Roční archiv: 2015

Aby funkční legíny fungovaly a nepřeměnily tréninky v hodiny utrpení Nekvalitní nebo špatně zvolené kalhoty vám mohou běhání pořádně znechutit. Stačí při nákupu nedomyslet nějaký detail...

Před rokem jsme mluvili s Tomem o přípravě závodu na Šanci a Závisti. Dá se tam nakroužit půlmaraton s 1000m převýšením? To by byl závod! Bohužel se u toho dvakrát kříží silnice ze Zbraslavi do Břežan. Nápad šel na chvíli k ledu. Vrátil jsem se ze Španělska a zavítal do mých původních tréninkových terénů. Vzal...

zpětný pohled na P100 2015

Loni jsem P100 nedokončil, vyhořel jsem hned na třech věcech
- oblečení nebylo sto vzdorovat vytrvalému dešti a po dvanácti hodinovém  dešti jsem byl rozmočený jak slaneček a zmrzlý jak treska
- jídlo, nějak jsem zapomněl jíst a pak došla šťáva jako když sfoukneš svíčku
- hlava, měl jsem představu, že za 22h budu doma a když jsem po 20h byl pořád ještě 40km od cíle, tak jsem si nějak neuměl představit, že bych na trati byl tak dlouho

Letos tedy byl čas na to, to vše napravit a takzvaně odpytlovat
- nabalil jsem plný batoh oblečení a jídla
- domluvil jsem si skvělý doprovod Honzu12, sice jsme se málem ztratili na startu, ale brzo jsme se zase našli a celé jsme to dali společně
a mohlo se vyrazit

Počasí bylo super, oblečení jsem nepotřeboval ani z desetiny a ještě jsem mohl půjčovat druhým. Jídla bylo akorát, snědl jsem ho skoro všechno :)

Akci hodnotím velmi pozitivně
- nádherná trasa, bez žádných zbytečných nesmyslných Olafovin, respektive pár jich tam bylo, ale bylo to tak akorát
- luxusně značená trasa, obdivuji Olafa a všechny kdo pomáhali, úplná pohádka
- bezvadná organizace, děkuji za ni všem
- super občerstvení, polévky i housky a hlavně lidi na nich
- sem tam nějaké to pivo aby se neřeklo
- naprosto neskutečný počasí
- spousta skvělých kamarádů na trati i okolo (Honza12, Pavel F, Jana Š, Roman, Karel a spousta dalších)
- úžasná romantika, když se v údolí válí mlha a nahoře svítí sluníčko


podrobnosti z trasy asi není potřeba rozvádět, pro mě to bylo neuvěřitelně krásný čas, plný pohody, kamarádství a nádherné přírody, jo bylo i pár krizí které jsem musel řešit delšími chodeckými vložkami, ale to k tomu patří a za 25h jsme byli v cíli

Jako veselost bych asi zmínil hon. Původně asi na zvěř, ale díky naší přítomností, to byl spíš hon na běžce. Na jednu stranu běžet v ohlušující kanonádě, při štěkotu psů a všudepřítomných zelených mužíčků s flintama u ramena a oka není nic příjemného, ale na druhou stranu říkali že jsme chránění, tak čeho se bát :).

Prosinec 2015

Poslední závodní víkend sezóny. V sobotu Okolo hostivařské přehrady a v neděli Zbraslavský běh. Dva naprosto rozdílné závody, ale každý z nich je něčím zajímavý. Však se nás každým rokem schází víc a víc. Letos se nás za...

Jak se zapojit do soutěže? 

