První plánovaná vícedenní cyklocesta připadla letos opět na prodloužený Velikonoční víkend. Rozhodli jsme se navštívit region, který ještě neznáme a vydat se po cyklostezce podle řeky Ohře. Opět bez vozíku, jen nalehko v klukama v sedačkách. Předpověď vypadá dost mizerně, ale věříme, že to až takové drama nebude.
V pátek vstáváme už před čtvrtou, cesta je dlouhá. Napřed courákem do Kralup, kde přestupujeme na rychlík do Chebu. Cesta vlakem je na kluky dlouhá, takže se je snažíme všemožně zabavit. Trochu tomu pomůže malá kamarádka Emička, z vedlejšího kupé, která se s nimi ochotně dělí o piškoty. Máme štěstí na hodné spolucestující, další dá Vojtovi dokonce čokoládovou tyčinku. Asi proto, že když se kluci něčím cpou, tak sedí a nezlobí 
Před desátou hodinou vytupujeme v Chebu. Teda trochu bojovka vystoupit, průvodčí nesmí otevřít boční dveře, ty jsou jen pro vozík a normální dveře jsou zablokované. To se naštěstí rychle vyřeší a my se ocitáme ve vestibulu nádražní budovy v Chebu. Posadíme kluky do sedaček a vyrážíme si projet Cheb. Nejprv náměstí a pak nahoru na Hrad. Sjíždíme ke hrázi vodní nádrže Skalka a vyrážíme po proudu řeky. Parádní nová cyklostezka, park s piknikovým prostorem a výhled věže Chebských kostelů. Moc se nám tu líbí. Vyjíždíme z Chebu po nové asfaltové cyklostezce. Počasí zatím super, je teplo a polojasno. Stezka kopíruje tok řeky, občas protne silnici. V Nebanicích na ranči se zastavíme na občerstvení, není kam spěchat. Mostek v Mostově bohužel není v provozu, objížďka nás vede přes Odravu zpět na cyklotrasu číslo 6. Mineme Kynšperk nad Ohří a údolím dojíždíme do Dasnice.
Trochu mě překvapuje obrovské nádraží v lese uprostřed ničeho. Tady vyjíždíme na kopeček a Ohři se vzdalujeme kousek po silnici. V dálce je vidět Sokolov a vyrázně blíž pak elektrárna Tisová. Na panoramata v podobě komínů a chladících věží si tu budeme muset zvyknout. Až do Sokolova opět parádní nová cyklostezka. Pomalu pokukujeme po něčem, kde by se dalo zastavit a odpočinout, ale bohužel. Stezka vede podle sídliště, pak míjí nádražní areál a nakonec zahrádkářkou kolonii. Do města se nám zajíždět nechce, pokračujeme tedy dál. Zastavujeme na přestávku kousek za Královským Poříčím. Po svačině pokračujeme Údolím Ohře, po šotolinové stezce. Okolo nás vše kvete, ptáci zpívají a sluníčko svítí, prostě jaro. Po několika kilometrech se za zatáčkou vynoří silueta hradu Loket. Okolí hradu je moc pěkné tak rozhodneme, že si vyjedeme až nahoru k hradu a pokocháme se výhledem na řeku pod námi . Ohře si prorazila cestu hlubokým údolím a stezka ji stále kopíruje. U pramene Horčička doplníme vodu a dáme krátkou přestávku. Během té se Vojta stihne vyválet v blátě a Olík ho rejpnout klackem do oka. Občas je to s nima vážně radost. Dojíždíme kaňonem až ke Svatošským skalám.
