S čerstvě zasypanou pěšinou utichl šepot listí. Sníh zahalil stezku do pannenského hávu a zahrnul les všeoobjímající čistotou. Poryvy větru hladí zem a rovnají ji do rozhlehlého stolu. Stolu, který hostí všechny bez rozdílu. Tichý obraz ruší jen běžec svými vrzajícími kroky. Nechává stopy, které mizí. Chvíli tu byl, už není.
Časní běžci vychutnávají tu změnu. Zleva, z křovin u letní pastvy se vine linka nesmělých zaječích otisků. O kus dál se od rybníka přidává další pár stejných stop, aby pokračovaly spolu svým směrem. S blízkostí vsi stop přibývá. Pás mikrohor zvrásnil lesáckou cestu. Hnědě zbarvené vrcholky zesvětlovaly až do oslnivě bílé. Stopy čtyřkolového narušitele. Úzká linka s jinými stopami odhalí muže se psem. Muž se veze, pes se neveze.
Šťastný čte stopy. Patří běžci. Není rychlý, není pomalý. Otisky se špunty. Zkusí jejich krok. Má jej delší. Radostně soupeří s těmi cizími stopami. Běží v nich, skáče vedle, počítá je do tuctu. Pokládá své stopy vedle těch druhých. Zítra zmizí. Závod stop pošeptá už jen vánek. Jsou to jeho stopy.