Moje botky

Zážitek nemusí být kvalitní, hlavně když je intenzivní. Nebo naopak nemusí být intenzivní, hlavně když je kvalitní. Pokud se ale tyto dvě veličiny sejdou pohromadě, pak to stojí za to. A na Pražský stovce to tak nějak bylo. Jak to vlastně všechno začalo? Po Spartathlonu jsem měl v plánu celý říjen proflákat a neběhat. Fakt. Prostě odpočívat a dát nohy trochu dohromady, dopřát jim klid a čas se zase dostat do stavu, kdy je nic nebolí. No, vydržel jsem to 5 dní a pak pomalu vyběhnul. A jak člověk běhá, tak ho napadají různý myšlenky. A proto že na mě na Facebooku vyskočila informace o tom, že Pražská stovka zahájila registraci, napadlo mě, že bych se mohl začátkem prosince proběhnout okolo Prahy. Tuhle akci jsem několik let poočku sledoval, četl zprávy od účastníků, jaký je to peklo, jak se tam bloudí, padá do potoků, nohy obalený bahnem, huba mrazem přimrzlá ke camelbagu… Tak pro to nezkusit. Říkal jsem si, ono to nějak bude. A když bude venku fakt kosa, tak prostě nepoběžím, vo nic nejde. Jenže to by nesměl Olaf hned nahlásit, že jsem se přihlásil. A tím to začlo, za chvíli tam byl i Zbyňa Cypra, horal Beskydama ošlehaný, čerstvý držitel traťového rekordu na jesenické 24 hodinovce. A k němu přibývali další. Už to najednou nebylo jen takový proběhnutí ale závod. Pravdou je, že od Spartathlonu jsem nezávodil a čím víc se P100 blížila, tím víc jsem se na ní těšil. Vlastně jsem ani dospat nemohl, jen už ať stojíme v Berouně na startu a vyrazíme. Předtím jsem si zjistil pár věcí, jak vlastně fungují ty samokontroly, jak tajný kontroly. Prostě zelenáč na startu. Na každý ruce jedny Garminy s nahranou trasou, abych se nikde v lese neztratil. Ve chvíli, kdy zazněl odpočet, tak jsem si ještě ulevoval do keříku. Takže zaspaný start. Tady naštěstí rychlý start nic neznamená a po pár stovkách metrů už jsem okukoval kluky vepředu. Nakonec jsme si vytvořili takovou pěknou čtveřici s Martinem Střelkou, Zbyňou a Dušanem Krajčovičem ze Slovenska. A v té čtveřici udělali dvojice, takže já nejvíc času trávil po boku Dušana. Dá se říct, že od prvního kopce to byl boj. Nikdo nikomu nic nedaroval. Martinovi s Dušanem šli parádně seběhy, takže dole pod kopcem jsem je většinou ani neviděl a musel dobíhat, zato po rovinkách a kopcích, kde se běželo a nemuselo jít, jsem měl navrch zase já. Takže jsme si neustále měnili pořadí a míchali se jako kuličky v nádobě. Zbyňa mezi námi tak nějak proplouval. Okolo35km jsem si musel odskočit, takže pak jsem kluky dohnal až v hospodě na 39km. Oni se ládovali polívkou, já si objednal čaj. Jenže ten byl tak vařící, že jsem ho zaplatil, osladil a předal obsluze kontroly, ať má co teplýho pít. Někde za touto kontrolou, jsme se s Dušanem definitivně trhli a pokračovali dál sami. Ještě na 60 km v depu Beroun nás docvaknul Martin, dál jsme ho ale už neviděli. Zbyňu jsme ztratili definitivně, míjeli jsme se v protisměru až nahoře na odbočce na kopci Děd. Takže dál jsme tmou pokračovali jen s Dušanem. Únava se už začínala trochu objevovat ale ani jeden z nás nechtěl polevit. Krásně to bylo vidět vždy ve stoupáních. Co se dalo, jsem pořád běželi. Jak jeden z nás přešel do chůze, přešel i ten druhý, jak se jeden rozeběhl, druhý ho okamžitě následoval. Prostě ani metr zadarmo. Mezitím začalo vycházet slunce, nabil jsem si hubu na zmrzlém asfaltu…a pak Dušana někde v dalším kopci ztratil. Na 80km byl náskok okolo 4 minut. Pak mě čekalo posledních 50km. Dvě vyhlídky nad Svatým Janem, kde to bylo fakt nádherný, Vašek Rada mě nahoře u kříže vyfotil a mazal jsem zase dolů. Údolím ke Karlštejnu, bramboračka v hospodě, Černošice, kámoš Zdenda s rodinkou a za Černošicema už jsem věděl, že tohle nepustím. O první místo se s nikým dělit nechci. Zavolal jsem domů, aby hlavně přijeli do cíle včas s věcma na převlečení a pokračoval podle šipek. Trasa to snadná nebyla, 130km s převýšením 5300m není čajíček ale jako nějaká olafovina z vyprávění mi to taky nepřipadalo. Lehce jsme bloudili jen jednou na začátku, jinak celou cestu napohodu podél šipky na Garmin Fenix. Můj miláček mě prostě nezklamal. Taky jsem pořád čekal, kde budou ty další tajné kontroly. Nikde nic, cesta ubíhala, přeběhl jsem železniční most, vyběhl na vyhlídku, zastavil se a koukal dolů. V polovině mostu běžec se zelenou čapkou. A sakra, to je Dušan!! Vzal jsem za to a pádil. Po chvilce jsem ale narazil na Olafa, jak doznačoval trasu. Hele Radek, co tady už děláš? Jsi moc rychlej, já to nemám ještě doznačený. Dej mi kartu, tady ti dám  poslední kontrolu a doběhni to podle GPS. Tak mu říkám, hlavně ale rychle, Dušan je mi v patách!! A on že mám halucinace, že v Černošicích to byla skoro hodina. Uf, tak jsem si oddechl, slušně poděkoval a odběhl do cíle. A pak už to bylo všechno pěkný. Dostal jsem litrovku pálenice, která byla předmětem sázky jestli já nebo Zbyněk. Nakonec to bylo stejně jedno, protože jsme jí tam vychrupli společně. Tedy hodně nám z ní vypil  Honza Suchomel ale on asi hasil žal z toho, jak málo bahna bylo na trati. V cíli jsme pak strávili dalších skoro 12 hodin tleskáním těm, co dobíhali. Domů jsme se vydali až někdy okolo jedné ráno. Bylo to parádní. Představoval jsem si hezký den a ten se mi splnil na 100%. Snad jediným malým škraloupem byl fakt, že ten samý den probíhalo losování na Western States a mě nevylosovali. Ale co, tak třeba za rok. 

