ŠUTR Praha 72 km / 4. místo

Už v autě z Perunu jsem přemýšlel nad tím, že změním přihlášku na ŠUTRu ze tří kol na čtyři kola. V lednu jsme to s Tomášem Zdvihalem běželi dvakrát, a to ještě bez oběhu Baby, a měl jsem toho dost. Říkali jsme si, že tři kola budou stačit a že po čtvrté to bude už pěkně na hlavu… ale o tom později.

doběh do cíle s Aničkou v náruči | foto: Tomáš Zdvihal

Týden před startem tedy měním registraci na čtyři kola a postupně přemýšlím nad taktikou jak to rozběhnout, přece jenom s jasnou trasou a okruhy už lze trochu spekulovat nad tempem a výsledným časem. Nakonec vzhlížím k času 7:15 hod a tedy k tempu kolem 6 min/km. V týdnu nás ještě pokouší předpověď, která se postupně mění z celodenního slejváku, po přeháňky, až v pátek večer to vypadá, že bude „hezky“ a svítit sluníčko, což se ráno potvrzuje…

1. kolo
Na start 72 km se nás nakonec staví 22. Po odstartování to chvilku vypadá, že ani nikdo vyběhnout nechce. Normálně následuje úprk z místa startu a lehká tlačenice, tady se všichni rozbíhají jak kdyby šli vyklusávat. Musím ocenit, že start je z kopce, nohy hned nedostanou na prd…, jako když se startuje vzhůru po sjezdovce, nebo tak podobně. Radek Brunner bohužel trochu očekávaně mizí už na pěšině podél potoka na 2. km. Já na druhém místě vedu vláček ještě na prvním kopci, pak se ale posunuji na 3. a nechám se chvilku táhnout. Za dalším seběhem už jsem osamocený. A takhle to bude už skoro celý zbytek závodu. První kolo se snažím moc nepřepálit, moc mi to nejde, když ono se ale běží tak lehce. Na asfaltce kolem Baby trochu zapomínám běžet, jako architektovi mi to nedá a koukám na baráky kolem – funkcionalismus v čiré kráse. První kolo jsem chtěl běžet kolem 1:45 hod a tak nějak nerozumím tomu, když na hodinkách mám 1:32 a já se blížím do prostoru startu/cíle a tedy dalšího kola.
čas kola: 1:35:44

osamocen na asfaltu v Nebušicích | foto: http://vojtas68.rajce.idnes.cz/

2. kolo
Na občerstvovačce úplně nespěchám, vím, že jsem rychlejší než jsem chtěl, a nechci se hned uhnat. Ale dole u potoka zpozoruju za mnou v dálce červenou postavu. Sakra, někdo mě stahuje a tak to trochu zase natahuju. Za chvilku jsem zas osamocený. Slunce už pěkně peče! Snažím se pravidelně pít, jíst iontový tablety a vždy za půlkou okruhu si dát gel a občas smlsnu hroznovej cukr. Při oběhu Baby mě trochu začínají tuhnout nohy a tak zpomaluju. Vím, že jsem o dost pomalejší než v prvním kole, ale dle celkovýho plánu ne. Ale na dohled občerstvení u startu/cíle mě zastavuje brutální křeč do zadního stehna… první kolo a sluníčko se projevilo. S nehybnou nohou doskáču k občerstvení. Jím banán se solí (po kolikáté už píšu tuhle větu na blogu?) a piju jak velbloud. No paráda… A ještě dobíhá další běžec, ale na přetahování o třetí místo v tu chvíli fakt myšlenky nemám. Tak aspoň vyběhnu dřív, abych časomírou do třetího kola ještě vbíhal „na bedně“.
čas kola: 1:45:20

a za chvilku přijde křeč 😀 | foto:http://digirun.rajce.idnes.cz/

3. kolo
Vím, že zpomalím. Ještě v seběhu od občerstvovačky mě chlápek předbíhá a tak ho aspoň povzbudím, že je teď třetí on. Tak ale tu bramboru už nedám! Piju, iontová tableta, piju, ale až na ty čtyři nejprudší kobce furt běžím. Občas na dlouhejch rovinkách koukám přes rameno, zda někoho nezahlídnu mě stahovat. Občas i někoho předběhnu z kratších tratí, nebo jsem naopak já přeběhnut jimi, ale pro jistotu vždy kontroluju kolik běží koleček. Křeče nikde. Tohle kolečko bylo trochu krizový, hlavně první půlka, ale na konci se už cítím mnohem líp a hlavně hlavě se chce běžet! Na občerstovačce mi Tomáš vráží do ruky další gel a ampuli magnesia – uf jak sem se na ní těšil, a vypiju tam asi půl litru vody na ex. Za povzbuzování vyrážím do posledního kolečka.
čas kola: 2:01:58

4. kolo
Tohle mělo bejt peklo pro hlavu, po čtvrtý ten samej okruh, ty samý kopce, ale nakonec to bylo vlastně v pohodě. Tělo se dalo dohromady, držel jsem si konstantní tempo a hlavně díky trase, už známé z paměti, jsem věděl co mě čeká, respektive jak se cíl příjemně přibližuje. A za mnou stále nikdo, kdo by mi chtěl vzít bramboru. Kolem Baby to zas trochu natahuju a v posledním kopci beru i další dva běžce z kratších tratí. Poslední schody k cíli už mě ani netrápí a Tomášovi říkám, že to čtvrtý kolo bylo lepší než třetí…
Na rovince k cíli pro jistotu ještě kontroluju stav za mnou a vyhlížím Lucku s Aničkou a mojí mámou. Aničku beru do náruče, probíháme spolu cílovou rovinkou (kdy mi vzadu v hlavě neustále někdo řiká: „hlavně teď nazakopni!“) a dobíháme si pro 4. místo!
čas kola: 2:03:45

doběh do cíle s Aničkou v náruči | foto: Tomáš Zdvihal

táta konečně doběhl