Po poměrně dlouhé době bych se s Vámi chtěl podělit o mé dojmy ze závodu.Je jím, pokud se nepletu, tak čtvrtý ročník Rakovnické šedesátky.
Abych byl upřímný nebral jsem tenhle závod moc vážně. Pravda, že všichni, kteří ho v minulosti absolvovali se o něm vyjadřovali velmi lichotivě a to mě přimnělo se v průběhu jara registrovat. Startovné je 1 slovy jedna koruna, což může být vcelku dvousečné. Na jednu stranu hrozně fajn, ale na druhou stranu pokud nepřijedu, vlastně se nic nestane. Letošní jaro cítím formu jakou ještě snad nikdy, rád bych ji tedy v nějakých závodech zúročil. Poslední týdny jsem toho tolik nenaběhal. Měl jsem cyklodovolenou, kde jsem 600 kilometrů tahal na kole oba prcky a pak 4 dny služebky ve Španělském Gijonu, kde jsem s Německými kolegy naběhal asi 30 km, žádná sláva, uvidíme co to udělá.
Start je na náměstí Rakovníku v sobotu v 6 ráno, takže jak se tam dostat vyřešíme tím, že ještě s Eliškou přespíme u Pepy a ráno vyrazíme všichni společně. Večerní přípravu bereme opravdu zodpovědně. Padne pár piv, zdravá strava v podobě topinek a spát jdeme někdy kolem půlnoci. I když po tom, co jsme předváděli na Šumavě během naší cesty, je to ještě hodně puritánská zábava. Budík zvoní nějak po čtvrté, to je po čtyřech hodinách spánku. V zombie modu se soukáme k Pepovi do auta a vydáváme se směr Rakovník. Nerad jezdím někde pozdě, takže jsem nervozní jak prvnička, což Pepa ještě vylepšuje stopkou na kávu na benzince. Na startu jsme asi 5 minut před šestou hodinou. Rychlá registrace, jméno, přípěvek na startovné sotva cvaknu dvě fotky a už se štrůdl závodníků rozbíhá.
Chvilku se rozklusáváme v sestavě v jaké jsme přijeli, pak řekne Pepa čau a rozeběhne se. Nazdar v cíli kámo, je mi jasný, že během závodu se nepotkáme. No nic, nasazuju sluchátka a jdeme. K přípravě jsem přistupoval dost punkově, takže nevím ani kudy vede trasa, kde jsou kontroly nebo co zajímavého potkáme. Nahrál jsem si jen trasu na mapy.cz pro jistotu a jinak půjdu metodou čum kam beží ostatní. Ze začátku běžíme v poměrně velké skupině, která se postupně trhá. Napřed podle potoka po cyklo, pak začíná cesta stoupat a přes pole vede k rozhledně, která upřímně nevím jak se jmenuje. Běžím, do kopce vyklusávám, jen jednou přejdu do chůze. Na rozhledně je první kontrola. Jak nemám rád výšky, tak tahle mi nevadí. Dřevěné schody a není vidět pod sebe. Lepím samolepku, po schodech dolů a hurá další seběh.
Sbíháme lesem, kde se v zatáčce objevuje tajná kontrola. Ok lepím štítek a valíme dále. Úsek k další kontrole je pro mě trochu nepřehledný, vesnice, pole, vesnice, úvoz, pole, vesnice a v náhodném pořadí takto dále. Od rána se začíná dělat teplo, ale nohy pořád běží. Abyste rozuměli, za běžce se rozhodně nepovažuju, spíše mi vyhovují kopcovité pasáže, spíš na sílu než na rychlost. Proto mi v hlavě šrotuje neustále otázka, jestli je to rozumný a není to z mojí strany přepálený začátek. Ale dokud se cítím dobře, škoda to přerušovat. Z ostatních závodníků si dělám pacery, poslouchám muziku a dobíhám až na Krakovec. V nohách 19 kilometrů za zhruba dvě hodiny. Razím kontrolu, kofola zahučí a dobíhá mě Eliška. Sakra ta je dneska, ale rychlá. Odhadem pozice 3 – 4 mezi děvčaty.
Tak jo, jedeme dál. Sbíhám podle Krakovce do údolí nějakého potoka a čeká mě poměrně dlouuuuhý úsek. Abych řekl pravdu nepřišel mi moc záživný, ale po cestě se běží dobře a v údolí je vcelku příjemné klima. Potok nebo chcete li říčka křižuje každou chvíli cestu, takže musím přeskakovat po kamenech nebo hledat lávky. Stane se i to, že žádná lávka není. Někteří probíhají, ale kdepak, já mám svoje nohy rád a odmítám si nasekat puchejře velikosti pěsti jak na Týništi. Sundavám boty a brodím a na boso dobíhám na občerstvovačku na konci údolí.