Garmin Fenix 3. Vydržel na jedno nabití.

Souhrn:
trasa 130km, +5300m
záznam trasy zde https://www.strava.com/activities/445019729
čas 14:45:50
1.místo
bota New Balance 980 trail
šortky a návleky Compressport
navigace Garmin Fenix3 / Garmin Epix(záloha)
potrava 2xEnervitene, 6x GT sport, pár sušených datlí a 2x10 lžic polívky
pití 5litrů ionťáku G sport v kombinaci se sršním nektarem

Afterparty.

John Ronald Reuel Tolkien. Anglický spisovatel, profesor na Univezitě v Oxfordu, autor Pána Prstenů, ale především vášnivý běžec a průkopník v tomto sportovním odvětví. Ač se to poslední zdá neuvěřitelné je to tak.
Jako velký Tolkienův fanoušek a (troufám si tvrdit) znalec jeho literárního díla, jsem při několikerém přečtení celé pentalogie (Silmarillion, Hobit, Společenstvo, Dvě věže, Návrat krále) došel k závěru, že Tolkien, byl běžec od hlavy k patě a jeho láska k běhu protkává jeho dílo od začátku až po jeho úplný konec. V následujících bodech se vám vše pokusím objasnit.

Pokud vezmeme v potaz čistě jen Pána Prstenů, tak celý příběh začíná ETAPOVÝM ZÁVODEM. Ano naši hobiti během několika etap zdolají dlouhý úsek vedoucí z Hobitína do Rádovska. TransShire bohužel nedosáhl takového věhlasu jako TransAlpine a tak musel letos Honza Bartas místo do Středozemě, do Alp.

Nevím, do jakého roku sahají základy Orientačního běhu, (Neplést s Orientálním, ten provozují dle mých zatím neověřených studií na Blízkém a Dálném Haradu) ale Tolkien jisté prvky přináší opět ve Společenstvu. Útěk z Rádovska do Hůrky, přes Starý hvozd je Orienťák se vším všudy. Pomoc od Toma Bombadila je do jisté míry unfair, ale nebýt jeho, v prvním ročníku Starohvozdeckohůreckého orientačního běhu by vyhráli Nazgůlové. A to by přece nikdo nechtěl.

