Sobota 18.3.2017
Na svádovské cyklostezce jsem již loni na podzim běžela maraton, na nějž mám krásné vzpomínky :-). Tentokrát se tu však koná závod na (pouhých) patnáct kilometrů.
Nebe je zatažené, počasí sychravé, ale hlavně fouká silný vítr, který nás cestou zpět, kdy bude vát proti, velmi potrápí :-(.
První kilometr mám za čtyři nula pět :-o. Chvilku se snažím držet Zuzky Rusínové, ale nestačím na ní. Je o třídu výš. Zůstávám tak sama s Olinkou Kantovou, která mi dlouho dýchá na záda, čímž mě, ačkoliv mi to příliš dobře nejde, neustále popohání. Běží moc hezky. Jako kdyby v sobě snad měla zabudovaný nějaký motorek :-). Tuším, že brzy půjde přede mě, nicméně se před ní snažím udržet co nejdéle. Zvládnu to do osmého kilometru, kdy se mi několika lehkými krůčky během chvilky hravě vzdálí.
Zatímco tuhnu a mám dost, pomalu se ke mně zezadu přibližuje i Janička Fílová. Na desátém kilometru se dostává přede mě.
Míjí mě běžec v červené bundě. „Pojď Ivčo, jinak budeš brambora!“ Jak mě ti lidé normálně znají jménem :-). Nebo také ještě můžu být linecká (tedy dle našich biatlonistů pátá) a to já bych i byla docela ráda :-D. I když osobákovou bramboru dneska beru :-). Ve velkém protivětru je to tady u vody opravdu masakr.
Předbíhají mě běžci, kteří si své síly rozložili lépe než já. Asi jsem to v tom úvodu krapet přepískla. Ale co, prostě jsem se nebála a zkusila to :-).
Při pohledu na vyznačenou jedenačtyřicítku se táži sama sebe, jestli se mě při mé příští zdejší návštěvě bude tento kilometrovník opět týkat… 😀
Překonávám svůj třináct let starý osobní rekord. Kdyby se mi to nepodařilo, tak bych byla přece jen trošku zklamaná, ale dala jsem ho :-).
Na okamžik se mi lehce zamotá hlava, bolí mě břicho a docela dost nohy. Až dostávám křeče do zadních stran stehen. Vyklusávám sotva jeden kilometr, načež přecházím do chůze. Asi by to chtělo masáž. Tak to abych si zavolala maséra. Nějakého pořádného. S masérským stolem :-D. Druhý kilometr se mi už běží o poznání lépe. Nohy se uvolní a zase pošlapou ;-).
Na závěr vyhlašování přichází na řadu bedna s maminami, co běhají s kočárky s upuštěnými kolečky :-D.
Naše chomutovská (chomutovsko-mostecko-klášterecká) výprava sklidila v Ústí úspěchy, ale především jsme si to tady užili :-).
