Silva Nortica Run 2013

    0

    Nevím, zda je to jen česká nátura kritizovat vše, na čem jsem se nepodílel. Předkládat druhému s náležitým despektem, jak já to umím nebo jak bych to udělal jinak (a samozřejmě lépe). Setkávám se s tím v práci a bohužel i ve svém drahoceném volném čase. Reaguji tímto na diskuzi týkající se závodu Silva Nortica Run.

    Běžel jsem desítky závodů a – až na jedinou výjimku – jsem odjížděl domů vždy spokojen. S pocity, že pořadatelé vytěžili z místních podmínek a výše startovného maximum. Vždy jsem obdržel víc, než jsem investoval. Obdržel jsem zážitek, z kterého jsem čerpal další dny radost a energii. Jistě, našly se i běhy, které mi energii spíše vzaly, než daly. Ale bez výjimky to byla má chyba daná přílišnými ambicemi a očekáváním.

     Silva Notica Run patří do první pětky mých nejoblíbenějších akcí. Proč? Protože jsem byl u toho, když mi Pavlína sdělila svůj sen: uspořádat v jejích rodných Novohradských horách ultraběh. Byl jsem svědkem nadšení při zdolávání tisíce překážek, které k závodu patří. Tehdy jsem si uvědomil co času, píle a vytrvalosti stojí pořádání závodu. Nemohl jsem tak chybět na kultovním nultém ročníku. S jiskrou v očích se Pavlína těšila z daru, který nám přichystala. A povedl se jí.

    Později jsem nakoukl pod lehce zvednutou pokličku Kladenského maratónu a začal si upřímně vážit každého pořadatele. Pochopil jsem, proč startovné na větší akci nestojí 20 Kč jako na běhu Vidrholcem, ale stovky korun. Vždyť jen úhrady za zajištění tratě srovnatelných akcí jsou pětimístné. A to nemluvím o desítkách dobrovolníků, kteří mohli dělat něco úplně jiného, než se nechat máčet vodou z kelímků.

    Vždy je na výběr: Líbilo? Pojedu znovu. Nelíbilo? Pojedu jinam. Nebo to mohu sdělit pořadateli způsobem, který mi dovolí si s ním za rok podat ruku. Vždyť stačí tak málo, porovnejte: „Na xx. km jsem přehlédl značení a zabloudil jsem. Můžete se prosím na to příště podívat?“ oproti „Trať byla blbě značená.“

    Koho by opravdu zajímalo, jak tým SNR reaguje na podněty běžců, nechť porovná občerstvení nultého ročníku s dalšími roky. Chléb a sýr přibyl na základě námětů běžců, že by to chtělo i něco na vyrovnání chuti. Stačí říct, jen je důležité jak. Neodpustím si malou poznámku na závěr pro horlivě diskutující. Nesmyslnou diskuzi na svém blogu jsem už mazal.