Whitchurch Winter Wind-down 100

Stale probiha ma transformace z dalkoveho bezce v dalkoveho cyklistu, neni to zas tak tezke, protoze v behani az na par vyjimek moc  nevynikam. Od rijna jsem clenem klubu Dalkovych cyklistu ve svete znamem pod jmenem AUDAX. Je to moc mile spolecenstvi stejnych nadsencu jako jsem ja. Muj prvni oficialni zavod, i kdyz to zavod vlastne neni, neuverejnuje se totiz konecne poradi. Dulezite je jen dokoncit. Anglicky se tomu rika Race to Finish. Pro svuj prvni zarez jsem si vybral Whitchur Winter Wind-down, trasa 107 km dlouha s 1417 nastoupanymi metry. Za symbolicke startovne 5£ (180Kc), jsem obdrzel v den startu Brevet kartu s 3 konrolnimi body. Smyslem zavodu je projet dany okruh a postupne navstivit vsechny CP. Start se konal v malinke vesnicce kousek od Portsmouthu a vedl smerem k vesnicce Whitchurch, kde jsme meli planovanou kontrolu v mistni hospudce.
Na start se nas postavilo spolu se mnou 76 jezdcu, kde jsem spise patril mezi ty mladsi. Poradatel zavodu pripravil veskere zazemi plus obcerstveni v mistnim kostele, naprosto paradni prostory. Start byl naplanovany na 9 hodinu ranni, cesta z Londyna trvala presne hodinu, takze jsem ani nemusel rano brzo vstavat. jen jsem hodil kolo do auta, posnidal na benzince a byl jsem pripraveny. 

Kratce po startu jsem se drzel prvni skupinky, ale jejich tempo mi

neprislo nijak zavratne a uz za chvilku jsem vedl balik a postupne zvysoval tempo, po chvilce uz jsem zbyl jen ja a jeden ostrileny Audaxak. Do nejakeho 40 km jsme jeli spolu, jenze jsem se porad jen kochal az jsem byl najednou sam, v jednom stoupani mi chybel lehci prevod a tak  mi kolega ujel, az do cile jsem jej uz nedohonil, jen na obratce na 53km jsme se v rychlosti minuli. Trat byla dost nahoru a dolu, takze bylo dost casu si uzit poradne stoupaky a pak taky i rychle sesupy, kdy si naprosto uzivam pocitu ze letim, kdo z vas je cyklista mi musi dat za pravdu. Musel jsem take byt, ale porad trosku ve strehu protoze bylo v polich nebyvale mnozstvi traktoru, a ja nechtel riskovat blizke setkani tretiho druhu. Na otocce jsem misto hospody uprednostnil cukrarnu, kde jsem jako dukaz, ze jsem tam byl pouzil uctenku z kasy. Na ceste zpet cesta kousek kopirovala cestu prijezdovou tak jem mel moznost se i pozdravit s pronasledovateli. Konecne nejake usmevy ne jen kysele obvykle pohledy londynskejch. Jelo se mi naramne, cesta ubihala, defekty se mi naopak vyhybali a slunicko svitilo, bylo krasnych 15C, coz je na posledni listopadovy vikend uctihodne cislo. Do cile jsem se dostal v case 4:03 na „druhem“ fleku, do klasifikace AUDAX si take pripisuju par bodu do celorocni tabulky o nejlepsi cyklisty do vrchu (zavod ocenen za AAA). V kostele na me cekala opravdova hostina od sendvicu az po ruzne kolace. S diky jsem si dal caj a trochu toho sladkeho, pokecal s poradatelem a za par minut uz jsem sedel v aute na ceste domu, udelat poradny servis protoze kolo dostalo poradne zabrat, skoro to vypadalo na cyklokros nez silnicni zavod, diky traktorum.

Blatniky nevedu