Přes lávku převedeme kola na druhou stranu a vracíme se kousek proti proudu do areálu, který jsme viděli přes řeku. Jsou tu ovce a kozy, dětský lanový park a venkovní trampolína. Takže tu s klukama strávíme drahnou dobu a dostat je pak odsud pryč je opravdu nadlidský úkol. Po pár kilometrech vjíždíme do Karlových Varů, kde zastavujeme u OC Varyáda. Opět velké dětské hřiště a můžeme skočit na nákup. Většina rodičů na hřišti mluví rusky, což jsme pochopili, je něco na co si ve Varech budeme muset zvyknout. Pokračujeme po cyklo po Mattoniho nábřeží, stočíme to do centra a pak začne peklo ! Takový davy jsme tu vážně nečekali. Stánky s předraženými cetkami, hromady lidí, všudypřítomná ruština, koňské povozy a všechno ostatní co k turistickému ruchu patří. Kus musíme kola vést, ale za hotelem Thermal už nasedáme a můžeme kličkovat mezi davy v sedlech. Míjíme hotel Pup a další lázeňské objekty a dojíždíme až do Březové, kde jsme dneska ubytovaní. Tam to má poměrně rychlý průběh, sprcha, večeře a pak totál výtuh. Všichn jsme po dnešku řádně utahaní.
Páteční trasa
http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f0f4b5c3d63955946e703b
Páteční ubytování
https://www.karlovyvary.cz/cs/pension-havaj
V sobotu vstáváme poměrně časně, abychom zvládli vyjet už před osmou hodinou. Vřídelní kolonáda je oproti včerejšku volná a tak se můžeme trochu rozhlédnout a koupit magnetku na lednici, jako už tradiční suvernýr z cyklocest. Přejíždíme zpět na druhý břeh Ohře na cyklostezku číslo 6, ale ta se v Dalovicích mění na silnici. Stoupáme až do Vesnice Bor a můžeme si užívat výhledy na nedaleké hřebeny Krušných hor. Na výhledy nejsme moc zvyklí. Většina cyklostezek vede údolím podle řek a vzhledem k tomu, že naše kola jsou díky prckům pořádně težká, se kopcům spíše vyhýbáme. Následuje dlouhý sjezd zpět k Ohři do Radošova. Odtud se zajedeme podívat na bývalé lázně Kyselka. Kousek od nové výrobní haly, patřící společnosti Mattoni je areál bývalých lázní. Je to žalostný pohled na stav, do kterého to vlastník nechal dojít. Naplníme láhve minerálkou a pokračujeme po silnici.
Dále vede trasa na úpatí vojenského prostoru Hradiště. Za Jakubovem se mění silnice na zpevněnou polní cestu a pak jen na bahnitou pěšnu po louce. I tak si tenhle úsek vážně užíváme. Všude okolo kopce svažující se do údolí Ohře, lesy hrají všemi odstíny zelené a na loukách kvetou keře a zlatý déšť. Parádní jarní počasí. Ve Stráži nad Ohří se opět stezka mění v silnici. Ve stoupání máme bohužel nucenou přestávku, na opravu defektu. Verča má prázdné zadní kolo, a brzy najdeme díru v duši i trn zabodlý v plášti. Silnice mírně stoupá až do Okounova, kde ostře padá zpět do údolí Ohře. V Černýši vyjedeme nad vesnici odkud je parádní výhled na kaňon Ohře. Následuje opět ostrý sjezd k řece.
Další město na trase je Klášterec nad Ohří. Projíždíme podél lázní Evženie a do zámeckého parku. Tam se nám před zámkem trochu nečekaně staví do cesty schody, takže tlačíme a pak už můžeme pokračovat podle řeky. V Rašovicích přejíždíme na druhý břeh a dáváme s přestávku. Ať stavíme kdekoliv děti mají jedinečný talent se tam hrozně zamazat a najít si nejhloupější možnou zábavu. Takže po tom co si staví hrady ze štěrku a prachu je očistíme a pokračujeme po stezce. Trasa podle vodní nádrže Kadaň je šotolinová upravená stezka, jen se houpe nahoru a dolů. S vozíkem bych tu asi umíral, takhle se sedačkou to jde. Počasí se začíná kazit, nijak dramaticky, ale zvedá se vítr a na obzoru se výhružně kupí mraky. Přejíždíme přehradu a po visuté lávce na skále nad řekou sjíždíme na nábřeží Maxipsa Fíka. V Kadani musíme do města na nákup a dlouhou zastávku na hřišti. Nepodařlo se nám tu sehnat ubytování, tak musíme až k Nechrancké přehradě. Na druhý břeh řeky přes most a pak na kopec do vesnice Rokle. Odtud máme jak na dlani stigmata tohoto regionu, elektrárny Prunéřov a Tušimice. Tady příjemná stezka na chvíli končí. Není zbytí, ale musíme na hlavní silnici, jiná cesta není. Naštěstí není tak hustý provoz, ale stejně to je s prckama nepříjemné. Když přejedeme horizont, cesta se začíná svažovat k přehradě a do toho mírný vítr dozad. Závěrečné kilometry jsou tedy jak za odměnu. Ve Vikleticích je evidentní, že tady je rušno hlavně v sezóně. Ubytujeme se a jdeme se s klukama ještě projít k přehradě, abychom Olíka učili házet žabky. To nám vydrží, než je čas se vrátit na pokoj a po večeři zalehnout.
