Nemám na to. Co tady dělám? O co se vůbec snažím? Proč to vůbec podstupuju? Když běžíte deset kilometrů, jste v cíli za půl hodiny. Prostoru na přemýšlení zase tolik není, pořád se kolem vás něco děje, neustále přemýšlíte, jak ostatním utéct nebo je aspoň dohnat. Ale taková čtyřiadvacetihodinovka, pokud jste při ní v háji a někde vzadu, to je lahoda… Máte celý den na myšlenkové pochody o tom, co jste zkazili v tréninku, co všechno je špatně. Dvacet hodin v kuse jen vy a vaše pochyby. Do toho statisíce kroků. Přesně takhle tragicky jsem si přišel před dvěma lety na svém…