Historie dálkových pochodů u nás sahá (aspoň podle Wikipedie) do 60 let minulého století. Ale jistý stavební kámen položil opět podle mého Tolkien. Tedy já alespoň trasu z Hůrky na Větrov považuji spíše za dálkový pochod. Dlouhá trať, pohodové tempo. Myslím, že slavné Olafovi šipky a trasy vznikaly při četbě Společenstva a Pražská stovka za mnohé vděčí jistému Hraničáři ze severu.

Něco jiného je závod Větrov-Roklinka. To už je Ultra jako prase! V Tolkienových dobách možná ještě tyto dlouhé běhy nebyl známy pod pojem Ultra. Ale v jeho podání je tento závod, když už nic jiného Ultrazážitkem. Závod (a následná výhra) Froda s (nad) Nazgůly je pěkný kalup s překonáním traťového rekordu-přežití Froda. Parketa jak vyšitá pro Dana Orálka, nebo Radka Brunnera, kteří vyhrané závody a traťové rekordy mají běžně k snídani.

To putování k jihu, podél a přes Mlžné Hory už je jiná liga. Tolkien zde nepřímo zavádí poprvé pojem SKAJRANING. Dlouhá trasa v horském prostředí, velké převýšení přes vrcholy Celebdil, Caradhras a Fanuidhol. Historicky první Skajranři Gandalf, (Sam Straka) Aragorn (Zdeněk Kříž) aspol. si připsali i historicky první DNF, ale díky tomu, zde mohl o několik let později najít inspraci Libor Uher a závod M3 upravit na B7.

Profesor Tolkien dále zavádí jako první pojem občerstvovací stanice/depo a jako první přichází s tzv. sportovní výživou. Postřehnout to můžeme v zemi Lórien, kde společenstvo obdrží veškerý servis jako např. nové oblečení, lana, (dnes se v závodě dvojic používají spíše gumicuky) lodě, ale především LEMBAS! Předchůdce dnešních gelů, tyčinek, protikřečových tablet apod. V LEMBASU bylo obsaženo vše co závodník potřeboval. Stačilo sousto a byly jste schopni uběhnout maraton. Škoda, že dnešním společnostem jde jen o byznys a Tolkienova LEMBASU se přestaly držet. Na to, aby jste zvládli např. B7 vám dnes Nutrend nabízí celý balíček "chemických" doplňků. Ale v dnešní době, kdy RAW a VEGE určují směr možná ještě o LEMBASU uslyšíme. Např VEGE ULTRA LEMBAS BIO EKO zní zajímavě, nemyslíte?

údajně se o výrobu Lembasu pokouší naše Opavia

Dále v Lórienu můžeme díky Tolkienovi narazit na prapůvodní funkční prádlo, termoprádlo a nepromokavé materiály. Lórienské pláště jak víme, byly něco TOP v odívání té doby. Ovšem do doby, než Galadriel-Tex nahradil Gore-Tex...

Tolkien zkoušel ve své době prorazit se závody jako Adventure racing. Což se projevuje např. při plavbě po Anduině až k Raurosu. Jak víme kajakářské pasáže jsou v tomto druhu závodů na denním pořádku. Své o tom ví jistě Pavel Paloncý, nebo Tomáš Petreček.

Bloudění Froda a Sama v Emyn Muilu se může na první pohled zdát, jako lajdácké prostudování map v Roklince, ale podle mého vidíme v praxi první 24hodinový závod v horách. Kdy naši hrdinové krouží pořád dokola, dokola, do zblbnutí. Zajímalo by mě, kolik okruhů by na štyriadvacetihodinovce Emyn Muilem nakroužili třeba Honza Zemaník, nebo Zbyněk Cypra.

