Shrnout deset a něco dní velice intenzivních zážitků do jednoho článku je téměř nereálná věc, pokud tedy zrovna nemáte dvě hodiny času na čtení. Podobně nereálně jsem se cítil na startu Yukon Arctic Ultra, což je jeden z nejextrémnějších a nejchladnějších ultramartonů na světě. Když jsem si představil, že musím zdolat 700km, zapřažen do saní na kterých jsem si vezl vše potřebné k přežití v yukonské divočině, tak jsem zjistil, že má představivost nesahá až tak daleko. Proto jsem si slevil z nároků na sebe samotného a soustředil se pouze na další krok předemnou. A ono to vyšlo.
Jak jsem již psal, tak Yukon Arctic Ultra je opravdu extrémní ultra podnik, kde nejde ani o závod a umístění, ale o cestu jako takovou. Ta cesta je plná zážitků, strachu, euforie a sakra hlubokých krizí. Nejdelší distance měří 700km, kterou musíte zdolat do 13 dnů. Což se nemusí zdát tak hrozné, ale musíte k tomu připočítat těžké saně, kterým jste vy psem, teploty padající až na -50°C, divočinu, samotu, vlky a téměř nulovou podporu. Je to nonstop závod, čili je jen na vás kdy se rozhodnete spát,kdy jíst a kdy odpočívat. Yukon vás vezme na exkurzi do vašeho hlubokého nitra. Cestou vás provází ohromné euforie, kdy se chce až brečet a na druhou stranu tak hluboké krize, že se brečet musí. Zažijete stavy, které vám běžný život v komfortu nenabídne a uvědomíte si věci zbytečné a věci naopak důležité.
Start závodu je ve Whitehorse, cíl v Dawson city a trasa kopíruje slavný závod psích spřežení Yukon Quest. Já jsem byl na Yukonu již potřetí a doufal jsem, že naposledy. Poprvé jsem se vydal zdolat tu nejkratší trasu na 160km, to se mi povedlo a tak jsem se rozhodl okusit zážitek intenzivnější, trasu na 700km. Ne vždy je Yukon milostiv a tak mě jeho divočinou projít nenechal a já musel vzdát po 500ti kilometrech. Letos jsem se vrátil a s tou největší pokorou a úctou vůči divočině Yukonu jsem se pustil směr Dawson city. Podmínky nebyly vůbec ideální. První dny byla nezvykle vysoká vlhkost a teploty pes padali k -40°C, takže hodně závodníků bojovalo s omrzlinami. Od druhé půlky závodu se začalo extrémně oteplovat a teploty se vyšplhali přes den i k 0°C což byl asi nejhorší stav, protože byl měkký sníh a led nestabilní. Což jsem dvakrát poznal na vlastní kůži, či spíše ponožky, když jsem se propadl do půlky lýtek do vody. A čím více jsem se blížil cíli, tím víc překážek stavěl Yukon do cesty. Jeden den hustě sněžilo a hluboký sníh značně komplikoval posun vpřed. Taky kopce se začali pořádně zvedat, a ne že by nebyly už od startu, ale stoupat tři hodiny do prudkého kopce se přeci jenom podepsalo. Navíc aby to nebylo jen o stoupání tak Yukon poslal sněhovou bouři, kdy díky větru padal sníh horizontálně. Ovšem když jsem stanul na těch nejvyšších kopcích, tak se slunce vrátilo a bylo to až magické se z výšky rozhlížet po té neuvěřitelné divočině všude kolem.
Nakonec mě Yukon nechal svou divočinou projít. Pocit, když jste jeden kilometr před cílem a přes 700km za vámi a vy a už víte, že to dokážete, je slovy nepopsatelný. Hormony, adrenalin a emoce jedou na nejvyšší obrátky a najednou je to takový stav bez tíže. A najednou jste v cíli, už nikam nemusíte, můžete se nadobro vypřáhnout ze saní, teplá večeře, pivo a postel. Život je krásnej. Jenže co dál? Jakmile se jednou nakzíte tímto pocitem a zážitky z trati, tak už nejde přestat. Takže další výzva Lapland Extreme challenge 900km.
Závěrem pro obuvníky. Závod jsem začal v Inov8 Arctic claw 300 thermo, které jsem sehnal na poslední chvíli. Bota je to super, ale moje chodidlo topí jak o život a bylo mi v ní vedro. Začali se mi potit chodilda a to byl problém. Navíc je o něco užší a pevnější než Race ultra a na to nejsem zvyklej. Takže pro mě ideální bota na zimní tréninky a kratší závody. Zbytek závodu jsem dokončil v prověřených a nesmrtelných Race Ultra 290, stejný pár bot který jsem používal i minule na Yukonu. To je prostě bačkora na ty nejdelší trasy. Po závodě jsem je musel sice vyhodit, páč smrděli tak hrozivě, že by už byli požadovány za radioaktivní odpad, ale nedám na ně dopustit. Další prověřenou Inov8 vychytávkou byl chest pouch, vak na hruď, kam jsem dával něco málo jídla a baterky aby to nezmrzlo. Jediný co mě od Inov8 hodně zklamalo byly návleky na boty Race ultra. Idea je super, ale provedení tragický. Zaháknout háčky do boty byla hodně těžká věc v klidu před startem a naprosto nereálná věc v -30°C na trati. Navíc se všechny plastové háčky po dvou dnech urvali.
Tak díky Yukone za parádní zážitky a cestu do hlubin mé duše 🙂
