Sobota 1.10.2016
Před čtyřmi lety vznikl v malé obci u Chomutova bezvadný běžecký závod, na který mohou být (a také náležitě jsou) všichni Spořičáci pyšní :-).
V běhu pro nejmenší děti na padesát metrů bohužel nestartuje Augustýnek. Při on-line registraci nešel správně zadat jeho ročník narození a staršího jsem ho dělat nechtěla. No a na místě už se z kapacitních důvodů není možné přihlásit. Ale myslím si, že tím nijak nestrádá. Užívá si prolézačky na místním dětském hřišti, kde se na chvíli dokonce zapojuje do basketbalového utkání :-D. Vrcholem je pak hlídání dětí rodičům – běžcům, mimochodem moc fajn věc. Veze se v kočárku jako král, úsměv od ucha k uchu a kolem něj spousta holčiček :-).
První půlka závodu se mi běží mizerně. Je vedro, mám těžké nohy, žízeň, hlad, je mi špatně a nebaví mě to :-(.
V druhé části se ale ve mně začíná opět probouzet soutěžní duch a nohy se mi pomalu rozbíhají. Na posledním kilometru si všimnu dobře běžící Káti Zapletalové, která neustále stupňuje svoje tempo, až se dostává na mojí úroveň. Šla by i bez problémů přede mě… Néé!!! Nechci aby mě předběhla a tak také zrychluji. „Holky, vezmete ještě ty chlapy!“ Vezmeme! 😉 Dopředu mě žene ten pocit, když předbíháš ostatní a víš, že jsi lepší než oni :-D.
No vida, co ze sebe člověk dokáže všechno vydolovat, když mu o něco jde :-). Fantastický závěr, 26:15min., čtvrté místo v kategorii a návrat k mému bramborovému začátku letošního roku :-).
Následuje voda, výklus, sprcha, vyhlášení, po jehož skončení se společně s chomutovskou skupinou odebíráme pěšky na cestu k domovu. Tam se nasvačím, prohodím kočárky a jdu bruslit. Honem než se spustí déšť z mraků, co se sem ženou.