Pokud někdo až doposud pochyboval, že Pán Prstenů, je ryze běžecký román, tak nyní přijde argument nad Argumenty, že tomu tak skutečně je. Trojice Aragorn, Gimli a Legolas přeběhnou Rohanské pláně (tedy nějakých bezmála 300 km) za 4 dny! Ano Scott Jurek přeběhl Apalačskou stezku o délce 3500km  za 46dní a 11hodin a Janis Kouros drží na 24hodinovce světový rekord s 303,5 kilometry, ale výkon tří Tolkienových hrdinů je o to úžasnější, že ssebou vlekli zbraně (sekeru, meč a luk) a celé to "odběhli"  bez "opravdových" běžeckých bot. Představa jak "blbej Polák" běží přes Apalačské pohoří se sekerou a v něčem co se podobá trekovým botám je úsměvná.
Už věříte, že Tolkien miloval běh a Ultra zvlášť?
"Chodec je příliš ubohé jméno, synu Arathornův. Okřídleným tě nazývám"

V Tolkienově díle najdeme i předchůdce dnešního Lysa Cupu, případně jiných vertikálních závodů. Nevíte? Tak zkuste tipovat, za jak dlouho by třeba Tomáš Lichý zvládl stoupání od Minas Morgul k Cirith Ungol.

Že Towerrunning je mladá disciplína? Ale jděte? Už Tolkienův Samvěd vyběhl od úpatí věže Cirith Ungol až do jejího nevyššího patra velmi rychle a do toho si ještě stihl zanotovat Bilbovu písničku (ten knižní) a zabít několik skřetů. (ten filmový) Nevím, jestli by tohle všechno zvládl šampion této disciplíny Tomáš Maceček.

Tolkien přišel jako první i se závody jako Spartan, nebo Gladiator race. Bitva na Pelenoru je toho důkazem. Házení oštěpem, heroické výkony, všude bláto, překážky a vyřízení lidé, to samé zažije i závodník 21 století, nejen Éomer, Smíšek, nebo Éowyn.

To, že na dlouhých distancích plno závodníků zažívá krizi, dehydrataci, halucinace apod. všichni víme.Ale už nevíme, že tyto stavy první objevil a zkoumal profesor Tolkien. Jeho knižní hrdinové podcení přísun vody a energie a ve vyprahlé pustině při závodě Mordor Badwater Ultramaraton zažívají stavy dehydratace a stavy mysli, kdy si ani nepamatují chuť jahod se šlehačkou apod. Úsměvná je třeba představa, že by se Frodo se Samem naložili na úpatí Orodruiny do chlaďáku s ledem.

Hrdinové Tolkienova románu mají po zničení prstenu moci za sebou velice těžkou sezonu. Přesněji půl sezonu. (Od Frodova startu z Kraje po zničení prstenu uplyne 6 měsíců) Takovou porci kilometrů a závodů někteří neabsolvují ani za pět sezon. Proto logicky následuje regenerační výklus. A to z Minas Tirith zpět do Hobitína.



Pokud by někdo měl zájem jít ještě do větší hloubky udělal jsem to za něj. Analyzoval jsem i Silmarillion. Né tak důkladně, ale nicméně posuďte sami. Myslím, že stačí jeden příklad za všechny:

Tolkien jako první člověk na světě uspořádal nejmasovější Ultra všech dob. Útěk mnoho Noldor z Valinoru přes ledové pláně Helcaraxe do Beleriandu je toho důkazem!

A pak že B7, nebo Cajzlmaraton jsou masovka

A pokud ještě stále nemáte dost a nevěříte, vzpomeňte si na průkopníky Ultra-Túrina Turambara a Berena Erchamiona, keří neúnavně putovali po Beleriandu sem a tam.




Děkuji za pozornost při čtení mé literárněsportovní práce. Snad vás obohatila. A pokud ne, tak si ji přečtěte ještě jednou!
Hezký den

pozn.: Tento článek je psán z čisté recese. K panu Tolkienovi chovám velkou úctu a nedovolil bych si nějak hanit dílo, které sám mám tak rád. Stejně tak doufám, že se výše uvedení běžci a sportovci nebudou cítit dotčeni, že jsou zde uvedena (zesměšněna) jejich jména. Pokud ano, nechť se mi ozvou a já je ze svého historického rozboru vyjmu.
-RUN FREE-