Tréninkové prostředí v močálech |
Někdy na podzim minulého roku, jsem dostal od kamaráda Zbyňka Táborského informaci o závodu bez zajištění, 1000 miles adventure. Kolo v té době jsem měl asi teprve 3 měsíce, předtím jsem na kole “nikdy” nejezdil, když nepočítám nějakou dobu před víc jak patnácti lety. To jsem drandil Orlovské okolí na modrém kole značky JOKO. Pročetl jsem si pár článků, zkouknul pár videjí na youtube a bylo rozhodnuto. V roce 2014 se chci postavit na start a utkat se s dalšími závodníky na této cca 1700 km dlouhé trati. Registrační proces byl boj sám o sobě. V Anglii máme totiž posunutý čas a ještě navíc jsem měl na návštěvě kamarády z Prahy. Tudíž jsem nemohl sedět u počítače a snažit se zaregistrovat v co nejkratším čase. Tento rok bylo vyprodáno cca do 3 minut od zahájení. Od kamaráda Martina Kratochvíla, dochází smska, že bohužel, ale že nakonec jsem asi až 73tí náhradník. Trošku panika, ale jako bojovník nehážu flintu do žita a snažím se vymyslet jak z této svízelné situace ven. Nakonec kontaktuju úžasný tým kolem Honzy Kopky, a slovo dalo slovo, že za protislužbičku, budu moci nastoupit. HURÁ, já vůl, ještě stále jsem neměl tušení do čeho to vlastně chci za každou cenu nastoupit!
Kona v plné kráse |
Brífínk |
Zbyňa |
Minutky do startu ubíhají, každý si okukuje kola, dotahují se do finále poslední modifikace a kontroly vybavení, Honza Kopka nás svolává na krátký informační brífínk. Po zkončení brífinku začíná chcát. Ufffff jsem pod stříškou naštěstí a někdo z kluků říká, že to tak má Kopkyč pokaždé. Asi bych mu do příště měl domluvit rande s Liborem Uherem, pořadatelem už docela známé beskydské B7, který je zase nějak domluvený s pánbíčkem, že mu snad ještě během jeho závodu ani nekáplo. Na startovní čáře pod Crafťáckým obloukem se tlačím mezi vlčáky dopředu co to jde. Loučím se s Martinem a Zbyňou, od začátku asi nepojedeme stejné tempo a já nechtěl být někde vzadu, bojuju přece o bednu neasi!! A Zbyňovi hlásím že do tří dnů jsem na Slovenských hranicích.
Pravý břeh Labe |
Ještěd v pozadí |
Had bikerů, chodců a koloběžkářů se docela rychle trhá a po zhruba dvou hodinkách už jedu docela osamocen. To mi vyhovuje, po mnoho tréninkohodinách v Londýně a okolí, kde nemám cykloparťáka, trávím sám a neumím se kvůli tomu přízpůsobovat tempu druhého a navíc se mi i tak krásně přemýšlí o všem co se mi honí v hlavě. V těch chvílích to asi bylo, že bych mohl dokončit Míle do TOP5, bože jak Já byl strašně najivní osel!! 😀 Závodní dny pro mě byly Etapy. Větší celky a cíle byly jednotlivé CP, které byly na trase tři. Abych to na sebe práskl hned z kraje, myslel jsem si, že v pohodičce budu dávat denně kolem 200km, to byla další absolutní volovina, kterou jsem si uvědomil hned první den. Což ve svém důsledku byla pro mě osobně výhra, do budoucna jsem si dával jen malé a především splnitelné cíle. První etapa byla o seznámení se s závodním režimem, jako je odeslání SMSky, vždy mezi šestou až 8 hodinou večerní. Většinou jsem posílal smsky až právě v tu osmou hodinu. Spaní jsem měl naprogramované vždy po odeslání smsky, začala hledací a vyčkávácí fáze, kde vlastně složím hlavu na noc. První noc jsem strávil v rygolu mezi kořeny smrku a na mechu. Skvěle fungoval bivakovací pytel i jako dodatečná izolace, protože jsem měl opravdu ultralehký spacák. Vyspaný jsem byl do růžova a ranní sluníčko bylo vždy parádní. První den jsem také zažil svůj první větší pád, kdy jsem si hned na velkým tácu vylomil dva zuby a docela natloukl. Jinak jsem byl v pohode a technika fungovala skvěle, dost jsem měl strach z navigace, ale obavy se ukázali liché a vše fungovalo tak jak mělo. Nebloudím a je mi fajně, chodí mi podpora od kamarádů, Janči, rodiny a kilometry ubíhají jak na běžícím páse. V první den jich uběhlo přesně 106km spolu s 2128 nastoupanými metry. Večerní SMS zněla: 103 Zbynek Šimčík (81.58 km, 20:12:13): zdarec pohoda jazz hustokrute nadherne jedem dal co to pude do noci Jani mt
Děčín |
Samoobsluha s peneženkou a Jarda s Davidem |
Na Moldavě jsme zase měli podporu ve formě chaty rodičů jednoho z účastníků, kde jsi jsi dal naprosto vznikající bublaninu a čaj a suprskvělou konopnou mast na stále se ozývající bolavé koleno, všechno zafungovalo naprosto skvěle a já mohl pokračovat dál vštříc dalším dobrodružstvím. Závěr dne jsem zakončoval výšvihem na Sněžník v Tisé, kde jsou nádherné pískovcové stěny. V noci dost foukalo, ale naštěstí je zde rozhledna, která mi posloužila jako větrolam a já měl příjemnou noc. Druhá etapa měřila 168 km s 2982 km. Ve večerní SMSce jsem psal: 103 Zbynek Šimčík (252.28 km, 20:04:25): custe diky vsem moc za smsky a podporu, dnes jsem opravdu potreboval.6 klistat, jedno koleno bolave a skveli lidi kolem Bozi!!jedu dal
VSUVKA – děkuji poctivému nálezci mé peněženky, já vůl totiž v prvním možném obchodě druhý den na cestě zapomněl v samoobsluze peněženku, a když jsem se tam po pul hodině vrátil, tak ji někdo vrátil panu pokladnímu, tak ještě jednou moc DÍKY!!!!
