Slezský maraton 2014

 

V pátek odjíždím z Trojanovic o hodinu později, než jsem původně měla v plánu, ale to nevadí. V 18 hodin už sedím ve vlaku směr Frýdek – Místek. Mé očekávání, že cesta bude probíhat v poklidu, naruší hned první cestující, který si ke mně přisedne ve Frýdlantě nad Ostravicí. V tu dobu večeřím kukuřičný chléb. Obvyklá večeře na rychlo ve vlaku. Všude je bohužel obsazeno, takže si nepřesedám a trávím cestu až do Frýdku – Místku ve společnosti divně se dívajícího staršího muže. Co víc si přát. Nenechám se ale otrávit před nastávajícím víkendem. Strkám sluchátka do uší a pozoruji ubíhající cestu. Ve Frýdku – Místku přesednu do vlaku směr Český Těšín. V Těšíně není zase místo. Tentokrát trávím cestu ve společnosti dalšího pána a poslouchám nějaký jeho příběh o všech možných zraněních a životních neřestech. Při cestě si opravdu moc neodpočinu. V duchu se modlím, ať jsem už na místě. Konečně dorazím s malým zpožděním něco po 19:30 na místo. V Třinci na mě čeká kamarádka z gymnázia, kterou jsem rok neviděla. Alespoň máme možnost setkat se při závodech, když jindy nemáme čas. Autem pokračujeme do Oldřichovic, kde bydlí. Chvíli ještě rozebíráme zítřejší závod, ale kolem 21 hodiny vyrážíme spát. Přeci jen nás zítra čeká závod. V sobotu brzy ráno jedeme, po vydatné snídani ve formě ovesných lupínek s jogurtem a brusinkami, do Dolní lomné. V areálu Matice Slezské se prezentujeme do závodu. Je tady hodně známých a přátel a panuje zde skvělá atmosféra. Počasí je ideální pro závod. Ani příliš velké horko a ani zima. Kamarádka se mě ptá na čas, za který chci závod uběhnout. Já ale odpovídám, že netuším. Nemám žádné ambice. Při závodě se uvidí. Po loňském roce ale vím, že závod bude hodně rychlý. Ze začátku závodu se snažím nepřepálit start a držet si své tempo, což se mi podaří. Prvních patnáct kilometrů si běžím na pohodu. Musím se rozehřát. Závodit začínám až něco po patnáctém kilometru. Volím rychlou chůzi do prudkých kopců, z kopců a po rovinkách běžím. Tento plán udržuji celý závod. Navíc se mi nechce nic přehánět, přeci jen jsem měla předešlé dva víkendy závody a nic se nemá přehánět. A není to pro mě ani ideální vzdálenost závodu. Na občerstvovacích stanicích pravidelně doplňuji vodu do camelbagu a tabletu GT sport od Enervitu, která mi dodá rychle energii a běžím dále.

Do cíle dobíhám za 5 hodin 26 minut a nějaké sekundy. Není to žádný závratný výkon. Ale s nějakým skvělým umístěním jsem ani nepočítala. Bude to znít divně, ale délka závodu je na mě krátká. Mám raději závody kolem 60 km. Účast se ale vyplatila a nelituji. Zastávám názor, že takový závod je nejlepší trénink. Oproti loňskému roku mě nepotká žádná krize, což je na jednu stranu dobře, na druhou stranu je silnější konkurence a dle mého názoru náročnější trať. Do příštích let bude potřeba zapracovat na zlepšení rychlosti. Není to poslední závod.