Stále běhám….fakt je, že mám méně času a čím jsem starší, tím je to horší. Ale víte, jak se závislosti těžce odvyká? Nelze jen tak přestat. Chvíli máte útlum, pauzu, ale opět se k tomu po chvíli, nebo určitém časovém období, vrátíte. A vždy vám to spoustu dá a spoustu vezme. Jen tak s tím
ale nedá přestat. Je to těžké … A ultrarunning, to je přeci ultrazávislost? A nebo ne?
Spousta běžců, nebo i ultra běžců ví o čem mluvím, určitě v tomto stavu lítají, nebo v něm někdy lítali a dokonale mě tedy, alespoň myslím, chápou. Přiznám se, že podnětem k sepsání tohoto článku byla moje letní brigáda, kdy jsem pochopila, že opravdu vydržím hodně. Mám hold trénink, tedy alespoň trochu tréninku. Poslední dobu jsem tomu sice moc nedala, ale výhoda vytrvalosti je že se tak lehce neztratí.
Výdrž, aneb trénink na noční závody
Včera jsem měla po dlouhé době volný den, a tak co jiného dělat, než si udělat čas na dobrou knihu. A hádejte o čem ta kniha je. No jak jinak, než o běhání. Titul s názvem Běžkyně mě zaujal už podle názvu. Co mě ale zaujalo více, je obsah knihy. Autorka Lizy Hawker, zde popisuje noční dvanáctihodinové směny, a že nejhorší jsou mrtvé hodiny kolem druhé a čtvrté hodiny ranní. V tuto chvíli jsem se nad větou upřímně usmála, jelikož tuto situaci dokonale znám. Poznala jsem ji ale poprvé při ultramaratonu, ne v práci. V práci až později. Hold začala jsem s ultra brzy. V tuto dobu vždy přicházela krize. Je to ten stav, kdy se rozednívá a vy jste po celé noci chůze, běhu, opakovaných výstupů a sestupů. Oči jsou unavené. Jste zpocení a myslíte často v těchto krizích na teplo domova, teplou sprchu a normální jídlo. Vymoženosti, které v normálním životě máme a připadají mám samozřejmé. V závodě nám tyto obyčejné věci schází a já osobně si zakazuji v krizi na ně myslet. Ubere to člověku určité množství energie – to představovat si, co má doma a to, co dělá většina jeho přátel. Dvanácti hodinové směny jsou horší, jsou nudné. U běhu se většinou nenudíte. Musíte být ve střehu, pouhá nepozornost, zaváhání a chyba může znamenat konec v závodě a to nikdo z nás, včetně mě, nechce.
Stagnace
Ano, v této fázi se momentálně nacházím. Tím nechci říct, že bych nic nedělala. Právě naopak. Ono to nejde přece nic nedělat. Tedy alespoň v mém případě. A prý přeháním ty brigády, řekla mi nedávno máma. Těžko říct, jestli přeháním. Možná je to náhrada za to, že je mé běhání v lehkém útlumu. Měla bych se do něj opět pustit, ale co dělat, když není ten čas, a nebo když je čas tak prší. Dříve jsem si trénink v dešti užívala. Ale to jsem byla mladší. Nyní nechci riskovat, že kvůli jednoho běhu v dešti zůstanu tři týdny neschopná a budu se z toho minimálně další měsíc, ne -li déle dostávat. Z toho už jsem taky vyrostla. Byla jsem ale taková. Dost jsem trénink přeháněla. Těžko říct, jestli by tomu tak nebylo dodnes, kdybych si akčně nenašla na léto tolik brigád.
Změna
O té jste se mohli dočíst v jednom z mých dřívějších článků. Ano, stále trvá. Jezdím více na kole než běhám. Fakt je, že jsem tomu také poslední dobu moc nedala. Přesto vím, že je to ideální tréninkový prostředek na ultramaraton. Techniku běhu s ním nenatrénujete. Ta se nedá nijak odrbat. Jen běhat, běhat, běhat – a u toho se soustředit na chyby. S objemy a zátěží pro klouby, šlachy a podobně je to jiné. Nikdo se přeci nechce nadměrným běháním odrovnat na zbytek sezóny. Ideálním tréninkovým prostředkem je tedy kolo.
Co dále dělám a proč to dělám?
Začala jsem posilovat. Můj bývalý trenér z gymnázia by měl možná radost. Posilování – přesněji obecnou sílu a ranní tréninky na sedm hodin v posilovně nebyly nikdy mým šálkem čaje. Já vždy raději ten běh, kolo, nebo když na to přišlo tak kolečkové lyže.
Tím, že jsem posilování neměla nejraději, tak se z něj nikdy nestal stereotyp. Dodnes ale nemám ráda stroje a ani hektické návštěvy fitcentra. Preferuji lehké zahřátí doma na zahradě. Vytáhnu si na terasu notebook s různou hudbou a makám. Posiluji převážně střed těla a nohy, tedy, když už se odhodlám a udělám si čas. Dále následuje trénink koordinace a na závěr dvě minuty tahání gum v soupaži – jedná se o skvělý tréninkový prostředek, zažitý z běhu na lyžích, který jsem také nikdy nepreferovala. Tato speciální síla je ale důležitá při závodech s použitím holí – stejně se totiž pohybuji do kopce. Na závěr se ještě protáhnu. Tímto je skvělý trénink za mnou.
Nesmíme zapomenout, že vše výše napsané je skvělým vytrvalostním tréninkem. Počínaje práci na nočních hodinových směnách a konče posilováním s gumami – připadá vám, že dvě minuty jsou jako věčnost. Ale jsou to jen dvě minuty. Chce to jen vydržet. Vydržíme, nebo chcete -li vytrváme ve sportu, vytrváme i v práce, ve škole, v životě. Spousta věcí má svůj důvod. Vše špatné je pro něco dobré a naopak. Vše se hodí.
