Sobota 30.1.2016
Závody by měly startovat ráno nebo večer, ale ne ve dvě hodiny odpoledne. Po obědě, když venku svítí sluníčko, má člověk chuť dělat jiné věci než se honit někde v polích :-).
Na prezentaci se stojí tak dlouhá fronta, že by snad ani nikdo neřekl, že je to na běhání :-).
Takhle bláznivou desítku jsem asi ještě nikdy neběžela. Čtyři okruhy a v každém dvakrát do kopce. Jednou do malého, podruhé do velkého, z něhož je hezký výhled na Olomouc. Běží se buď nahoru, anebo dolů. Žádná rovina.
Tohle kdybych věděla předem, tak bych svou účast možná ještě zvážila… Ale né, legrace přece musí být! 🙂 Nohy v každém dalším stoupání pálí čím dál tím víc, ale to nás všechny. Mě to baví.
Při třetím výběhu na velký kopec předbíhám dvě běžkyně v bílém, které jsem dosud měla celou dobu o kus před sebou. Celkem o pořádný kus před sebou :-).
Páni, kde se ve mně ta síla v běhu do kopce vzala?! 🙂 Asi na porodním sále. Nejspíš při tom, jak tam rozdávali toho draka zadarmo. Škoda, že nerozdávali taky rychlost při seběhu dolů.
Nakonec za letošním Bezručákem zaostávám o pětadvacet vteřin. Což vzhledem k tomu, že se tentokrát skutečně jednalo spíše o intervalový trénink kopců, jak to zcela výstižně ve svém článku nazval pan Smutný, není špatné :-).
Ve Slavoníně je nádherně. Chci ještě počkat na vyhlášení, ale dlouho se nic neděje, takže raději běžím domů za svým Gustou :-).
