Roční archiv: 2015

Neděle 4.10.2015

Říjnový lívancový běh se tentokrát z důvodu pořádání podzimní Flory běží výjimečně na stezce kolem Moravy. Mám ráda trasu v parku i tady u řeky. Obě mají něco do sebe :-).

Místo rozcvičení zase kojení... Ale jak se dívám kolem sebe, tak on se tu stejně skoro nikdo nerozcvičuje.


Jednu krátkovlasou běžkyni mám sice po celou dobu v patách, ale držím to. Přece se nenechám předběhnout!


Říkala jsem si, že čas pod patnáct minut by byl bezva, ale pod čtrnáct třicet jsem ho opravdu nečekala. Jsem z něj nadšená. Mám lívancový osobák :-). A to jsem byla včera nazvána pomaloběžkyní.

To je na tom běhání to krásné, jak se rychle dostavují výsledky, když se mu věnujete :-).

V cíli je připravený výborný čaj a místo lívanců pro změnu neméně dobrý perník. 


Těsně před vyhlášením výsledků se probouzí doteď v kočárku spící Augustýnek. Asi chce na bednu. Zřejmě si je vědom svých zásluh.



Ještě si hezky vyklušu a procházkou jdu s kočárkem domů. Gusta si zase na chvíli zdřímnul, ale pořád se ze spánku směje :-).

Mít to všechno s kým sdílet, tak to nemá chybu.

I did not invent this, I have been applying this rule for few past weeks and it makes so much sense and makes you feel better about yourself. It simply makes your life better! That is why I decided, I definitely have to share this with you. I have...

příště bosky :-)

Sobota 3.10.2015

Po půl roce Olomouc znovu hostí MAMINY RUN, nikdy nekončící štafetový běh maminek celou Českou republikou. Oproti tomu březnovému se však koná v Bezručových sadech, kde nás čekají čtyři okruhy. Po trati se prohání maminky s kočárky i bez kočárků, sledge hokejisté na vozíčcích. Jiné maminky s dětmi tady pro změnu drandí na koloběžkách. Je to příjemná akce rodinného charakteru.

Jak si tak probíhám parkem naskočí mi v hlavě nový termín "single mamina", což vede k polemizování nad tím, jestli je horší být "single mamina" nebo jenom "single". No dobrý no. To jsem tomu zase dala.


Najednou na mě nějaká maminka ukáže prstem a zvolá: "Tahle maminka je nejlepší!" Tak to by mi Radim nikdy neřekl. Singlistka si přidává další dva okruhy na přeběhání smutku.


Po skončení MAMINY RUNu se s Augustýnkem přesouvám na nedaleký atletický stadion abychom se ještě podívali na Běh kolem Moravy, který tu dnes také probíhá. I účast v tomto závodě jsem zvažovala, ale na ty naše severozápadočeské přespoláky to nemá. Už se na ně zase těším.

Po běžcích přichází na stadion baseballisté. Prostě takový hezký nenáročný sportovní den. 
 

Členové klubu mi doufám prominou, ale v sobotu jsem byla doopravdy ráda, že nemám oblečený ITB dres.
Stovky lidí na úzkém jesenickém chodníku.
Hlučící dav, něco jako prvomájový průvod.
Někteří jenom řvou, jiní pouštějí hlasitou hudbu.
V ruce plechovky, lahváče, kelímky.
Řvou, fotí se, řvou.
Spousta psů (kategorie dogtreking), většina  na volno, pokud byli na vodítku  tak min. 10 m.
Závod? Běh? Pochod?
13 km  a muži povinně 6 piv, ženy 3.
Pokud žena vypije nějaké pivo navíc má časovou bonifikaci. Totéž platí při konzumaci panáka rumu (pro všechny, tedy kromě psů, ti jediní byli konzumace ušetřeni).
Někteří jenom řvali, někteří byli jenom netolerantní k ostatním, někteří se sotva drželi na nohou a na stezce. Měli dost štěstí, že bylo hezké počasí, Jeseníky umí být i tvrdší.

Byli tam i takoví, kteří vypadali, že jsou tam omylem. Pozdravili, usmáli se.

Nějak jsem nepochopila, co bylo smyslem této akce ( a nebyl to první ročník a účast byla téměř 600? účastníků, kteří zaplatili startovné, aby dostali tričko, účastnickou medaili).
Sport? To snad ani ne.
Legalizovat požívání alkoholu? To by stačilo čepovat někde v uzavřeném areálu.
Poznávání Jeseníků? To by lo i bez povinné konzumace alkoholu.

