Už to bylo asi potřeba. Přestat být běžeckým poustevníkem. Vlkem samotářem.
Netvářit se, jako jediný běžec v okolí a vyběhnout za město taky s někým jiným, než jen se svými myšlenkami a dalšími schizofreními osobnostmi.
Ikdyž si dovedu sám se sebou dobře pokecat a mám si co říct, přeci jen … lidi jsou lidi.
No a tak jsem si domluvil běžecké rande s holkou z rodiny a s jejím mužem.
Všichni tři jsme se nahlásili na Třebíčský půlmaraton a tak je načase začít trénovat a otestovat trať. Rosničky slibovali sněhový blizard, ale vycházející Slunce je usvědčilo z věštění z koule.
Kdepak, dnešní den bude krásný.
Výhoda samotářského běhu je ta, že si běhám jak je mi libo. Pomalu, rozhlížím se po okolí, zastavím se u kdejaké myší díry, fotím zajíce a srny, šmíruju dravce na poli.
Prostě se flákám.
Běhání ve smečce je trochu jiné. Obzvlášť, když ji vede ženská s ambicemi závodníka.
To se najednou musím soustředit, abych nedýchal jak uhnaný kanec a snažím se držet společné tempo. Dost brzy mi je jasné, že pokud s touhle holkou na závodu budu chtít držet tempo a nedoběhnout s půlhodinovým spožděním, tak to bude asi bolet.
Ach jo.
A tak si tak běžíme, oba kluci vlajeme za holkou a místo povídání na sebe křičíme, abysme se na tu dálku slyšeli. No tak teda jo, tak já se teda nebudu flákat, doběhnu ji a budu si užívat běhu ve smečce.
Má radost, mrcha … a přidá do kroku.
Naštěstí to nemá dlouhé trvání a je tu „pauza“.
Špláme na rozhlednu, já nastavuji svoji tvář vstříc k nebi a z kosmu se snažím nabrat dostatek energie na cestu zpátky.
Naštěstí už je to z kopce.
Při mluvení už tolik nefuním a mé věty už nejsou jen jednoslovné odpovědi 🙂
Vlastně už je to lehký, rychlý a pohodový. To asi to nabití z kosmu.
Už se můžu i usmívat, protože ten křečovitý výraz z obličeje mi zmizel.
Zas je tu město, vrátili jsme se zpět. Asfalt, baráky, lidi. Odpojuju se, oni jsou už doma.
Za rohem uberu rychlost na polovinu a setřu pot z očí.
Na ten krpál, který mám pod barákem, ukážu prostředníček a s klidným svědomím ho výjdu pěšky.
Doma vlezu do horké vany a hodně dlouho z ní nevylejzám.
A zítra … zítra ze mě zase bude běžecký vlk samotář a budu se zastavovat u kdejaké myší díry, fotit zajíce a srny a šmírovat dravce na poli … moc díky vy dva. Bylo to fajn 😉
