Roční archiv: 2015

Dnes byla spuštěna naše nová webová prezentace. V tomto článku popište, proč jste spustili novou prezentaci a co přinese návštěvníkům. Uveďte jaké máte cíle s projektem a co přinese uživatelům. Pokuste se návštěvníkům stručně a jasně sdělit, proč by se na tuto stránku měli pravidelně vracet a jaké výhody a znalosti jim návštěva této webové prezentace přinese.

Když vážený čtenář časopisu Běžecký svět dovolí, podělil bych se s ním o své zážitky a zkušenosti ze závodu, kterého jsem se v druhé polovině listopadu 2000 zúčastnil. Je mi jasné, že tímto článkem vyloudím úsměv na tvářích takových matadorů jako jsou Tomáš Rusek a Jarda Kocourek, ale třeba článek bude inspirací pro ostatní běžce. Na jaře se mi podařilo shromáždit hlavně docela slušnou částku peněz a tak jsem si řekl, že bych mohl někam vyrazit, kde to skutečně bude stát za to, a taky si tam...

Autor: Martin

"Yukon Arctic Ultra se blíží tempem rychlejším než by člověk chtěl a přípravy pomalu vrcholí, respektive nastává předzávodní zmatek. List vybavení a věcí co ještě udělat, je dlouhej jak tejden. Nicméně jedna z nejdůležitějších věcí už je vyřešena - obuv. Testovali jsme, běhali a běhali do tý doby než jsme byli 100% přesvědčeni co chceme. Mě na Yukonu čeká celkem drsných a mrazivých 700km a moji ženu Hosťu 160km a po zkušenostech minulých víme, že boty a chodidla je snad ta nejdůležitější část tohoto závodu. Oba dva jsme zvolili Race Ultra 290 jako hlavní botu. Já jsem sice vyznavač minimalistických bot jako Trailroc, ale RaceUltra jsem si zamiloval a na dlouhý běhy jsem neměl lepší botu na noze. Mam dost široký chodidlo a prostředníček větší než palec a potřebuju prostor v botě a ten díky těmhle botám mam. Další botou bude Roclite 282 GTX a pro Hosťu Roclite 286 GTX, ty už sice nejsou tak široký, ale až bude pořádná kosa tak se gtx vrstva bude hodit a navíc mají parádní podrážku, která krásně drží na sněhu. No a trošku se to může zdáti podivné, ale beru sebou i Trailroc 150, to v případě, že buď se propadnu do vody (řeky Yukon) a nebo bude - 50°C. V tom případě nazuju Trailoc, protože jsou lehké a mají dorbý grip a přes ně těžké zimní návleky přes boty, které jsou nepromokavě a do velkých mrazů. Takže suma sumárum já sebou potáhnu čtyři páry bot, Race Ultra 290 - jedny o číslo větší a jedny o dvě čísla větší (ty pošlu na checkpoint v půlce závodu až budu mít nohu jak hovado), Roclite 282 GTX a Trailroc 150. Hosťa má dvoje Race Ultra a jedny kotníkové Roclite 286 GTX. Zdá se to hodně, ale na Yukonu vládnou uplně jiné podmíny než na ostatních ultra. Teoreticky jsem vyvinul ideální botu přímo na tenhle závod, ale myslim, že mi ji Inov-8 nevyrobí :) Byla by to bota se skořápkou Race Ultra, která by bylo doplněna GTX vrstvou jako u Roclite, ale měla by podrážku jako Oroc s hřebama, páč velká část je i po zamrzlém yukonu a hřeby na sněhu nejsou cítit a nevaděj a na ledu pomůžou. Nicméně to co máme bude stačit a věříme, že nás naše botky donesou až do cíle." 
http://www.yukon2015.cz/

Machine (jak Pavlovi přezdívají) zdolal trať za 79 hodin 34 minut. Už i my začínáme pochybovat, že ten chlap je za masa a kostí....

Autor: Martin

Ahoj všem Hledám parťáka na první závod v Jeseníkách.Chtěl bych zkusit Longa na 63 km. Viz.http://www.horskavyzva.cz/uploaded/dokumenty/1.long.pdf, nebo odkaz na této stánce. Podobný závod jsem absolvoval v Brně - Brněnský Masakr, kdy jsem dokončil v polovině startovního pole v čase 07:42. Žádné vítězné ambice, jen prostě překonat sám sebe. V případě zájmu - mail:kelly.hrudey@seznam.cz Sportu zdar 
David Řehánek

Zase sám, po setmění.
Roztátá vrstva sněhu příchodem noci znovu umrzala, nebe zářilo tmou a hvězdy poblikávaly zimním souhvězdím. Vítr se opíral do rozehřívajícího se těla, v jednom úseku běžící tělo brzdil málem až k zastavení, v druhém nutil do rychlého tempa.

Odmetené jen dvě dráhy, roztáté a prošlapané denními běžci. Uprostřed rovná nekončící čárá (oddělující trať), mířící vpřed, rychlá jako běžec sám.

Čepka naražená do očí, šátek zakrývající ústa tuhnul zmraženým dechem. Těžké oddechování, ztěžklý krok, lehká hlava a vznášející se myšlenky.
Byl to jen obyčejný den, jen pár kol a zase zpět mezi lidi. Do světla a tepla.
Takový byl plán.
Prudký nával větru se snažil přehlušit text písně, znějící ve sluchátkách:
"Jsi smutná, když jsem k tobě chladnej a ven chodím radši sám ... " a ten hlas v hlavě, toužící po pohodlí, našeptávál a lákal domů.

Nohy se zastavily v cíli, uběhnuvší svojí porci kol. Ale ta bílá, nikdy nekončící čára si dál běžela tu svou. Mysl běžela s ní.
A tak se nohy znovu daly do pohybu, snad honící se za snahou dostihnout pádící myšlenky.
Oči se upnuly k té svítící přímce a krok za krokem dopadal o další kus dál. Byla mapou, ta bílá čára. Neomylně vedla vpřed. Uhranula, zhypnotizovala. Odvedla pryč únavu, zahnala touhu po světlu. Po horké vaně. Teplém pokoji.
Byla mlčenlivým společníkem. Nesoudila, nenamítala. Jen tu byla a vedla dál a dál.
Oči ji nespouštěly ze zřetele, stala se jediným přítelem této opuštěné noci.
Dopadající boty ji jen letmo hladily.
Nikdy nekončící bílou čáru ...
Je tam stále.
Pro mě.
Pro Tebe.
Pro nás ...

Pavel Paloncý vyrazil po roce opět na trať The Spine, nejbrutálnějšího závodu V Británii. Před rokem tento extrémní závod vyhrál. Na zdolání extrémního závodu mají...