Taky si ráda dám pivo, k horám mám ale respekt. Doufám jen, že se tato akce obešla bez vážnějších komplikací a že do dalšího ročníku nevypíšou kategorii "rodiče s dětma".

A poučení pro mě: Být příště rychlejší. (Nepotkala bych je)

P.S.
Organizátora této akce bych pověsila za uši (nebo za jinou část těla) do průvanu.

V sobotu 21. listopadu se opět běží sympatický rovinatý závod údolím Berounky a Loděnice. Trať vede z Berouna podél řeky do Srbska a na zpáteční cestě se odbočí do Sv. Jana pod Skalou. Kromě mírného stoupání proti toku Loděnice jde o rovinatý závod.

Vypadá to na slušnou účast: Arnotovi, Petr Tůma, Pavel Kalina, Honza Bukovský, Martin Valášek, Matthieu Tournier (nová posila sborovny z Francie - dříve běhával 10 km za 33:40:-), možná Ivo Hulínský, Filip Urban.... Ukecávám ještě studenty - zatím naznačuje možnou účast Gábina Šimůnková...

start ve 13:00

startovné - 50 Kč

muži - 17,8 km

ženy - 11,2 km

Tak jsem tu po delší pauze. Hektičnost začátku školního roku a okolnost, že jsem trávil více času na kole než v běžeckých botách, mě dovedly k zanedbávání aktualizací. Tak tady je pokus o nápravu.

Přináším základní přehled výsledků, o kterých vím:

Ladronka 10 km – 3. 10.

O minulém víkendu reprezentovali RunPORG velmi důstojně Tůmovi. Petr si zaběhl osobák (velmi slušných 44:49), přestože podle svých slov naběhal letos jen několik desítek kilometrů a spíše jezdil na kole. Oktavánka Natálie zvládla desítku na své závodnické premiéře za výborných 52,19 (a obsadila tak 99. místo z 436 běžkyň).

Běchovice 10 km – 27. 9.

Na Běchovicích se objevili Honza Bukovský, Ferdinand Polák a Helena Vavrušová. Chlapci zaběhli časy pod 47 minut. Sice jsem od nich zaslechl sebekritická slova, nicméně kdo zná závěrečný „Hrdlořezák“, ví, že se neflákali:-). Smekáme před výkonem Heleny, jejíž čas 44:41 ji vynesl na bednu (druhé místo v kategorii).

Ústí nad Labem – půlmaraton – 12. 9.

Plánovanou účast na ústeckém půlmaratonu zdecimovala zranění a nemoci. Nakonec se zúčastnili Arnotovi, Tonda Tesař a tatínek nové sextánky pan Kalina. Tonda to dal za svých poctivých 1:35, já za 1:43 (6 min za osobákem, ale i tak spokojenost), pan Kalina čas dostal při svém prvním závodu pod 2 hodiny (což byla jeho předem stanovená meta). Katku podobně jako v Pardubicích přepadly na posledních dvou kilometrech zažívací potíže. Ještě na 18. kilometru šla na čas 1:55, ale nakonec se přehoupla těsně nad 2 hodiny.

Večerní desítka v rámci Runczech – 5. 9.

Na pražské večerní desítce si utrhl nečekaný osobní rekord Adam Řehák. Běžel bez jakýchkoli ambicí na slušný čas a v průběhu závodu zjistil, že drží bez potíží tempo, na které obvykle nemá. Nakonec se jen těsně nedostal pod 44 min.

Lipno - 23. 8.

Na konci srpna vyrazili někteří běžci na náročný půlmaraton na Lipno. Čekala je mimořádně náročná trať s 1000 m převýšením. Helena Vavrušová tuto trať zvládla za skvělých 2:12, což byl 2. nejlepší čas v kategorii a 10. mezi ženami celkově. Tonda a Eva Tesařovi běželi spolu a v cíli byli za velmi solidních 2:28.

