. Stolové), ale neskutečně nádherná…

Tomáš na cca 65. km / údolí potoka Červík

Před Martiňákem už zas usínám a jsem dost hotový, takže se na chatě zastavujeme a dáváme kofolu. Ještě chvilku s tím pak zápasím, ale terén není náročný, takže se rozejdu a na Čertově mlýně se cítím celkem dobře – 3.KB / 1206 m / čas sobota 13:25. A pak to příjde, ptáme se: „zda Velký Javorník je teda poslední vrchol?“ „Není, tady jste na 3. vrcholu, Javorník je 4.“ No nic, jdeme na Pustevny na polívku a na kafe. Trochu na Pustevnách kempujeme, ale nabrat síly potřebujem! Sice zkouším navrhnout cestu spodem přes Trojanovice, ale Tomáš chce na Radhošť a Radegast :-). Jdeme prakticky sami. Pod Radhoštěm nám mizí dvojice a pak už vlastně nikoho nepotkáme. Sestup do sedla Pindula je dost nekonečný. Výstup na Javorník ale zas překvapivě rychle ubíhá a začíná se stmívat. Když uhneme z vrstevnicové cesty kolmo do svahu, tak si říkáme, jaká tam asi musí být tlačenice při Sedmičce…
Před Javorníkem potkáváme ještě asi 5 dvojic, ale ty už jdou na další vrchol. Na Javorníku (jsme tam v 17:38 na cca 28. místě) zjišťujeme, že další vrchol je Oprchlice – tak daleko jsme poslední vrchol nečekali, a poté co nám kontrola řekne, že to je ještě asi 30km až do cíle (nakonec jen 25), tak rezignuju – „tam už nejdu!“ Dává se do mě zima a jsem hotovej. Pak se Tomáš zeptá: „A ty před náma tam šli všichni?“, kontrola: „Jo, šli“. A ješitnost začíná hlodat. 🙂 Ještě nás kontrola pobaví historkou, jak se první dvojice ptala na nejkratší cestu zpět do Rožnova, a oni je uzemnili dotazem: „Vy nejdete na 5. vrchol?“, taky šli v přesvědčení, že Tanečnice je 1.KB.
Asi 0,5km pod Javorníkem je rozhodnuto, do limitu máme spoustu času, síly ještě nějaký taky máme, a už jsem došli tak daleko, takže si jdeme pro 5. vrchol. Opět zapínáme čelovky a jdem. Zkoušíme se vyhýbat několika vrcholům na hřebeni po vrstevnicových lesních cestách – jednou se nám to moc nepovede, takže si stejně pár metrů nastoupáme.
Asi 5 km před Oprchlicí začínám v lese vidět kočky, dinosaury, pána v kápi apod. Tomáš říká, že viděl invalidu na vozíčku, a že prý vedle mě jde ještě někdo další…
Nakonec docházíme na Oprchlici v 21:02. Jsme už 23 hodin na cestě a ještě nás čekají další 4. Trochu váháme nad cestou, protože žádná logická přímá z Oprchlice do Rožnova nevede. Nakonec volíme, že půjdeme po lesních cestách a pokusíme se spadnout na Zašovou a Zubří. Nejdřív trochu bloudíme, ale pak trefíme správnou stezku a klesáme. A najednou vidíme uprostřed pustého lesa dřevěnou budku studánky se třemi keramickými hrnečky. Kouknem na sebe, zda se nám to nezdá, a pak s radostí plníme vaky. Nad Zašovou jsme chtěli uhnout a jít šikmo do Zubří, to ale přejdeme, a tak volíme nejlehčí cestu dolů na silnici a pak podél vlaku –  ještě nám chybí asi 10km. Občas cestou usínám a probouzím se cvakáním holí o asfalt. I když každých 5 minut koukám do mapy, tak vůbec nevím kde jsem.

Neděle 12.10.2013
Před Zubřím se rozhodujem, že budeme muset bežet, jinak tam nedojdeme. A tak zas volíme variantu cca 2minut běhu a chvilku chůze a cesta ubíha o něco rychleji. Do haly vbíháme v neděli 00:54. Jsme na nádherném 26. místě! 🙂

Celkem jsme ušli/uběhli 122,5 km, převýšení jsme měli 4500 m, oba jsme  běželi v Inov8 TrailRoc 255.

Nádhernej závod! Tome díky!