Ahoj!
Dnes jsem tady konečně se článkem, na který jsem se hrozně těšila. Respektivě ani ne na ten článek, ale na to o čem je. Pokud sledujete můj
instagram (kde je teď mimochodem soutěž o MyBottle), tak jste si asi všimli, že jsme těsně před půlmaratonem vyrazili s Kubou na 3 dny
(nebo spíš dva a půl) mimo Prahu. Už hrozně dlouho jsem toužila vyrazit takhle někam společně – jen my dva, SPA, relax, trochu sportu,
spoustu válení, dobré jídlo a žádné povinnosti. Znáte to. A tak jsem využila toho, že jsme „slavili“ dva roky, Kuba měl narozeniny a tak
jsem nám naplánovala tenhle pobyt a pár dní na to jsme vyrazili směr hotel Antonie.
S touhle fotkou jsme nakonec vyhráli cenu v instagramové soutěži od Phillips SoniCare – děkujeme!
Pokud jste tak ještě neudělali, podívejte se nejdřív na jejich stránky. Asi jenom tak získáte rychlou představu o tom, jak to tam vypadá. A díky bohu,
to tam tak opravdu vypadá. Já jsem měla možnost hotel navštívit na podzim na jednodenní akci a neuvěřitelně se mi líbil. Kromě skvělého jídla
a nádherných pokojů mě ale nejvíc zaujaly squashové kurty – možná se to nezdá, protože tenisové kurty jsou skoro všude, ale najít kvalitní
squashové kurty mimo sportovní centra (a velká města) je docela oříšek. A když na ně máte neomezený přístup? Co víc si přát!
Před cestou nastal malý problém a to ten, že jsme nakonec neměli auto. Obávala jsem se, že se tam nedostaneme a nebo budeme složitě
přestupovat a tak těch 150km pojedeme třeba 4 hodiny. Když totiž hledáte spojení přes české dráhy, vlaky vás vezmou z Prahy do Turnova,
potom do Liberce a nakonec do Frýdlantu. Hrůza. Naštěstí můžete pohodlně jet Student Agency autobusem z Čerňáku za stovku do Liberece
a pak přestoupit na regionální vláček, který Vás sveze za 30 Kč a za půl hodiny vyplivne přímo před hotelem.
Když jsme dorazili na hotel, šli jsme se hned ubytovat a já byla naprosto nadšená. Věděla jsem, že pokoje jsou super, ale tohle? Velikost postele
se rovnala pomalu dvoum spojeným dvoupostelím. A věřte, že když si párkrát zdřímnete na 3 metry široké posteli, kde máte v noci metr místa
na každou stranu, nejradši byste tam spali pořád. Dalším překvapením byla koupelna, protože kromě velké prosklené sprchy jsme měli
i obrovskou vanu, takže žádné hádky o tom, kdo se půjde dřív umýt. K pokoji mimo jiné patřil i krb a velká terasa, která by byla skvělá,
kdyby venku celou dobu nepršelo a nebyla šílená zima.
Hned potom jsme se vydali na squash, do fitka a na oběd, kde jsme zjistili, že jsme pravděpodobně jediní hosté v hotelu. Přijeli jsme totiž hned
ve středu po Velikonocích, takže po víkendu plném lidí zel hotel prázdnotou. A tak jsme měli fitko prakticky celé pro sebe, včetně squashových
kurtů. A kdyby nebylo venku tak hrozně hnusně, asi bychom vyrazili i ven na tenis (protože alespoň v tom mě Kuba tak nějak porazí, viď lásko? :D).
Největší překvapení nás čekalo na večeři ♥
Měli jsme totiž zaplacenou polopenzi s večeří o 3 chodech. Měla jsem z toho trošku obavy, protože s masem se moc nekamarádím a tak by
mi kdejaký i sebelepší steak moc velkou radost neudělal… O to větší radost nám udělalo, když nám pan kuchař řekl, že si můžeme vybrat
jakékoli 3 chody z lístku a on nám je připraví. Takže pro mě jeden hovězí vývar, kuřecí prso se zeleninou a plátky mražené čokolády
s mascarpone, prosím!
