Do pražského závodu zbývají dva týdny. V sobotu jsme tedy s Robertem vyběhli na testovací, pomalý půlmaraton. V plné polní. Sbalili jsme ionťáky, gely, energy tyčinku a hurá na trasu. Tentokrát jsme se přesunuli do Troji. Bylo sice chladné a větrné ráno, ale běželo se nám docela dobře. Udržovala jsem si tepovou frekvenci do 155 tepů/minutu, což mi dovolovalo běžet rychlostí kolem 7 min/km. Robert se většinu běhu držel se mnou, akorát v půlce si „odskočil“ odběhnout asi 30 min tempo. Byli jsme překvapeni, jak málo běžců jsme cestou potkali. Čekali jsme, že budeme potkávat davy hobíků, kteří také ladí formu do jarního závodu. Pro Roberta to byla zatím nejdelší trasa, kterou kdy uběhnul. Sice pomaleji, než kdyby běžel sám, ale pro budování vytrvalosti naprosto ideální forma. Jo, jo, zvládneme to a zvládneme to dobře. Už tomu začínám zase věřit. 🙂