Rozhledna na Sněžníku |
Zatím tělo fungovalo docela dobře, až na to koleno. Vše probíhalo podle denního plánu, bez nějakých komplikací či chmur. Ty přišly hned ráno při sjezdu ze Sněžníku, sjezd je samý šutr a písek, no a já se ještě celý rozespalý na něm vysekal. Stálo mě to obnovení bolesti v kolenu. Moje hlava naopak fungovala překvapivě dobře, měl jsem millión krásných důvodů pokračovat dále směr divoký východ. Počasí se umoudřilo a já si to šinul spolu s klučinou, kterému jsem v pozdější fázi závodu začal říkat navigátor. Jen jsme se míjeli, když jsem třeba doplňoval vodu v potoku nebo konečně při čekání na přívoz mezi Německem a Hřenskem. Ale to jsme se ještě předtím museli probojovat pravým břehem Labe, myslel jsem si jaká to nebude brnkačka, ale Honzovo plánování trati bylo znát, a já skučel a súpěl do serpentýn a tahal kolo ze svahů dolů mimo jakoukoliv stezku. Závěr byl zakončen vesničkou Dolní Žleb, magického místa s nejlepšími horolezci v Čechách. Stihl jsem ranní převoz v 8:48. Na druhé straně v Hřensku v záplavě vietnamských obchodů nacházím klenot, večerku se strašně milou a ochotnou paní, která je tak strašně hodná, že se to musí zažít, popsat to nejde a jen na dálku moc DĚKUJU, jste skvělá!! I když paní spěchala na pohřeb, takto smutnou událost, srdce ji rvalo pomyšlení, že by nějakého mílaře mohla minout a nepomoci mu naplnit hladový krk. Po krátké pauze balím saky paky a fičím dál, protože se nemůžu dočkat co mi cesta postaví do cesty.
Misto kde jsem se setkal s Jardou a Tomem |
tady jsem posílal smsku za dohledu krav |
Fičím dál a hle cedule podpora 1000 mil bez váhání točím řídítka směr Weberova chata, no dobře jsem udělal potkávám super lidi, rychlí pokec a hlavně naprosto luxusní výběr polévek, hážu naprosto skvělou gulášovku s chlebem, doplňuji Colu a za pár minut plný energie s úsměvem na tváři. To už pomalu opouštím Šluknovský výběžek směr Krásná Lípa, tu oblast znám zase z Ultratrailu pořádaným Olafem, je strašně super projíždět místy, kde to aspoň trochu znám. Etapa se chýlí ke konci, píšu smsku : 103 Zbynek Šimčík (397.81 km, 19:54:48): zdatec dneska super den!! Moc dekuju vsem co jsem potkal a byli napomocni at uz vodou ci jidle nebo dobrym slovem, vetsinou vse:), při tom mě kontrolují krávy. Míjí mě i mistr Brašnář, klučina, který lítá jako střela kalená a ty brašny na zadním nosiči jej neustále shazují z kola, i přesto je neuvěřitelně rychlý, a zároveň super týpek, z toho co jsme si stačili vyměnit při krátkých setkáních.
Relax Nordkap |
ho pobavení Martina, se snažím udat kolem jdoucím. Babička si jablka vezme, ale pán se cití asi ohrožen kdy mu člověk vypadající jako bezdomovec na drahém kole nabízí k snídani ředkvičky. Po snídani se vydáváme spolu s Martinem za přijemného pokecu blíže k CP1. Za pár minut jsem, ale zase sám, si tak povídám a povídám a Martin najednou nikde. To se tady děje naprosto běžně tak už mě to ani nepřekvapuje. V tu dobu již dost pere sluníčko, šinu si to přes pole a louky. V dálce vidím Ještěd, jak se pne k obloze. Z takového směru jsem jej snad ještě neviděl. Cca 7 km před CP1 potkávám, respektive mě skoro přejíždí Kopkič v jeho Land Roveru a volá na mě že už je to jen pět, pohodička. V Posledním stoupání stahuji trenky a větrám, tuto metodu jsem vyvinul pro super odvětrání a eliminaci opruzenin. Posledních 5 km do CP1 trpím, trase nejen že není pohodička, ale je naprosto strašná.
Radost na Nordkapu |
Takové krásné rána jsme měli… |
Příště CP1 -> CP2, rozbor co jsem měl s sebou a troška té mílové teorie
Takhle jsem byl veselej celou dobu..DIKY VAM |