A mám to za sebou. Splnění dalšího velkého snu – absolvovat triatlon na Ironmanských distancích.
I když by se to dalo napadnout, protože bylo zkrácené plavání, ale to vem čert. Stejně, plavání je jen taková drobná předehra před tím hlavním 🙂
Pro svůj Ironmanský debut jsem vybral závod Český železný muž, hlavně z důvodu konání v Praze. Už loni jsem na stejných tratí absolvoval poloviční závod a trať se mi líbila.
Na samotný den závodu byla hlášena teplota 31 stupňů a bouřky. Bohužel se vyplnila jen první půle předpovědi a celý den bylo doslova peklo. Večer se sice zatáhlo, ale dusno bylo neuvěřitelně, o tom ale dále.
Plavání bylo plánováno v okruzích ve Vltavě. Ještě večer před závodem platil původní plán. Přes noc ale přišly silné bouřky a Vltava měla slušný tah. Horší plavci by taky mohli skončit u Karlova mostu 🙂 Takže jsme byli odvezeni cca 2.5 km proti proudu a plavalo se jen po proudu. Byl to slušný fičák 🙂
Trať kola byla rozdělena do 9 okruhů po uzavřené Strakonické dálnici včetně vystoupání na Cukrák v každém okruhu (převýšení kolem 150m na 4km). Běh potom také v 9 okruzích po cyklostezce kolem Vltavy k Barandovskému mostu a zpět.
Za zkrácené plavání jsem byl docela vděčný, přece jen jsem toho letos moc nenaplaval. Těch 2.5km jsem zvládl za 20 minut. Myslím, že kdybych jen splýval, stejně by z toho byl slušný čas 🙂 Prostě opravdu jen lehké rozcvičení před kolem.
Na kolo jsem sedal s vidinou pokoření 6 hodinové hranice a jak se ukázalo, byl to celkem reálný předpoklad. Začal jsem zvolna, přece jen do 180km trasy není dobré vyrazit sprintem. Na prvních 6 km po rovině jsem se hezky rozjel a první výjezd na kopec jsem zvládl skoro bez zadýchání (no dobře, přeháním, ale jelo se mi dobře 🙂
První 2/3 kola se nestalo nic moc zajímavého, každý okruh jsem poctivě jedl a pil vše co jsem dostal. Teplota vzduchu pomalu a jistě stoupala a já se začínal do kopce hezky potit.
Pořádná krize přišla až kolem 150. km, při 8mém výjezdu kopce. Začaly mě brát lehce křeče do stehen a zadek už byl z toho sezení taky docela, no, přesezený 🙂 S myšlenkou „lepší to nebude“ jsem šlapal dál. Tady jsem si taky poprvé řekl, proč to sakra dělám. Něco co zná asi každý maratonec, nebo triatlonista.
Při tom osmém výjezdu se mi uvolnilo sedlo, sice drželo a hejbalo se ze strany na stranu, takže se celkem blbě šlapalo. Policie kolem tratě neměla nářadí (mají zakázáno s autama cokoli dělat, takže jim ani nářadí nedávají 🙂 Takže jsem musel vyšlápnout celý kopec. Zkoušel jsem sice utáhnout šroub rukou, ale pokud jste to někdy zkoušeli, tak víte, jak mi to šlo. Sjezd a dojezd do depa byl pak docela v pohodě. Na otočce v depu jsem od jednoho projíždějícího výletníka sehnal klíč a do posledního okruhu sedlo dotáhl. Celkem jsem ztratil odhadem 10 min (ale ne, že by slezení z kola a krátký odpočinek nohám nebyl příjemný 🙂
Trať 180km s převýšením kolem 1400m jsem urazil za 6 hodin 13 minut. Spokojenost.
V druhém depu jsem nijak nechvátal. S myšlenkou, nic se nemá uspěchat, jsem se v klidu převlékl, vzal si gel, kompletně se polil studenou vodou (jeden z nejpříjemnějších pocitů, který jsem zažil 🙂
Počasí takto odpoledne bylo naprosto parádní – tedy pokud by ho člověk chtěl strávit u bazénu. Na běh to už tak konformní nebylo.
Do 9 běžeckých okruhů jsem vyrazil s plánem 1,5km běžet a cca 1 minutu jít. Bylo mi hned od začátku jasné, že to nemůžu zvládnout celé během. Plán relativně vycházel do cca 10. km, pak se postupně začaly běžecký úseky zkracovat. Alespoň jsem se pokoušel neprodlužovat chodecké vložky, jen byly častěji.
V posledním úseku kola mě už pekelně bolely nohy, příjemně mě překvapilo, že při běhu v podstatě přestaly bolet (kdo někdy běžel aspoň maraton, má představu co znamená „v podstatě“ 🙂
Problém byla ale celková únava organizmu, alespoň myslím. Bohužel se mi při plavání nějak rozbil hrudní pás, takže jsem neměl informace o tepu a nemohl jsem si být jistý.
Projevovalo se to tak, že i když jsem běžel velmi pomalu (6:30 – 7:00 min/km) tak po pár stech metrech jsem už dýchal, jako kdybych běžel závod na 1500m. Vinu na tom asi taky bude mít počasí, kolem páté hodiny se zatáhlo a udělalo se strašně dusno, ani déšť kolem osmé hodiny tomu moc nepomohl.
Běžecké okruhy probíhaly jeden jako druhý, pár set metrů běhu, chůze, běh, svlažení na občerstvovačce, atd. Ubíhalo to neuvěřitelně pomalu. V 7 okruhu jsem udělal skoro osudovou chybu. Z pohledu na gely, tyčinky a jiné srágory se mi dělalo špatně už od pohledu, tak jsem jedl jen ovoce, že už ty 2 okruhy nějak doklepu. Skoro jsem nedoklepal. V posledním okruhu už téměř definitivně došla energie a do cíle jsem dorazil jen s vypětím všech sil.
Maraton jsem zvládl zdolat za 6 hodin 2 minuty. Slušný čas při osobáku 3:29 🙂
Celkem mi celý závod trval 12 hodin 54 minut, pro převedení na trať s plným plaváním je potřeba přičíst cca 50 minut.
Docela mě překvapila rychlost regenerace po závodě. Už v neděli, dva dny po výkonu, mě nebolely téměř žádné svaly. Co je obtížnější, že se zadýchám i do prvního patra do schodů. Asi šla slušná zásoba z energetických rezerv a bude chvíli trvat, než se doplní.
Během závodu řekl asi 100x, že tohle už nikdy víc. Ale nikdy je moc dlouhá doba, aby to byla pravda napořád, že? 🙂
