Pátek 30.12.2016
Vánoční cukroví je po svátcích třeba pořádně vyběhat, a tak po čtyřech měsících opět vyrážím na půlmaraton do Teplic.
I když konečně začalo mrznout, na trati leží spousta kluzkého bláta. Už rozumím tomu, proč jsme všichni dostali ty poukázky do Ice Arény :-D. Akorát nám je měli dát o něco dřív, abychom si ten balanc stihli pořádně potrénovat.
Na rozdíl od letní varianty, při této zimní verzi vybíháme na Doubravskou horu pouze jednou a to hned v úvodu závodu. To nejhorší tak máme brzy za sebou. Ačkoliv tedy trasa není profilově tolik náročná jako v srpnu, kopce na ní rozhodně nechybí. A mě tak zase praskají stehna ve švech. Jak já se těším na rovinaté silniční maratony! 
Držím se šesti chlapů, kteří se neustále pohybují kolem mě. Jsou úplně boží. Bedlivě sledují trasu, díky čemuž se mě netýká soutěž o nejlepšího bludišťáka :-). Nebýt jich, tak jak se znám, určitě bych se tu zasnila a pak se probrala někde nevím kde :-).
Poté, co zdolám jedno krátké prudší stoupání, najednou vidím všude okolo sebe samou mlhu. V tento okamžik si na chvíli připadám jako nějaká sky runnerka :-). Letím seshora do té mlhy, přičemž kousek beru i po zadku. No jo, prostě nemám žádné terénní obutí.
Běžíme silnicí, polem, lesem i parkem. Část trasy vede také přes sídliště. „Jedém! Máme na to!“ Chlapci postávající na jednom z panelákových balkónů vypadají jako by již zahájili oslavy konce roku. „Je zima!“ Nám ne. Nás hřeje běhání :-).
Před koncem absolvujeme ještě jedno stoupání. U Hvězdárny následně poznávám závěrečnou pasáž, takže vím, že cíl je blízko :-).
Podařila se mi obhajoba letního vítězství. A pak že to na chleba s tofu nepoběží :-D.
Vše bylo opět perfektní. Strávila jsem další hezký den ve společnosti fajn běžeckých lidí :-). Díky odvozu od jednoho moc hodného člověka to navíc nemusím brát domů znovu přes to ošklivé teplické nádraží.
