Byl 31. prosinec 2010, poslední den v roce, a já přemýšlel o tom, zda mám jít běhat nebo ne. Naposledy jsem běžel na Vánočním běhu v Klatovech na závodech na cca 5 km, a tak jsem se rozhodl, že si zopakuji obdobnou délku běhu pro nové zkušenosti a v rámci tréninku.
Pořád se mi nechtělo, buď jsem se díval na televizi, nebo jsem jedl, byl na Internetu, ale nakonec jsem se odhodlal a kolem půl čtvrté odpoledne vyrazil. Protože jsem se minule na trasu 5 km zbytečně moc nabalil a díky tomu byl hodně pomalý, zvolil jsem pro tentokrát pouze kšiltovku, čepici, čelenku, mp3 přehrávač se sluchátkama, šál na pusu, bundu, mikinu, triko s dlouhým rukávem, „tříčtvrťáky“ kalhoty, podkolenky, ponožky, čapáky s kšandami a běžecké boty. S sebou jsem si vzal ještě malou baterku, sušenku, fotoaparát a nesmeky. Nevěděl jsem, kudy poběžím, ale v hlavě se mi pořád vracela myšlenka na běh kolem města a vytvoření několika fotografií. Práce s fotoaparátem se mi začíná líbit.
Běželo se mi celkem příjemně a zamířil jsem si to přes obchodně-průmyslovou zónu rovnou do městského parku. Chodníky byly umrzlé, a tak jsem chvílemi běžel velmi opatrně, nesmeky nemělo ale smysl navlékat. Někteří lidé, kteří si vyšli na procházku nebo už začali slavit, po mně zvědavě koukali, ale já jsem si toho moc nevšímal, v hlavě mi bušila taneční hudba hezky do rytmu, nohy si začaly zvykat na tempo a endorfíny se rychle všude rozlily. Běh se pro mé tělo asi stává drogou, především fyzická, ale i psychická závislost na běhu bylo to, co jsem si uvědomil už tehdy, když jsem byl nemocen. Není to špatně?!
 |
| V městském parku na dřevěném mostu |
V parku jsem se rozhodl běžet kolem jedné ze škol, bylo to do vrchu, takže mě to vyburcovalo k tomu poprat se docela s dlouhým a příkrým kopcem U Vodojemu. Těžce jsem tam vzdychal, nejhorší bylo vyndat fotoaparát z kapsičky na zádech a udělat pár fotografií. S rukavicemi a v té zimě jsem se bál, aby mi nespadl na zem, ale vše naštěstí dopadlo v pořádku.
 |
| Výběh k Vodojemu |
Kudy dál? Jeden kopec jsem vyběhl, cítil jsem se dobře, takže jsem se rozhodl ještě vystoupat výš až skoro k Vodojemu, protože zpátky to bude v podstatě zase z kopce, a běžet k Rozvoji k Plánické ulici. Najednou mě zaplavila taková vlna euforie a tepla, že se mi zdálo, jako bych se vznášel nad tou silnicí, běžel jsem jako lokomotiva a vůbec mi to nedělalo potíže. To bylo právě to, co mi chybělo na Vánočním běhu. Tentokrát jsem byl méně oblečen a rychlost krátkého běhu byla mnohem vyšší. Dokonce jsem si řekl, že příště si vezmu triko Moira a hned na to bundu a moje výkony by se mohly rapidně zlepšit. Na druhou stranu, běhám pro radost, ne pro maximálný výkon, takže se nechci pořád hnát, člověk pak z toho běhu nemá moc radosti a naopak se může ještě zhoršit.
 |
| Plánická ulice, u Rozvoje |
Z Rozvoje jsem běžel postranními uličkami k náměstí. Bylo to hodně z kopce, takže jsem se musel trochu brzdit, protože jsem se bál ledovatky a nesmeky jsem nechtěl navlékat. Zbytečně bych přišel o ten nádherný pocit. Kdepak odpočívat. U náměstí na mě někdo z mladých oslavujících pokřikoval, dokonce mi zakřičel i něco do ucha, když jsem míjel už společensky unavenou partu těchto lidiček, netušil ale, že mám sluchátka a v uších mi buší relativně hlasitě taneční muzika. Nevšímal jsem si je, ani jejich smíchu, když jsem dělal poslední fotografii náměstí a běžel jsem dál. Endorfíny pořád fungovaly na jedničku a já chtěl být doma. Nevím, kde se ze mě vzala ta další energie, možná z „odpočinku“, když jsem fotografoval, ale ještě jsem přidal, nedbal jsem už ani povrchu a za chvíli jsem byl zpátky doma.
 |
| Náměstí v Klatovech |
Garmina jsem s sebou neměl, ale silných pět až šest kilometrů jsem určitě uběhl. Rychle jsem se vysprchoval a musel jsem uznat, že jsem se cítil mnohem lépe než před během. Získal jsem novou zkušenost, že na kratší, ale možná i delší běhy se rozhodně vyplatí méně oblékat. Moc jsem tomu nevěřil, ale pokud chce člověk podávat výkony a nechce běžet rekreačně a pohodově, je na tom spousta pravdy. Objevil jsem Ameriku, ale co byste chtěli od začátečníka 🙂