To je hodně příjemný překvapení, milá a ochotná obsluha a skromné, ale rozmanité občertvení. Co víc si přát, takhle by to mělo vypadat. Vzhledem k vedru do sebe hrnu hrst soli, ionťák, ještě sůl, ioťák, colu, ionťák, banán, ionťák a běží se dál. Za mnou 30 km a já se stále cítím v pohodě. Nohy už trochu cítím, nejsou zvyklé tak dlouho běžet, ale zatím mě ještě poslouchají.
.
Přebíhám most přes Berounku a závidím osádkám kánojí jejich blízkost vodě. Dupu po asfaltu a začíná být fakt vedro. Silnice se mírně zvedá, klikatí opět padá, ale stále nepřestávám běžet, tím spíše zpátky dolů k Berounce ne. Cesta pak stoupá opět nahoru až do Skryjí na kontrolu v restauraci U Trilobita. Pokud se nepletu tak kilometr 37 a mě to pořád ještě běží, to jsem zvědavej jestli to vydrží. Leju do sebe Birel, plácnu razítko a rozebíhám se dál. Zachvíli mě dobíhá Eliška, kde ta se tu bere ? Asi se zdržela v hospodě. Dozvěděla se, že by aktuálně měla být na medailové pozici, takže do toho šlape pěkně z ostra. Vydržím se ji držet podle řeky jen chvíli, pak už je na mě moc rychlá. Tak ať ti to vydrží běžet Eli !
Dobíhám k silnici a cítím, že je to tady. Už to přišlo, nohy už opravdu bolí, stehenní svaly, šlachy .. už mají dost, tohle je na ně dlouhý běh. Na druhou občerstvovaču ještě kopcem mezi cyklisty prokličkuju nahoru svižně, ale ani kvalitní občerstvení krizi neodvrátí. Další asi 7 kilometrový úsek do hospod v Pustovětech se dost trápím. Je vedro, už mi nejde běžet a trasa se kroutí údolími lesem. Seběhne mě tak 10 lidí než do Pustovět dorazím, ale bohužel to teď nejde, nohy už jsou unavené. Hospoda, poslední kontrola. Dávám razítko a zkusím pivo, mělo by mi pomoct.
Posledních asi 12 kilometrů do cíle. Napřed asfalt a pak po vlastním značení do kopce, tak pojď. Pivo pomáhá, stehna se mírně odkyselila a já můžu zase dupat. Do kopce to jde krásně, lesní cesta se klikatí, mírně klesá, stoupá a pak prudčeji klesá až k poslední tajné kontrole. Nohy vydrží běžet až k rozcestí Papírna, pak už se ozve znova únava a plnou silou a já opět přecházím do chůze. Poslední tři kilometry do cíle, už jen jdu. Dobíhá mě Hanka Váchová a mě už se echce přicházet o další pozici. Držím tempo, prohodíme pár slov k průběhu závodu a když vidíme, že nás stahuje závodník za námi, dáváme se zase do běhu. Do cíle v hospodě U Šéby dobíháme za potlesku všech účastníků, kteří už v cíli jsou. Tak je to za mnou s časem 8:42 někde kolem 25 fleku ! I když to ke konci vypadalo všelijak, tak pro mě nakonec jeden z nejlepších výkonů ever. Eliška v cíli první žena a Pepa třetí celkově. Smekám před oběma a gratuluju !
No a několik slov na závěr. Přidám záznam trasy s trochu vylepšený časem, kvůli zapnuté autopauze.
Záznam trasy
A jak se mi závod líbil ? Za korunu dostanete kvalitní závod, se značenou trasou, kvalitními a různorodými občerstvovačkami, ochotné a nadšené organizátory a obsluhu občerstvení a na závěr stále v ceně korunového startovného tričko ! Poměr cena / výkon v kategorii podobných závodů naprosto bezkonkurenční ! Co mi nepřišlo až tak atraktivní je trasa, ale když brousím po mapě tak byla v rámci možností zvolena velmi dobře, pokud by se objevilo více úseků po vlastním značení na některé z okolních vrcholů, tak bych to určitě uvítal, ale to je čistě subjektivní potřeba více kopců.
Podtrženo sečteno: Líbilo a velmi ! Svým profilem poměrně nenáročný, pro stovkaře ideální trénink, pro ty kteří by si rádi zkusili nějaké náročné ultra, dobrý test kondice.
Díky všem organizátorům, za skvělý závod a za to, že ukazují, že i v dnešní době je možné udělat závod bez tisícikorunového startovného.
