Sobota 27.2.2016
Ikdyž již některé dny, jako třeba právě ten včerejší, vypadají jarně, panuje dnes chladné zimní počasí se zataženou oblohou a větrem.
Rozklusávám se s Gustou.
Po protažení prorovinkuji Rudolfovou alej a mířím na start.
Podobně jako při Night Runu běžíme okruh vedoucí přes Smetanovy a Čechovy sady, který je teď však o kilometr kratší. Na výběr je tak trasa dlouhá čtyři nebo osm kilometrů. Vyprodané startovní pole čítá šest set běžců, z nichž je to zhruba půl na půl.
Už před několika týdny jsem si uvědomila, že když máknu, není nereálné umístění na bedně i na tomto trošku větším podniku. A tak makám :-).
Sil mám dost. Aby taky ne, po úterních parádních TRX-ových žabácích :-).
Jakmile po prvním kole odpadnou čtyřkařky, pomalu zjišťuji, že o to pódium opravdu běžím.
Dva kluci kolem mě jdou do finiše, ve kterém bych si ani neškrtla. Za mnou díra jako blázen. Takže zvedám ruce nad hlavu, ve tváři úsměv. Jsem spokojená s tím, co jsem předvedla.
Vyklušu s Jitkou, která mi tentokrát utekla o parník, převléknu se, nakrmím sebe i Gustíka a jdeme na vyhlášení.
