Na tenhle závod jsem se těšila víc než na Vánoce. Není jenom o dokonalé trati, na níž znám každý centimetr a dřív jsem měla pojmenovanou každou zatáčku, ale je především o domácím prostředí a známých lidech, které člověk vždycky rád vidí.
Neděle 10.1.2016
K prezentaci přicházím brzy. Je totiž třeba všem nejprve ukázat mého neustále vysmátého synka Augustýnka :-). Hodinu před startem si ho vyzvedává babička se strejdou a já se jdu rozcvičit.
Po startu běžím, běžím a najednou koukám vedle mě Karla Mališová. Tahle běžkyně je (nejen) pro mě legendou. Potěšilo by mě, kdyby se mi jí podařilo předběhnout :-).
Chvíli běžíme spolu než se jí trošku vzdálím. Na pětikilometrové obrátce jsem dřív, jenže tam cíl není :-).
Dolů mi to neběží jak bych chtěla. Nohy mi tuhnou a nějak chybí rychlost. Asi budu muset v tréninku přidat. Vzpomínám na tu kuličku, co to tady kdysi válcovala :-D.
Nejdřív jde přede mě drobná a lehkým krokem běžící Jana Vildová a následně to zkouší i Karla. Tu však nepouštím a běžíme tak zase spolu.
Nechám si jí utéct asi až kilometr před cílem. Hlavně, že jsem včera vyčítala biatlonistce Soukalové, že nebojuje až do posledních metrů, když teď dělám to samé.
Před dvěma dny měl desetileté výročí můj osobák na desítku. Dneska byla za 45:28,4 minuty. Zhruba na minutu a půl jsem se k němu přiblížila. Přece jsem nemohla být v těch sedmnácti rychlejší. Bylo by hezké ho v blízké budoucnosti překonat. Od podzimního Night Runu v Olomouci jsem ubrala další tři minuty. Mile navíc překvapuje skutečnost, že mě po závodě nic zásadně nebolí a ani nejsem příliš unavená. Cítím v sobě rezervy.
Jako celkově druhá žena doběhla Katka Kratochvílová Kriegelová, která má teď také malé děťátko. Může být tedy zřejmé, že zatímco poporodní kila jsou nesmysl, poporodní forma smysl naopak dává.
Po opravdu dlouhé době se tady sešla naše parta těch, co jsme spolu někdy před těmi deseti lety běhávali a bylo to moc fajn. Slíbili jsme si, že se tu v dubnu sejdeme zas ;-).