Výběr závodu může mít různé důvody. U ašského horského půlmaratónu jich bylo několik. V tomto koutu naší krásné země jsme ještě nebyli a já nerad jakékoliv místa zanedbávám. Dává to možnost posunout metu "náš nezápadnější český běh". A v neposlední řadě jde i o cenné áčko do mého sezamu běhů podle abecedy. V Aši, městě Konrada Henleina a Petra Sepéšiho, jsme se v pátek už za tmy ubytovali v

datováno zpětně

Plán byl takový, že po Dánsku se uvidí, zda se budu hlásit na Pradědovu 100, nebo na Šutr. Po Dánsku to sice trvalo jen 3 dny než jsem začal zase běhat, ale pocitově jsem byl nějak unavený. Tak jsem se teda týden před Šutrem přihlásil právě na něj, dokonce jsem byl tak vylekaný (nebo líný), že jsem se přihlásil jen na dvě kola. Nakonec jsem běžel tři a bylo to super.

Když jsem ten týden před akcí zkoušel rezervovat ubytování v hotelu Olympia, tak jsem dost logicky pohořel, že prý už je plno, ale prý na ubytovně je ještě místo. Neváhám ani vteřinu a objednávám jednu noc na ubytovně. Nevím proč, ale při objednávání jsem nabyl dojmu, že ta ubytovna jsou chatičky, ale vůbec mi to nevadilo, protože zkusit je potřeba všechno. Jaké bylo moje překvapení, když klíč který jsem dostal na recepci nepasoval ani k jedné chatičce. Šel jsem se proto zeptat, kde že to jako jsem ubytovaný. Slečna na recepci si nebyla moc jistá a posílala mne zpátky s tím, že to nejsou chatičky a že mám hledat ubytovnu. Obešel jsem garáž pro rolbu a Heurééka jsem na ubytovně. Z mého pohledu naprostý luxus, záchod na chodbě, sprcha o patro níž, výhled na start, všude čisto a útulno co víc si přát.

Z Prahy jsem vyrazil v pátek večer, cestou jsem nabral Lišku a Digiho v jejich šumavském azylu, tzn. na konci světa v naprostém zapadákově. Cestou na Zadov se pak kocháme šumavskými cestičkami III. třídy, protože ve tmě prd vidím, jedu opravdu pomalu a co chvíli musím pouštět místní, kteří jezdí tak, jako by trénovali na sobotní Rallye Šumava a já je tedy výrazně brzdím. Nám, ale naše pomalé tempo nevadí a klábosíme o čem jiném, než o běhu.

Do restaurace hotelu Olympia se dostaneme za deset minut devět. Kuchyně je prý jen do devíti, tak se radujeme, že to ještě stihneme i večeři. Následuje scénka jak z filmu z dob reálného socializmu. Servírka jejíž vizáž připomíná učesanou čarodějnici, chodí okolo, mračí se a ostentativně nás přehlíží, na mávání, ani slovní upozornění nereaguje. V devět dorazí druhá servírka a diví se, že u nás její kolegyně ještě nebyla. Objednáváme si hlavně pivo, ale i jídlo nakonec není problém všechno jde, dokonce i úsměv oplatí. Čarodějnice se pak mračila i na ni, až mi ji bylo líto. Po chvilce dorazí Renata a Evžen, piva na našem stolu a v našem břichu přibývá, lidé z restaurace mizí. No nakonec i ti nejzdatnější zavírají a jdou spát. Renata s Evženem ráno brzo vstávají, protože jako organizátoři musí vše nachystat.

Ráno je překrásné
Slunce vychází – nádhera a já pozoruji předstartovní přípravy z okna. Přece tady nebudu dvě hodiny čekat na start dvojkolařů, únava nikde a tak jdu na start hned. Hlásím se na tři kola. Chvíli klábosíme s Renatou a rozebíráme strategii na její Alpskou epopej. Chvíli před startem dorazí Liška a Digi, další téma je RETRO všichni jsou uneseni z ubytování. Hotel Olympia postavený 1984 je opravdu zážitek.

Na registraci je milá obsluha

Pak se odstartuje a mě čekají tři krásná kola v nádherném dni.
Pak je cíl, jako odměna zlatý šutr, ale co hlavně dvě dobré duše, co mi darují své pivo. Jak to ty holky věděly, že budu mít takovou žízeň? Nádhera zhmotnělé iTBv praxi. Moc, moc děkuji.

Tady holky pivo ještě mají

a teď o něj přišly.

Následuje vyhlášení, tombola (vyhrávám čepici) a pak jedeme s Liškou a Digim zpět.  S výsledkem jsem spokojený tři kola za 7:13:30, 12. místo  tj. od loňska zlepšení skoro o čtyřicet minut.


Fotky od Digiho, pár jsem si jich půjčil. Děkuji
Web závodu