Před týdnem jsem běžel 12i-hodinovku ve Stromovce. Mám k tomuto závodu speciální vztah, protože jsem zde před dvěma roky poprvé a celkem snadno pokořil 100km a v nastalé euforii jsem pak téměř přestal běhat a připravil se o lepší výsledek. Tomu jsem se chtěl tentokrát vyhnout, naopak jsem chtěl vzít závod jako přípravu na Belfast a podzimní Spartathlon, a snažit se běžet co možná nejdále.
To se mi nakonec povedlo, i když jsem podobně jako v Plzni přepálil začátek a musel jsem po 60km radikálně zpomalit. I tak jsem měl stovku za skvělých 8:40 a chodeckých vsuvek maximálně deset minut za celý závod. Výborná generálka, mám teď mnohem lepší představu, jak 24h rozběhnout a kdy a jak zpomalovat tempo. Také jsem si znovu po roce připomněl, jaká trička si mám v horku obléci, že si je nemám dávat do kalhot a taky jak poznám, že už mám v sobě vody dost a kdy mi naopak schází. Tohle jsou věci k nezaplacení, které se jinde než na závodě vyzkoušet nedají. Co víc, dokonce i první experiment s imodiem dopadl na jedničku 🙂
Malá odbočka … velký otazník jsou pro mne ale nadále boty. Můj milášek od Adidasu Energy Boost mne začíná v třetí generaci míjet velikostně. Mám ve zvyku běžet ve volných botách, což na okruhu nevadí, ale v Řecku by mi hrozily puchýře. Na MS do Belfastu si Energy Boost určitě vezmu, ale musím už myslet na to, co bude dál.
A protože jsem v tomto týdnu překonal hranici 27.000 uběhnutých km, tak mě napadlo si v botách konečně udělat pořádek. Jak jsem je snášel z celého domu na hromadu, tak mě překvapilo, že s každým párem bot mám nějaký prožitý příběh.
Jak tedy takový AUDIT BĚŽECKÉ OBUVI dopadl? Zjistil jsem například, že kromě 13 aktuálních bot jsem dost párů vyhodil anebo rozdal (11).
 |
| Pěkně vyprané … shora dolů … a zleva doprava: |
Adidas Galaxy (34km) – švihácké a trendy boty pořízené v nouzi v Zagrebu. Přebookovat letenky a sehnat hotel na dva dny je sranda proti rozhodnutí, jestli vybrat boty kvalitní, anebo jen na přežití. Nakonec jsem v časové tísni zvolil variantu přežití
Asics Gel Cumulus 14 (1505km) – dříve jsem měl Cumulusy (12,13) rád, ale pak mi přišlo, že se nemůžu trefit do velikostí. Zná to asi každý: 43,5 je málo a 44,0 už moc. Tyhle jsem si nakonec užil, i když jsem je spíše bral na noční běhy s HCiTB (abych si nezrasil opravdický silničky)
Brooks Ghost 4 (1058km) – nejstarší „aktivní“ boty, mám je od roku 2011, víceméně z nostalgie jako vzpomínka na první maratony. Jsou rychlé, ale ne moc pohodlné, pár nehtů v nich zůstalo
Adidas Energy Boost 2 „alias růžovky I“ (1516km) – s růžovkama jsem si zažil od kamarádů hodně posměchu, zajímavá u nich byla – s ohledem na barvu – především cena, 70% dolů je dost. Nedám na ně dopustit, běžel jsem v nich několik dlouhých a úspěšných ultra
Asics Gel-DS Sky Speed 2 (677km) – jak jsem zmiňoval už výše, u Asicsu jsem se kolem roku 2014 začal míjet s velikostmi, tady jsem to zvoral úplně, protože boty mi jsou velké a i když v nich občas vyběhnu, za moc to nestojí
Hoka One One Vanquish 2 (2115km) – od Hoka jsem si sliboval vloni před Spartathlonem hodně, nakonec jsem na ně nespravedlivě shodil vinu za puchýře a bolesti klenby. Paradoxně jsem v těchto silničkách absolvoval Pražskou stovku 2016 – což nebyla dobrá volba, ale je vidět, že když se chce, tak v botách to prostě není
Adidas Energy Boost 2 „šedivky“ (1108km) – v roce 2016 jsem s nimi běžel Spartathlon … nedám na ně dopustit, dlouho jsem na nich opatroval „špínu a hvězdný prach“ ze seběhu z pohoří do Sangas; možná mi to pak přineslo štěstí na 100km v Plzni
Vibram Fivefingers (22km) – na ty mám nezapomenutelnou vzpomínku z roku 2012, kdy jsem si v nich nevratně „urval“ příčnou klenbu na levé noze; prima jsou na strašení dětí (jé, hele, co má ten pán na noze!!) a kolegyň v práci („fuj to je nechutný, co to je?“)
Adidas Energy Boost 2 „růžovky II“ (1481km) – moje nejoblíbenější boty, viz výše, jako kdyby ta pitomá barva přinášela štěstí – stejně jako jedničky i tyto mají kolem 1500km a pořád dobře drží
Adidas Snova Riot2 GTX M (872km) – tvrdé jako skála, ale fantastické na sníh a na led. Na Klínovci jsem v nich běžel i v -30°C … kromě strašné zimy si už ale detaily nepamatuju
 |
| Shoes must go on! |
Adidas Energy Boost 2 „černošky“ (1182km) – původně náhradní na Spartathlonu (čekaly na svou šanci v dropbagu), běhal jsem v nich přes zimu, ale proběhl jsem se v nich po závodě s Radkem na olympijském stadionu v Athénách (400 metrů). I když slovo proběhl není úplně na místě
Adidas Energy Boost 2 „modráky“ (329km) – aktuálně je rozbíhám do Belfastu, zaběhl jsem v nich před týdnem 12hodinovku ve Stromovce
Salomon XA Pro 3D GTX (459km) – crossovky, které bych si za původní cenu nikdy nekoupil, ale které jsem si vyběhal u Intersportu v rámci akce: „počet uběhnutých km=tvoje sleva!“ … za 78% původní ceny jsou to skvělý boty a občas je užiju. Akci Intersport pro velký úspěch už nikdy nezopakoval
New Balance NB 106, New Balance 980, Mizuno Wave Ultima 2, Asics Gel Cumulus 12, Asics Gel Cumulus 13, Asics Gel Fuji ES
Adidas adiStar Solution (moje první běžecké boty!), Adidas adiStar Ride, Adidas Energy Boost (3x) – první a druhá generace mi vydržela dokonce 1700-2500km (!)
Ale zpátky k 12i-hodinovce … v pomalém, ale pořád v tempu 6 minut na km jsem vydržel a stejně jako před dvěma roky mě porazil Ondra Velička, který si běžel svůj vlastní závod (147.119km). Porazil mne (nás) rozdílem několika tříd. Za výsledek 132.209 km jsem hrozně moc vděčný a při pohledu do historických tabulek mě úplně mrazí, protože se ocitám v hodně vybrané běžecké společnosti. Radost mi nekazí ani fakt, že 12i-hodinovka není tak populární, protože není mistrovská disciplína.
Teď mi nezbývá, než doléčit šrámy, ještě se vzepnout pár dní k vyššímu tréninkovému úsilí a pak už se pomalu chystat na Belfast.
Mistrovství světa je něco, co si zaslouží pár extra řádků.
