Mé poslední měsíce plynou poklidně, skoro až nudně. Díky tomu v sobě cítím jakousi rovnováhu, klid a pocit štěstí. Tuhle jsem si zrovna pokojně pila kávičku, koukala na modrou oblohu a mudrovala, že mi je tak krásně až to není normální a bylo mi jasný, že to nemůže trvat věčně. Říkala jsem si, odkud to asi přilítne. Ne že bych to přivolávala, nejsem blázen, ale člověk nemůže být permanentně
