Když jsem loni v lednu napsal Bazar běžeckých zkušeností, tak mě nenapadlo, že si do budoucna sám sobě zadělávám na průšvih. V příspěvku jsem si posteskl, jak málo existuje informací k přípravě na takové závody jako je Ultrabalathon, anebo Spartathlon. No a že ti, kteří s tím ty zkušenosti mají, tak se o nic pořádně nepodělí a nechávají si to sobecky pro sebe. Přiznávám, bylo v tom hodně nejistoty, možná trochu emocí a asi i nějaká ta frustrace. Naneštěstí po loňském dokončení slavných UB a SP nemůžu dělat, jako že jsem tam nebyl …
Jak se tedy podle t-birda připravit na Spartathlon, abyste ho doběhli ve zdraví a s úsměvem na rtech a zároveň se nezbláznili před ním ani po něm:
1. Nezakládejte si běžecký blog
2. Když už si ho založíte, tak nikoho k ničemu nevyzývejte, nikdy nevíte, kdy se výzva obrátí proti vám
3. Pokud už máte blog a zároveň jste veřejně něco plácli, tak toho upřímně a veřejně litujte
4. I tak ale v žádném případě nezkoušejte někomu radit
5. A když už budete radit, tak mluvte jen a jen o své zkušenosti …
6. Která navíc příště vůbec nemusí platit!, protože každý běžec i každý ultra závod je jiný!
7. Abyste předešli případným žalobám, varujte před případnými neblahými důsledky ultraběhání děti, těhotné matky, lidi slabé na srdce a to nejen nejen pod čarou, ale za každou druhou větou
8. Nejen kvůli bodu 7 upozorněte případné adepty ultra na to, aby si urovnali vztahy v rodině a vyřešili majetkové otázky (předmanželská smlouva, závěť)
 |
| Nevěřte všemu, co se píše na webu |
9. Vezměte na vědomí, že při dlouhodobé přípravě na velmi dlouhé závody připravíte o rozum nejen sebe, ale i své blízké
10. Nepokoušejte se ani pomyslet na dosažení hranice vlastních limitů – ty stejně ani neexistují a pokud existují a překonáte je, tak z logiky věci jejich dosažením zemřete
10B. Bod 10. si přečtěte ještě jednou
11. Zkuste přemýšlet o ultra jako o delším výletě, při kterém se dobře pobavíte a proběhnete
12. Běhejte pravidelně … pravidelně a bez výjimky několik let
13. Podle statistik je pondělí ideální volný den od běhání, prý nejdelší den v práci a navíc po dlouhém běžeckém víkendu
14. Ostatní dny se neflákejte, na rychlosti nezáleží, na objemu trochu, na konzistenci nejvíc
15. Obsedantně dosažená konzistence má jediný význam: sebedůvěru v závodě
16. Pokud se neradi potíte a zadýcháváte, anebo jste pořád zpocení a udýchaní, běhejte pomalu … dlouho a pomalu
 |
| Nedělní Back to Back v podání dvou medvídků |
17. Když už si budete myslet, že dlouhodobě stojíte na místě, zkuste si rychlý maraton, uvidíte ten fofr!
18. Po maratonském úspěchu si olízejte rány a ranky a vraťte se s pokorou k cupitání, na 200+ musíte mít pěkně natřepané svaly i špeky; vazy a úpony se taky musí etablovat
19. Kolik by to mělo být měsíčně? Neřeknu, to má každý úplně jinak, ale nad kilo týdně počítejte určitě 🙂
20. Co s načatým víkendem? Dejte si B2B (back to back), v sobotu 30+ a v neděli místo studia
kamarád dalších 30+, když máte dovolenou, trochu to osolte a dejte si Back to Back klidně víc za sebou
21. Jak se blíží závod, začněte se připravovat na specifické podmínky
22. Běhejte jako magor na otevřeném slunci a v pravé poledne, jak vám je?
23. Vyzkoušejte jak vám sedí boty a oblečení ve slejváku a v bouřce
24. Nepodceňujte běh v noci, aspoň jednou za dva měsíce běžte s čelovkou hluboko přes půlnoc, otevřou se vám temné běžecké obzory
 |
| Cíl je u té levé nohy (napravo) |
25. To vše se v závodě počítá nad ránem, budete pak umět pracovat s únavou a nebudete se jí bát až fakt hustě přijde a budou vás z letargie budit projíždějící auta
26. Vyberte si v okolí nějaký kratší závod s podobnými meteorologickými podmínkami jako má Spartathlon
27. Takový je v Evropě jenom jeden a tím je Ultrabalathon (221km), naštěstí se běží už v květnu
28. A když ho dáte, tak máte reálnou šanci i na Spartathlon (246km), protože tam se stejně běží posledních dvacet kiláků z kopce 🙂
29. Nezapomeňte splnit limit!
30. Nezapomeňte s přihláškou poslat potvrzení od lékaře (psychiatra)
V druhém díle se budu věnovat technické přípravě před závodem a samotnému závodu. Splním tak svou „vnitřní povinnost“ podělit se o zkušenosti s dalšími „běžci neatlety“ (jako jsem já), kteří se třeba už teď připravují do Athén 🙂 Přihlášky se podávají už za týden!