Sobotní trasa
http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f5ec58c3d6395594bb3439
Sobotní ubytování
http://www.holidaycentrum.cz/cs/penzion-holiday-centrum
Nedělní ráno je dost chladné a větrné. Občas vykoukne sluníčko, ale moc nás nezahřeje a tak je to celý den. Než vyjedeme tak musíme Verče opět opravit defekt. Na včerejším lepení se udělala bublina, pak se odchlíplo. Jelikož je duše už 2 x lepená, tak měním za novou a můžeme jet. Nejprve jedeme přes hráz přehrady a pereme se s větrem, pak už sjížídíme na cyklostezku. Většinou silnice, polní cesty a nebo prašné cesty podle břehu řeky. Ještě, že je sucho, jinak by to nebyla jízda nic moc. Spíš než cyklisty, potkáváme spousty rybářů. Před Žatcem podle vody, jedeme asi po kilometru nové cyklostezky, která záhy končí. Asi demoverze na to jak by to mělo vypadat. Vyjedeme nahoru na náměstí a k pivovaru. Krásné historické budovy, bohužel než náměstí se prostor spíše podobá parkovišti. Nikde lidé jenom zaparkovaná auta. Zastavujeme na hřišti a Vojta svou nešikovností dokazuje, že mu helmu nemáme sundávat ani když z kola sleze dolů. Trasa 6 vede po hlavní silnici, tak si hledáme cestu před Bezděkov. Chmelnicí projedeme až do Stehníku, kde nás zaujme zámek. Jedeme se na něj podívat a máme štěstí. Je tu dětská soutež s hledáním Velkonočního zajíčka. Takže se Verča s klukama vydává po jeho stopách a já hlídám kola. V cíli na kluky čeká i sladká odměna a my si dáme v zámecké zahradě kávu.
O dvě vesnice dál zastavujeme opět tentokrát na hřišti. Olík sedící za mnou hlásí hlavně dvě věci – Hele tati hřiště a Tatí zmrzka. Tady už to skoro začíná vypadat, že zmokneme a poletují první kapky. Naštěstí se déšť jen přežene kolem. V Březně jen nakoukneme do archeologického skanzenu a pokračujeme do Loun. Na horizontu už vidíme první vrcholy Českého Středohoří – Raná, Milá a Oblík. V Lounech nás čeká opět nákup a opět dlouhá zastávka na hřišti, než dojedeme na ubytování. Dneska jsme si slíbili i dobrou večeři takže zamíříme do minipivovaru – http://lounskyzejdlik.cz/. Prostředí pro děti to úplně není, ale je tu čisto a nekouří se. Nicméně večeře opravdu dobrá byla.
Nedělní trasa
http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f5ec85c3d6395594bb382b
Nedělní ubytování
No a co s Velikonočním pondělím. Nic bohužel. Počasí nás nakonec dohnalo a od noci prší. To by se ještě dalo, ale doběhlo nás i zdraví. Oba Oldové cestou prokašlali a není jim moc dobře. Rozhodujeme se to tedy nelámat, přes koleno a domů dojedeme vlakem.
Finále se tedy úplně nepodařilo, ale i ty tři dny byli super.
Další cesta nás čeká přes Čarodejnický víkend, tak zůstaňte na příjmu.
Stránky cyklotrasy – http://www.cykloohre.cz/
Odkaz na celé album – https://goo.gl/photos/KKBJwzrUzKBpASLX6
