Sobota 23.8. Probudila jsem úžasně vyspaná někdy kolem půl osmé. Sama doma. Celé dopoledne jsem prolelkovala. Po jak dlouhé době? Ježiš to byl doma klid JJJ A pak mi to došlo. Odpoledne mě čeká závod v Brně. Néééééééééé!!! Sice jenom 10 kilometrů, ale mi se tak nechce…Proč já hloupá se v květnu přihlásila? To zas byla nějaká pozávodní euforie. Aha, přihlašovala jsem se tenkrát na Run tour v Ostravě no a když jsem viděla, že v srpnu, který byl tak daleko, se poběží v Brně, přihlásila jsem se i tam. Teď si rvu vlasy…No nic, letos naposled. Končím. Fakt už nebudu absolvovat tolik závodů. Mě se nechce. Závodit a vlastně ani běhat.
S takovýma myšlenkama jsem po obědě nastoupila do auta k Rosťovi Bažanowskému. Jel do Brna udělat reportáž pro Bezva Běh. „Ahoj Rejžo, mě se tak nechce. Končím s běháním. To jsou poslední závody. Fakt už nemožu“. Rejža se začal strašně smát: „Já už nezávodím, já jsem na tom stejně. Já teď jezdím na kole a sem tam nějaký trail a Tatry. Nejsi jedniná, všichni kolem mě mluví úplně stejně“.
Celou cestu do Brna jsme si říkali, jak už stárneme a co nás bolí. Mě momentálně nebolí nic, ale Rejžu bolí kolena. Než jsme dojeli na Brněnské výstaviště – místo konání závodu-bolela kolena i mě. A navrch i záda a hlava. Srdce mě nebolelo, Gott sei dankJ.
Jdu se zaregistrovat. Dostávám startovní číslo 219. Do startu ještě plno času a tak nasávám závodní atmosféru. Alkohol nenasávám, bo nikde žádný nenalívají. Až těsně před startem zjistím, kde čepují Starobrno, ale to už je pozdě J .
V 16:00 startuje závod na 5 kilometrů. Moc se mi to líbí – nemuset běžet a jen fandit. Tleskám každému. Ze známých osobností běží i Dalibor Gondík, pak ta Ina, co chodila s Jágrem J a Jakub Kohák. Ten je dobrej. Kouknu na něj a musím se řehtat. Ač je v oděvu běžeckém, já ho vidím pořád v teplákovce coby fotbalistu v Okresním přeboru. Slavoj Houslice, to je panečku oddíl. V cíli s ním moderátor dělá rozhovor…směju se a závidím mu, že už má odběhnuto. Závidím všem, co už mají běh za sebou…
17:00 tak jo, jdu do toho. Kurde musím to dát rychleji, než v červnu Ostravu a v červenci Karvinou. První čtyři kilometry se mi běží překvapivě dobře, držím průměrné tempo na kilometr pod 5-ti minutami. 5 až 7 kilometr zpomaluji. Nějak to nejde. „Jsi tlustá a proto ti to běhá pomalu.To jsou ty chipsy a arašídy, co jsi sežrala včera večer“ – takto hezky rozmlouvám sama se sebou a dávám si letos už po stopadesáté předsevzetí, že skoncuji s nočními nájezdy na ledničku a špajzku.
Trasa nuda nuda, šeď šeď. Myslela jsem, že se protáhneme Brnem a já zavzpomínám na studentská léta. Ale celý závod probíhá v areálu výstaviště, sice rovinka, ale spoustu zatáček a vraceček. To mě nebaví a to mě zpomaluje. Počasí dobré, je teplo, nefouká vítr, neprší. S výjimkou prvního kilometru žádná tlačenice, pěkně se my běžci na trati rozprostřeme.
Osmý kilometr…ty jo, zrychluji. Pomohl mi ten hroznový cukr, co jsem slupla. Jde to, jde to. Po dlouhé době mi v závěru závodu není špatně od žaludku. Opět se dostávám na tempo pod 5 kilometrů, ale už je pozdě, pod 50 minut to do cíle nezvládnu. Nu což, výsledný čas v cíli 50:58 (realtime 51:15) je i tak lepší, než v červnu a červenci.
Dostávám na krk krásnou medaili a už je mi fajn. Chci pivo. Kopnu do sebe ale jen dvě vody, jabko, banán. Potkávám Jakuba Koháka. Ty jo, chci s ním fotku, ale nemám u sebe mobil ani foťák. Rejžo kde jsi??? Okresní přebor !!! I v tom davu lidí nakonec Rejžu seženu a fotím se.
Využívám ještě stánku Mizuno a nechám si udělat diagnostiku došlapu. S výsledkem jsem spokojená. Došlap je neutrální, jen si trochu musím pohlídat pravou nohu.
Rejža chce jet, tak valím do šatny, převlíkám se a na Starobrno kašlu. Až doma se odměním.V autě probíráme závod. Rejža mi vysvětluje, že čas nemá tak špatný vzhledem k tomu, že jsem minulý týden běžela kopcovitý Slezský maraton. Jsem k sobě asi moc náročná. Ale co, běhání mě asi přece jenom baví a ještě nějakou dobu bavit bude.
Nakonec krátké zhodnocení a porovnání. Určitě se mi více líbila trasa Run Tour v Ostravě. Vedla městem a skrz Dolní Vítkovice. V Brně se vše odehrávalo na relativně malé ploše. Ale jinak chválím a chválím. Perfektní organizaci závodu. Vše běželo podle časového rozvrhu, u vyzvedávání startovních čísel žádná tlačenice. Organizátoři byli ochotní . Na trase 3 občerstvovačky s vodou a ionťáky, v cíli i ovoce a mysli tyčky. Po závodě parádní koncert. Jen tu tombolu jsem nestihla…
A tak stejně jako v Ostravě prohlašuji, že až budu v důchodu, projedu v rámci Run Tour celou republiku.