Dobré ráno a snídaně!!!
(Jak jinak než jídlo… jídlo a jídlo. #JidloVsude).
Druhý den byl dost podobný tomu prvnímu.
Po snídani jsme šli na squash, kde se mě Kuba opět pokusil porazit 😀 (a i když se mu to nepovedlo, šlo mu to mnohem líp než ten den předtím). Potom
jsme opět strávili čas ve fitku a po obědě jsme se vyrazili podívat do města (teda spíš až odpoledne, protože pořád pršelo, achjo). Mapu jsme si
nastudovali na hotelu na počítači a šli po paměti (a to, co se na počítači zdálo jako cesta přes půl města nám zabralo asi 10 minut chůze). A tak
jsme prošli kolem školy a dopravního hřiště (které bylo mnohem lepší jak většina v Praze), veterinární ordinace, hasičů a propletli se uličkama
až na náměstí, kde bylo úplně prázdno. K našemu překvapení bylo totiž skoro všechno zavřeno, kromě jedné kavárny, cukrárny a potravin… všechny
obchody, banky, pobočky a dokonce i pošta totiž zavíraly ve všední den v 16:30 – jsem zvědavá, jak by tohle fungovalo v Praze. A tak jsme šli dál a dál,
až jsme konečně narazili na Tesco (protože jsme hrozně potřebovali do obchodu, abychom si nakonec odnesli jen colu a kinder čokoládky… :D)
a hned za Tescem objevili Penny Market a Lidl. Vše na jednom místě, kousek vedle sebe… Vyrazili jsme se ještě podívat na hokejový stadion a fotbalové
hřiště (protože toho mýho hokejistu hrozně zajímalo jaký mají led 😀 ♥), ale všechno bylo jak jinak než zavřené… A tak jsme si cestou do hotelu koupili
v kavárně kafe na cestu a šli se naložit do SPA.
Co mě ale potěšilo za ten den nejvíc byla tahle bezchybná večeře (zase to jídlo). Opět jsme si mohli vybrat 3 chody z lístku a já se rozhodla vyzkoušet
mrkvovo-pomerančovo-zázvorový krém. Ačkoli zázvor nemám vůbec ráda a mrkvová polévka taky nepatří mezi moje favority, tahle byla naprosto
bezchybná (ostatně jako všechno jídlo tam). Kuba si dal Carpaccio a jako hlavní chod jsme si objednali salát a svíčkovou. A číšník samozřejmě
nesl salát mně a svíčkovou Kubovi, i když to bylo přesně naopak, protože jsem potřebovala vyzkoušet domácí knedlíky, který mi připomněli obědy
u babičky na vesnici. A všechno jsme nakonec zakončili panna cottou a dalším desertem a po dvou hodinách se přejedení dobelhali na pokoj.
V pátek ráno jsme utíkali ještě rychle do SPA, které jsme měli úplně celý pro sebe. Bohužel jsme museli po 10 ráno už odcházet na vlak
zpátky do Prahy, abych si vyzvedla číslo na půlmaraton…a i tak to byl jediný spoj, který nám dobře navazoval. A umíte si představit, jak mi
zvedlo náladu, když den před závodem byl venku jeden stupeň a sněžilo? A to jsem chtěla běžet v kraťasech a tílku.
Asi nemusím říkat, že bych se tam vrátila všema deseti. A je jedno jestli na squashové soustředění nebo dovolenou… jedna věc nám totiž vůbec
nevyšla a to bylo počasí 🙁 Takže jsme nemohli ven na tenis, ani si dát ranní čaj a kávu na terase nebo se tam jen tak slunit… a co mě mrzí nejvíc
je, že jsme nemohli skočit do toho venkovního přírodního jezírka, kde se normálně v létě můžete koupat. Padla sice nejedna sázka o to, kdo tam
skočí… ale naštěstí jsme měli oba dost rozumu, protože i když nebylo zamrzlé, všude kolem bylo úplně nasněžíno 😀 Co na tom, že už je duben..
