Pátek 30.12.2016
Vánoční cukroví je po svátcích třeba pořádně vyběhat, a tak po čtyřech měsících opět vyrážím na půlmaraton do Teplic.
I když konečně začalo mrznout, na trati leží spousta kluzkého bláta. Už rozumím tomu, proč jsme všichni dostali ty poukázky do Ice Arény :-D. Akorát nám je měli dát o něco dřív, abychom si ten balanc stihli pořádně potrénovat.
Na rozdíl od letní varianty, při této zimní verzi vybíháme na Doubravskou horu pouze jednou a to hned v úvodu závodu. To nejhorší tak máme brzy za sebou. Ačkoliv tedy trasa není profilově tolik náročná jako v srpnu, kopce na ní rozhodně nechybí. A mě tak zase praskají stehna ve švech. Jak já se těším na rovinaté silniční maratony! 🙂
Držím se šesti chlapů, kteří se neustále pohybují kolem mě. Jsou úplně boží. Bedlivě sledují trasu, díky čemuž se mě netýká soutěž o nejlepšího bludišťáka :-). Nebýt jich, tak jak se znám, určitě bych se tu zasnila a pak se probrala někde nevím kde :-).
Poté, co zdolám jedno krátké prudší stoupání, najednou vidím všude okolo sebe samou mlhu. V tento okamžik si na chvíli připadám jako nějaká sky runnerka :-). Letím seshora do té mlhy, přičemž kousek beru i po zadku. No jo, prostě nemám žádné terénní obutí.
Běžíme silnicí, polem, lesem i parkem. Část trasy vede také přes sídliště. „Jedém! Máme na to!“ Chlapci postávající na jednom z panelákových balkónů vypadají jako by již zahájili oslavy konce roku. „Je zima!“ Nám ne. Nás hřeje běhání :-).
Před koncem absolvujeme ještě jedno stoupání. U Hvězdárny následně poznávám závěrečnou pasáž, takže vím, že cíl je blízko :-).
Podařila se mi obhajoba letního vítězství. A pak že to na chleba s tofu nepoběží :-D.
Vše bylo opět perfektní. Strávila jsem další hezký den ve společnosti fajn běžeckých lidí :-). Díky odvozu od jednoho moc hodného člověka to navíc nemusím brát domů znovu přes to ošklivé teplické nádraží.
