V cíli
Všem velké díky za podporu a gratulace….
Čas překvapil nejen mě, překvapující, ale skvělý, 19. místo mezi Češkami do 35 let je ještě lepší, ale co je na tom to nejlepší, že jsem 205 minut dělala naplno to, co mi baví a co miluju a tím právě běh je.
Hodně lidí mi píše a ptá se, jak jsem trénovala, v jakých botách jsem běžela. A zároveň s odpovědí na tyto otázky můžu vyjádřit názor k běhu, jakým se stal. Vše toto se totiž řeší v článcích, co jíst před výkonem, co jíst po něm, jak trénovat xy měsíců na maraton, jak trénovat na čas 3:30 atd. Běh je stále více propíraný a rozebíraný jako by byl atomem, který chceme rozebrat do posledního neutronu, který se přitahuje s protonem, a oba je obalíme pěkně elektrony. Přeneseme-li to běžeckého světa, zkoumáme běh do poslední puntíku. Boty, rychlost, tréninky, strava, oblečení, hodinky, regenerace. Nazvěme tuto skladbu počty neutronů. A kde máme protony? Modernost, články, časopisy, vysoké startovné, vyšší počet závodů, tržby. Jedno se přitahuje s druhým a završuje se té tím, že běžci neutronci vyhledávají stále více článků, aby si vybrali vhodné boty podle recenze a dozvěděli se, jak mají trénovat své tělo podle toho, jak to někdo jiný napsal. A pak si kupují drahé boty, nové kompresky, platí vysoké startovné a vysoké sumy za start na závodě, na který třeba ani nemají síly. A obchodníci nabízí články, píší recenze bot, jak moc objektivní jsou, nebudu soudit, prodávají startovné a trží. Neutron s protonem, běžci s obchodníky, ucelené atomové jádro, které je zabaleno do obalu, který nese název business…
A tak odpovím nyní zkráceně…trénink, strava, pitný režim, odpočinek, regenerace, cíl…
V lednu a únoru jsem zařadila běh do skupiny spolu s masem. Neboli nejím, nemám ráda, nepotřebuji k životu, a tam taky běh patřil, protože mi to neběhalo, nebavilo, tak proč bych to dělala. Ale plavala jsem, jezdila na skate běžkách a občas chodila. V březnu ustoupila anémie a pomalu nastoupil běh, za měsíc naběháno 100 km, k tomu plavání, posilovna, trx. A snaha mít 1 den bez větší zátěže. Duben, objem i výkon zlepšen. 159 km, tempo 4:22 na desítce, nejdelší trénink 21km, průměrné vzdálenosti dosahují 10-14 km, mnohdy ani tu desítku nepřesáhnou. K ostatním sportům přidány inline brusle.
Stravu jsem upravila až poslední den před maratonem, jinak jedla jako vždy, makrobioticky. V sobotu jsem vyřadila zeleninu a dopoledne zařadila pár jahod. Ovoce ve svém jídelníčku nemívám moc často. K večeři jsem měla upravené tofu, rýži a červenou čočku spolu s chia a slunečnicovými semínky. V neděli ráno jsem posnídala v 6:15, a to sladkou rýži s amasaké.
Pitný režim nedodržuji, jak se předepisuje, nevypiju 2 litry, natož litry 3. Vodu nepiju slazenou ani studenou, ale když už vodu, tak vlažnou až teplou a čaje. Od čtvrtka do pátka jsme zařadila větší množství piva a od soboty jsem přidala více nealko tekutin a odhaduji, že 1,5l jsem vypila. Hořčík, železo, čaj. A takto dokola. Ráno před závodem jsem do sebe dostala hrnek čaje, a pak pila jen na trati.
Odpočinek a regenerace jsem doháněla od pátku. Respektive, splácela jsem spánkový deficit z dnů předchozích. Regenerace byla ve smyslu navštívení fyzioterapeuta, který mi rovnal záda a pánev, abych byla schopná stát v neděli na startu bez bolesti, což se povedlo.
Cíl jsem měla. Oproti loňsku těžší. Loni byl cíl doběhnout, letos již zaběhnout za mnou daný čas, a to na 3:30 a zkusit poslední kilometry snížit na 3:29. Jelikož vodiči na tento čas byli blíže startu,
37. kilometr
vyběhla jsem na pocit. Počátečních 5 km bylo o kličkování a vyhýbání se. Na 7. km přebíhám vodiče na 3:30, běží to, a tak pokračuji v pocitové rychlosti. Do 26. km piju pouze vodu, a to dva tři loky, polít hlavu a nezastavuji. Poté si loknu také ionťáku, ale na nabídku paní u občerstvovačky „banány, banány“ kroutím hlavou a vybavuji si „Léto s kovbojem“ banány, přivezly banány, rajčata taky? A běžím vesele dál… a jestli přišla krize? Zhruba 27. Km, Smíchov, mi píchlo párkrát v boku, ale stav, že bych nemohla dýchat nebo prohodit s jinými běžci pár slov, to nenastalo, stejně jako jsme neměla křeče ani stav „umírám“.
A obuv? Salomon s-lab. Ano, boty pro terén, ale jsou lehounké, nemají tkaničky, čímž nehrozí jejich rozvázání a navíc jsem zvolila rok a půl staré, tudíž vzorek byl už oběhán. Kraťasy a triko, namazat se ráno hřejivou mastí, ať je svalům teplo. Kdo mohl tušit, že bude svítit sluníčko…
Závěr? Maraton se povedl, tempo 4:53 byl loni sen i v krátkém tréninku, následky zatím žádné, běhám si v lodičkách a odpoledne vybíhám opět v salomonkách. A i když mi mnozí zřejmě odsoudí a budou mít řadu ale, budu se držet dál svého atomu. „Atom: neutron běžec, mající chuť vyběhnout, cítí při běhu radost a má k němu přirozené předpoklady, proton naslouchá řeči těla a zdravě se rozhoduje při výběru hmotných doplňků k běhu a navzájem se s neutronem přitahuje, atomový obal dodává jádru věci svobodu, nadšení a hromadu endorfinů.“
Kačka
P.S.: Přeji běžeckým časopisům i portálům co nejvíce čtenářů, stejně tak rostoucí tržby obchodníkům s běžeckým vybavením. A ještě víc přeji všem běžcům zdravý selský rozum a ať poslouchají své tělo.
