Lysacup 8. díl: Ostravice-hřiště, Silvestrovská

    tak jsem se zase odhodlal udělat zápis ze závodu. No, spíš osobní reportáž. Důvodem není moje mimořádná sportovní výkonost, ale moje fantazácky orientovaná dcera. Kdysi jsem ji nerozvážně požádal, ať mi připraví silvestrovský převlek. Teď už nebylo cesty zpět. 

   Nikdy v minulosti jsem se na žádný závod nechystal tak jako letos. Mimo jiné jsem musel navštívit optometristu, který mě trápil nácvikem manipulace s kontaktními čočkami (nikdy v životě jsem nenašel odvahu si něco takového rvát do oka).

    Nakonec  jsem s rodinou vyrazil. Na parkovišti mě moje holky navlékly do masky a vyrazily nahoru, aby se mohly bavit pachtícími se borci. A mně začal boj. Ještě jsem ani nedoběhl na start a už mi bylo jasné, že dneska to na osobák nebude. Dlouhý hábit se mi motal pod nohy, mockrát jsem o něj zakopnul a „řiťbergra“ jsem nehodil jen šťastnou shodou okolností. Dlouhé vlasy a vousy mi lezly do pusy, před oči a při každém kroku podivně skákaly na hlavě (tento podivný vjem jsem už dávno zapomněl). Špatně upevněný hábit mi sjížděl z ramen a vyžadoval každou chvilku nápravu. Hůl sice nebyla těžká, ale po třetím kilometru bych ji nejraději zahodil.

    Přes toto všechno to byl naprosto úžasný den. Pomalé tempo mi dalo možnost více vnímat nádherné výhledy, krásnou přírodu a kolemvlekoucí se masky (kolemběžící masky mi utekly po dvaceti metrech). Skvěle jsem se bavil. Na vrcholu byla super nálada (jako vždy). Vrcholové foto snad někdo doplní. Valil jsem rychle dolů, u Albínova náměstí jsem se šťastně setkal s rodinou a ještě jsme se společně prošli.

   Dnes to opravdu nebylo o  výkonech. Ale abych učinil zadost zpravodajské povinnosti, tak hlásím, že v týmech jsme skončili 9. (nejvíc přydali a bodovali Poky, Stoša a Miro). Za Mirem velmi těsně doběhl stále se zlepšující Ruda, pak Pája, Jarek, Berďa, Filip, já a největší běžecký labužník (tj. nejdéle si vychutnávala trať) Petra.

    Milí kamarádi, moc nám všem přeji, aby tak krásně, jak rok skončil, nový rok pokračoval. Ať se nám vyhýbají zranění a my tak mohli, kurde, přydat.